cineman

Gondry dokáže svůj příběh vždycky prodat. Svým nefrajerskym stylem zprostředkuje zábavnou upřímnou podívanou. Úžas-ňák-ofský.

Další Woodyho tragikomický snímek o životních pravdách natočený jemu typickým vybroušeným a zároveň pohodovým a místy zábavným stylem. Takových může Woody natočit ještě 100. O známých věcech stejně a zároveň vždy docela jinak. Ale vlastně nic neřeší. Kdo hledá originalitu, tady ji nenajde a z hlavy se mu těch 98 minut vypaří po první návštěvě toalety.

Nevim, kde mám hledat slova. Připadám si, jako bych prožil svůj první film. Tolik pocitů se ve mně míchalo snad jen, když jsem viděl výbuch atomový elektrárny na vlastní oči. Ale to se mi vlastně jen zdálo, nebo ne?

To že má nějaký 'macho' slabost pro nabroušený superpéro, pro který jsou i kosti jako kus teplýho másla, neznamená, že budu čůrat blahem do všech stran. Lépe obsazený Desperado, samozřejmě od stejného tvůrce. Od Rodriguezova fanklubu si tak nějak přirozeně držím sto mílový odstup.

Je to jako s Avatarem. I když předem tušíte, jak to dopadne, stejně Vás to dostane a na konci se tak nějak divně chvějete. Řemeslo, jak má být. Nečekaný. A prej, že animáky umí jen Pixar!

Přímo k věci, žádný keci. Žádný zbytečný vsuvky a podsouvačky. Ani na chvíli mě nenapadlo, že by se děj mohl spadnout na úroveň laciných klišé. Zahráno a natočeno s vábivou jednoduchostí. O životě.

Chápu, že v dnešní době továrna na sny/peníze chrlí jednu vykrádačku/sequel originálních filmů za druhou. Co nechápu, je místní hodnocení, které posouvá tento polibek braku do nadstandardu. Kdyby Predátoři neměli svého kultovního bratra s Arnoldem, neštěkl by po tomto tuctově nalinkovaném a převařeném "lidi jsou špatný" příběhu ani znuděný pes. Možné se tomuto žluč zvedajícímu pokusu směje "Šwarcík" shora se mnou. Ztráta času, radši se vraťte k originálu. 23 let zpět.

Vábivý a silný nástup v prvním a dramaticky tísnivý konec v posledním dílu doplňuje řemeslně výborná osmička epizod, které bohužel nedokázaly zahrát na moji strunu téměř nic intenzivního. Možná i jako mnoho Američanů nemám k vražedným bojům v tichomoří žádný vztah. Nicméně jako překážku k silnému filmovému zážitku to nevidím. Duo Spielberg & Hanks tu potvrdilo své kvality u válečných scén, které jsou úchvatné, napínavé a brutální (na seriálové poměry nevídané). Kde však pánové zklamali, to jsou postavy a podání příběhu. Tady se mladšímu bratříčkovi Bratrstvu neohrožených rovnat nemohou.

Srovnám-li tento snímek s jakýmkoli jemu podobnými, které jsem v nedávné době shlédl (např. Battle in Seattle, Plamen a Citron nebo Der Baader Meinhof Komplex), je mi nejvíce líto času stráveného v kinosálu právě u tohoto českého polodokumentu. Předpona 'polo' se zde hodí ke všemu podstatnému._Téměř celá stopáž filmu je podkreslena nepestrým bezbarvým komentářem Karla Rodena. Herecké scény tu žádné nejsou a když už se nějaké ve stínu ulic objeví, jsou jak vystřižené z pantomimy. Kamera se tak vyžívá v roztřesených záběrech, polorealisticky neskrývajících autenticitu stěžejních míst historických událostí před čtyřiceti lety. Dlouhý vypravěčský úvod, který zabírá 80% filmu (snad jen, aby se dostálo minimální délky filmového materiálu pro promítání) zabijí atmosféru a atraktivitu snímku tak, že nakonec odhalené autentické záběry z osmašedesátého vyzní jen jako kulisa. Připomíná mi to pojídání velké koblihy, kterou někdo zapomněl vyplnit marmeládou. Takovéhle vtipy já nerad.

Slavní oceňovaní herci, ztřeštěné postavy, dokořán otevíraná Malkovichova ústa, prázdný nezajímavý děj, rádoby šokující použití střelných i sečných zbraní, trapně využitá image tvůrců. Vzpomínání na Velkého Lebowskiho. Uvolnění místa na disku.