Kri-kri

Historické seriály mám docela rád, tak jsem vyzkoušel i tento, ale asi jsem to neměl dělat. Absolutně nechápu to davové šílenství českých diváků pro tento seriál. Na mě to působí poměrně chladně a neosobně. První 3 řady se ještě daly shlédnout, neboť díky válečnému období obsahovaly alespoň nějaké to napětí, dramatičnost a střety různých sociálních vrstev. Od 4. řady se ale vše táhne jak smrad a je z toho tuctová telenovela o aristokratech. Poměrně jednoduchou zápletku manželů Batesových roztáhli na celou 4. a 5. řadu. Ani jsem zde nenašel mnoho postav, které by mi byly sympatické, jednou z mála je ta kuchařka, co ji dabuje Konvalinková. Všiml jsem si, že někteří diváci tento seriál přirovnávají ke španělskému Grand Hotelu (přesněji řečeno označují Grand Hotel za španělskou odbodu Panství Downton), ale s tím já rozhodně nemohu souhlasit, Downtonu chybí především procítěnost, dynamičnost děje a napětí, které by diváka udrželo u obrazovky a lákalo na další díly. Klidně si mě kamenujte, ale Downtonu dávám slabé 2 * a i to jen díky prvním třem řadám, jinak by to byla s bídou jedna. 30%

Internát i Grand Hotel jsou velmi kvalitní seriály, i Na lodi je na docela slušné úrovni, ale Tajemná Calenda už je hodně přes čáru. Sice jsem to s přemáháním dokoukal až do konce, neboť jsem se chtěl dozvědět, kdo zavraždil otce Leire, ale musím říct, že tenhle seriál je strašná kravina. Duchařiny beru, zaplavení světa beru, ale vlkodlaci, to už fakt nežeru. Jedna z mála trochu zajímavých zápletek byla s tím policajtem, co byl zpočátku neprávem nařčen z vraždy a skrýval se u své nadřízené, která nakonec prokázala jeho nevinu. Ale ty jalové plky mladistvých mi neskutečně lezly na nervy, zakázaná láska mezi pubertální smrtelnicí a vlkodlakem je i na tyto španělské mysteriózní seriály trochu moc a navíc mám dojem, že tento seriál je pro o něco mladší cílovou skupinu diváků, než výše jmenované. A když už to po 12ti dílech s poněkud otevřeným dějem skončilo, zjistil jsem, že to má ještě pokračování - druhou osmidílnou řadu. Ta se ale na české obrazovky nikdy nedostala a evidentně ani nikomu nechybí. Ze všech španělských seriálů mě tento zaujal nejméně, tudíž dávám slabé 2 *. 35%

Po internátu a Na lodi jsem náhodou natrefil i na tento poměrně nový španělský historický seriál a tak mě pohltil, že jsem všech 39 dílů shlédl v rekordním čase pouhých čtyř dnů a nocí, téměř bez spánku! Grand Hotel je dle názoru některých komentátorů španělská obdoba britského Panství Downton, z mého pohledu ovšem daleko napínavější, zábavnější, pestřejší a emotivnější. Na rozdíl od dříve shlédnutého Internátu zde nebyla žádná postava, která by mi vyloženě vadila, dokonce i tu zlatokopku a prospěchářku Belén v některých momentech musí divák litovat. I když je fakt, že v posledních dílech se Alicia v dané situaci chová dost iracionálně a všechno jen komplikuje. Celkem zbytečná mi přišla role Angeliny sestry Violety - jak přišla, tak zase odešla a kdyby se v seriálu vůbec neobjevila, nijak by to na ději nebylo znát. Zajímavý byl nejen příběh ústřední dvojice - Julia a Alicie, ale i Andrése s Belén, Sofie s Alfredem a dalších. O humorné pasáže se postaral nenapravitelný smolař a sukničkář Javier, který díky svým neřestem několikrát jen zázrakem unikl hrobníkovi z lopaty. O zvláštní navození tajemna s krimi zápletkou se postaral záhadný sériový vrah se zlatým nožem a v prvních epizodách diváka spolehlivě vtáhne do děje i pátrání po Juliově nezvěstné sestře Cristině. Tajná místnost s vchodem přes skříň je zřejmě inspirace z Internátu. Jediné, co mi hlava nebere je, že i když Diego v průběhu seriálu zastřelil několik lidí (většinou vyděrače nebo nepohodlné svědky znající jeho minulost), jeho činy zůstávají nepovšimnuty a nepotrestány, dokonce ani jindy nápaditým a charakterním detektivem Ayalou. Stejně tak je zvláštní, že Sofii celkem snadno prošly dvě vraždy a i Doni Terese prošla nájemná vražda. Za jednu z nejemotivnějších scén považuji popravu Andrése, u toho se jen stěží dá ubránit slzám. Díky epidemii cholery byl děj napínavý i během posledního dílu. Úspěchu seriálu si všimli i Italové a v roce 2015 natočili vlastní verzi. Velmi povedený a na profesionální úrovni je i slovenský dabing z RTVS, což jen umocňuje divácký zážitek. Český dabing, (ať už z AXN či Primy, mi připadá podstatně horší, většina hlasů na danou postavu nesedí a někteří dabéři mluví i čtyři role. Navíc 14-dílnou 3. řadu v české verzi nesmyslně sestříhali na 24 epizod po 45-ti minutách. Nebývá mým zvykem vysoce hodnotit nejnovější seriály, ale i tentokrát ze svých zásad slevím a Grand Hotelu uděluji zasloužený plný počet 5 *. 95%

Po skvělém Internátu jsem se pustil do dalšího žánrově obdobného španělského seriálu v očekávání stejného nadšení. I když se na Na lodi dá docela dobře koukat, nelze mu upřít poutavost děje, mnohé napětí a záhady přinutí diváka sledovat seriál až do konce, je přece jen o něco slabší. Poměrně brzy se vyčerpaly post-apokalyptické jevy, nevysvětlitelné přírodní úkazy a podmořské stvůry. Alespoň dějovou linku s kajutou 31 plnou mrtvol mohli trochu více rozvést. Že se zde poměrně dost řeší vztahy, láska a sex by mi ani tak nevadilo (ostatně i to do takového seriálu patří), jako spíš, že to mnohdy řeší i v dost napjatých a nejméně vhodných situacích, kdy by dotyčným mělo jít v první řadě o aktuální přežití. Dalším velkým mínusem je, že kapitánova dcera Ainhoa je neskutečná kráva, která se furt rozpolceně zmítá mezi Ulisesem a lodním zloduchem Gamboou. A když už jsem ho zmínil, taky mi hlava nebere, že přestože Gamboa během plavby zabije minimálně čtyři lidi, nijak zvlášť se to neřeší a když už na to přijde řeč, pokaždé se to nějak zamete pod koberec. O humorné a vtipné dialogy tu není nouze především díky srandistovi Pitimu, ovšem ke konci seriálu i on poněkud zvážněl. Nejzajímavější děj mají první dvě řady, třetí už je dle mého názoru až moc natahovaná a už ne tak napínavá, zejm. od momentu, kdy posádka Polárky dorazí na pevninu. Tím se hlavní motiv seriálu tak nějak vytratil a divák zbylé epizody dokouká spíš už jen z povinnosti. Také je ve třetí řadě příliš mnoho nových a zbytečných postav. Nejhorší a nejvíce nedomyšlené jsou poslední díly. Nějak jsem nepobral, jak mohl Ulises přežít, když ho Gamboa na rozkaz otce Estely zastřelil a taky považuji za dost nesmyslné, že ve chvíli, kdy jsou všichni v domě ostřelováni a někteří dokonce zraněni, řeší plky kdo s kým spal. A vrcholem trapnosti je, když Ulises a Max mají běžet na loď pro chirurgické nástroje a namísto toho si v lese povídají jak u kafíčka. Navíc mi v CZ dabované verzi vadilo vystřižení závěrečné scény posledního dílu s vysvětlením, jak to se všemi dopadlo. Kvůli všem těmto chybám a nesmyslnostem víc jak lepší 3 * a mírně nadprůměrných 65% Na lodi ode mě nedostane.

Seriály tohoto typu jsem nikdy nesledoval, ale v případě Internátu jsem udělal výjimku. Natrefil jsem na něj náhodou v době, kdy jsem neměl co sledovat, tak jsem ze zvědavosti zkusil prvních pár dílů. A musím přiznat, že Internát Černá laguna je velice návykový seriál. Shlédnete jeden díl a chcete vidět další a po něm zas další (třebaže jedna epizoda má délku celovečerního filmu) a se zájmem čekáte, jak se děj rozvine. I když to není zrovna můj šálek čaje, z nějakého důvodu jsem to nemohl přestat sledovat. Jedná se o zajímavě skloubenou směsici mnoha žánrů a každý si v tom najde to své. Prostředí internátní školy izolované od okolního světa a obklopené strašidelným lesem, tajemné spletité chodby podzemního labyrintu a v něm několik desítek let staré kostry, zapečetěné pokoje a laboratoře, bílé světlo vycházející z lesa a obrázkový blok jako předzvěst záhadných úmrtí, banda nacistů infiltrovaných v učitelském sboru, smrtelný virus a holka, které se zjevují duchové zavražděných nebo desítky let zmrazená dcera zakladatele projektu Blíženci... Tohle všechno mě navnadilo a už nepustilo. Je pravda, že v seriálu je mnoho scén připomínajících telenovelu a některé postavy, jmenovitě Marie a Marcos mě často iritují svým nesmyslným chováním, ale zase se mi líbí postupné sbližování Ivana s "ducholapkou" Julií. Jejich škádlení a hašteření je celkem zábavné a v posledních dílech vyústí v pěkný doják. Občas mi šly na nervy hry Pauly a Evelíny, neboť několikrát nevědomky pomohly těm vrahům z Ottoxu, např. odhalily Hugova bratra dvojče. Na druhou stranu ale ukradly Amélii pistoli, čímž otevřely oči i tupému Marcosovi. Taky mě pobavilo, jak Noiret zuřil, když mu sebraly kufřík s prachama a spálily je. Velmi působivé jsou retrospektivní scény s odloučením malého Samuela Espí od jeho sestry Ireny a jejich následné shledání po mnoha letech na konci seriálu. Škoda úmrtí některých postav, zejména Carolínu, Elsu a Fermina mohli scénáristé ušetřit, ale to by zas byl závěr až příliš zidealizovaný. Alespoň že Hectora nechali přežít až do konce. Docela mě naštvalo, že v posledním dílu česky dabované verze nesmyslně vystřihli scénu z podzemí, kdy Amaia unáší Paulu, Vicky ji srazí k zemi a Amaia po aplikování injekce s jedem umírá. Herecké výkony všech zúčastněných jsou vynikající a uvěřitelné. Smekám i za výrobu uniforem, pro ty desítky (možná i stovky) herců včetně komparsistů to muselo dát fušku všechny je ušít. V prvních dílech mi trochu vadí zbytečná přemíra vulgarismů, naštěstí překladatel byl brzy vyměněn. Vezmu-li v úvahu, že seriály natočené po roce 2000, k tomu mysteriózní krváky zásadně nesleduji, dávám Internátu zasloužených 5 *. Seriálu, který mi na několika místech dokáže vehnat slzy do očí a mohu jej shlédnout vícekrát bez omrzení méně dát nemohu. 90%

První islandský film, který jsem měl možnost vidět (ono se jich na české obrazovky ani teď zrovna mnoho nedostane). Roku 1998 ho v tichosti odvysílali na ČT 1 a v listopadu 2001 proběhla nečekaná repríza na TV3, díky níž se film dostal do mojí sbírky. Docela příjemný oddechový rodinný film o klukovi toužícím po psovi. Ve filmu je možno zahlédnout centrum Reykjavíku, vylidněnou venkovskou přírodu a dokonce i denní světlo v pozdních nočních hodinách, což je v létě v blízkosti polárního kruhu běžným jevem. Jako ve většině severských filmů 90. let i zde byly nastíněny sociální a ekonomické problémy Islandu a nespokojenost obyvatel s tehdejší vládou byla do filmu dostatečně promítnuta, zejm. v podání věčně vzteklého Emilova otce a dělníků na stavbě. Vlastně ani není divu, že o několik let později proběhla na Islandu nám tolik utajovaná revoluce. Celkově je film nadprůměrný, proto uděluji slabé 4 * a 70%. Ukázka v češtině.

Tak nevím, ale na můj vkus je v tomto seriálu až moc schůzování, zdlouhavých politických a funkcionářských tlachání a neustálý boj o koryta. Zato velmi málo (v porovnání třeba s Ženou za pultem) se tu řeší mezilidské vztahy a to jak rodinné, tak i v pracovním kolektivu. Co mi strašně leze na nervy je ta všudypřítomná dramatická hudba, která je vnucována vyloženě do všech scén a navozuje dojem, že sledujete detektivku či přímo krimi. Nejtrapnější je při scéně, kdy Haničinec u vrátnice čeká na Moučku a pokaždé, když kolem něj někdo projde zatroubí fanfára. Kamera taky není nijak převratná, zvlášť ve scénách, kdy Bláha vozí Moučku autem je snímána stále ze stejného úhlu. Na druhou stranu tu hraje plno dobrých herců, což alespoň částečně seriál zachraňuje. Koukat se na to dalo, každopádně víckrát vidět nemusím a když, tak snad až tak za 10 let, až zapomenu, o čem to vlastně bylo. Z normalizačních seriálů je tento jeden z nejnudnějších. Slabší průměr 45%.

S pořady zabývající se citovým vydíráním diváků se na TV obrazovkách po roce 2000 roztrhl pytel. Nechápu lidi, co tam dobrovolně lezou, leda snad z důvodu exhibicionismu. Když si budu chtít s někým něco vyříkat, učiním tak v soukromí a nepolezu s tím do televize, kde mě sledují miliony natěšených důchodkyň se štosem kapesníků na slzy. Připadal bych si tam jak propírán bulvárem. A ti, kteří někoho hledají se mohou obrátit na matriku příslušného města, Červený kříž nebo jinou instituci, vždy se dá všechno řešit potají a v soukromí a není zapotřebí s tím otravovat celý národ. Nepatrnou chvíli jsem uvažoval o jedné hvězdičce za asi nejznámější díl "Proklínám tebe a tvoje děti!", ale vzhledem k tomu, že takovéto excesy dozajista nebyly ve scénáři od ní upouštím. Je to laciná a prvoplánová hra na city, která si nic než odpad nezaslouží.

Dějová zápletka není zrovna originální, humor místy dokonce hraničí s trapností. Na druhou stranu tu zazní i několik dobrých hlášek a navíc je zajímavé vidět tolik předních českých komiků pohromadě ve filmu, v němž ztvárnili sami sebe. Mnozí se nejspíš před kamerou setkali vůbec poprvé, už proto je zážitek alespoň jednou tuto parodii na detektivku shlédnout. Navíc nesmím opomenout, že je to jeden z mála filmů, kde si zahrál můj oblíbený komik Slávek Šimek, mimo něj i dvojice "Tlučhořáků" Kaiser s Lábusem, Holzmann a další, proto s hodnocením pod 3 * nejdu. 55%

Vyvržený vorvaň s feministickými sklony a očima zmalovanýma jak sociální pracovnice z Dubí má v TV kvokací pořad, myslí si o sobě, jak je vtipná a mně se při náhodném zření byť jen kousku tohoto rádoby intelektuálního blábolu chce zvolat pověstnou větu z jedné z povídek Šimka a Grossmanna "Pozor, blíží se satelit!"