cineman

Úvodní film festivalu rozhodně nenudí. De Niro jednoduše dostává své pověsti a malé role slavných herců komičnost zákulisí z hollywoodských studií a života papalášů zpestřují docela kvalitně. Kdo není cvok, nemá v Hollywoodu co dělat.

Na konci ke mě film nepromluvil tak jako ve svém průběhu, kde obsahuje několik různě emočních vrcholných scén. Ivan Trojan je prostě bravůrní a všichni herci hrajou tak přirozeně, jako by kamera vůbec na místě nebyla. Po dlouhé době jsem u nefestivalové projekce zažil tichý odchod publika ze sálu po skončení titulků. Zelenka se o svoje paty bát nemusí - nikdo mu na ně výrazně nešlape.

Některé legendy nestárnou.

Příběh jako vystřižený z knihy o pomstě. Muzikály jsou pro mne tak trochu vyčpělé a mezi ostatními žánry jim nezbývá nic jiného, než se vždy pochlubit jistou originalitou - v tomto případě bizarností s podobnou příchutí jako mají koláčky z krámku paní Lovettové. Moulin Rouge byla sladká až po okraj, Chicago mělo výbornou choreografii. Z Fleet Street mi utkví v paměti jen pouliční Deppova scéna s břitvou, která je zřejmě hlavním důvodem jeho nominace americké filmové akademie. Jelikož hodnotím divácký dojem z uměleckého díla nikoliv jeho kvalitu či váhu, vyřezávám Sweeneymu místo 'jen' v lehkém nadprůměru.

Opravdu zajímavý snímek, který má na pohled vše, co by měl mít, zůstal na pomezí nadprůměrnosti. Děj se snad záměrně táhne nepřehledně do doby, kdy nezbývá nic jiného, než vše rychleji dovysvětlit, zatímco se ústřední herci (George, Tom, Tilda) předcházejí v souboji o lépe podaný výkon. Být vykreslenost hlavního šíbra, který je celou dobu na pozadí, lepší, napínavý děj filmu s mrazivým tématem by mě na svém konci stáhl určitě více.

Zajímavý a překvapivý snímek, zvlášť když čekáte efektní podívanou hodnou žánru. Dobře se na to dívá, hezky se to poslouchá. I když jde o filosofování, nenudil jsem se ani chvilku.

Ničím nepokažený žánrový horor. V kolejích se udržel po celých 30 dní. Sekyra byla tentokrát velmi ostrá.

Tahle partie je rozehraná jako finále pokerového mistrovství. Diváci místy mžourají, zatímco hráči tahají esa z rukávu. Film bez jediného náznaku akce a s ohromnou dávkou napětí. Takovýmhle způsobem se dávají vyniknout herecké výkony před kamerou. Pitt s nadanějším bratrem z rodiny Afflecků vytvářejí jedinečný vztah. Filmy, pro které dělal hudbu Nick Cave, zatím stavím na poličku. Zatím je jich tam bohužel pomálu stejně tak jako přátel Jesseho Jamese. Šli byste vůbec na film, u kterého dopředu víte, jak dopadne? Já bych šel i podruhé.

Sam Raimi a jeho pavoučí muž finišují v největším stylu s nekonečně dobrým koncem v nejdražším filmu své doby. Mediální masáž způsobila, že třetí Spider-Man je jak popová hvězda, na kterou jsou zvědaví všichni, včetně milovníků metalu (/artových filmů). Který film může dávno před premiérou stavět na své popularitě do takové míry, že jeho obsah je docela vedlejší? A co vlastně čekat od zpracování pětačtyřicetiletého komerčního komiksu vybudovaném na široké věkové základně fanoušků? _Raimi se trefil do Amerických srdcí naprosto totálně. Všeho (kýče, patosu, slz, rad, neschopných zásahových jednotek, hloupých reportérek, omluv, ponaučení, amerických vlajek, křičících, tleskajících, šťastných a vzhlížejících lidí, humoru, chytrých dětí, neanglicky mluvících Francouzů, porazitelných záporáků a dobrých triků) je ve filmu namícháno vrchovatě. Bohužel se Raimi nesoustředí delší dobu na jeden prvek zvlášť a střídá různě laděné scény tak nevhodně, že se napětí spolu s efektem vytrácí. Zajímalo by mě, jestli to tak opravdu chtěl, nebo ho k tomu produkce i po úspěšných dvou dílech přes milionový budget dotlačila. _Popcornová zábava tu vždy byla jako bavič pro obrovské masy. Proto se dělá a má smysl. A stejně jako momentálně "Ordinace v růžové zahradě" na televizních obrazovkách je tu Spider-Man v globálnějším měřítku ze stejného důvodu. Trefuje se do vkusu drtivé většiny diváků, kteří si radši zvolí lehkou zábavu než komorní drama bez dialogů, bez vysvětlení. Čekat temný příběh s pečlivě budovanou atmosférou o vnitřním boji hlavního hrdiny nenaservírovaném až pod nos je bláhové. _Co dodat? Je to přesně ten film, který si nejvíc užijete v obrovském sále natřískaném lidmi s krk namáhajícím plátnem a uši dráždícím zvukem. Popcorn zůstane popcornem, jako Spider-Man zůstane Spider-Manem. Čistých 70%.

3 důvody proč milovat tenhle film: 1) Michal Gondry - něco jako zlatou neobrostlou židli v mojí zasedací místnosti "topů" režisérů má rezervovanou, 2) David Chappelle - denně s chutí, denně jinak lítá, koho vám ta improvizace připomíná?, 3) Killing me softly - když vás nečekaně překvapí čekaná věc? To je zážitek, s hudbou navrch. Přisadil bych si na to, že jich ještě pár pan Gondry má. A ukáže.