Kri-kri

Přestože tento anime seriál v letech 1994-95 vévodil programu Premiéra TV, mé pozornosti téměř unikl. Matně se mi z té dávné doby vybavuje pár epizod s Anthonym, jeho následné smrti a asi tři nebo čtyři díly z londýnské misijní školy. Nostalgii tudíž v hodnocení použít nemohu, ale i přesto si Candy zaslouží plný počet a už patří k mým nejoblíbenějším seriálům. Jsem rád, že se mi tento jedinečný seriál podařilo sehnat téměř komplet v češtině (chybí mí pouze 35. díl) a mohu si tak plně vychutnat ty dojemné, srdcervoucí a smutné scény, při nichž oko zaručeně nezůstane suché. Během děje se divák stane svědkem několika nečekaných úmrtí kladných postav, bolestného rozchodu Candy s Terrym a mnoha dalších, ne zrovna radostných událostí. Velký důraz je zde kladen na přátelství, sociální rozdíly, pokrytecké zapírání vlastní identity v zájmu rodinné soudržnosti, péči o nemocné, víru i protiválečnou tématiku. To vše je srozumitelnou formou obsaženo v tomto víc jak 30 let starém (u nás bůh ví proč prezentovaném coby dětském) animovaném seriálu, jenž je vykreslen až příliš realisticky - kladné postavy umírají, zatímco sviním se nikdy nic nestane, přesně jako v životě. Bohužel, repríza Candy na českých TV nebude již nikdy uskutečnitelná, neboť imperialistické svině z vedení primitivní Primy nemilosrdně zlikvidovaly český dabing a je nereálné, že by někdo chtěl k anime ze 70. let vytvořit nový. Zde můžete shlédnout krátkou ukázku v češtině z dílu 25. Neplač, Candy. 100%.

Jsem asi jedním z mála, ale ze Smolíkovské trilogie se mi tento seriál líbí nejvíc. Mám rád, když na sebe jednotlivé díly navazují a seriál tak tvoří od začátku do konce ucelený příběh. Pozitivem pro tuto sérii je i absence prvků sci-fi, přece jen k rodinnému seriálu se lépe hodí realističtější děj (třebaže občas trochu přitažený za vlasy). Navíc v této řadě dostanou rovnoměrným podílem prostor nejen všichni členové rodiny, ale také věčně pesimistický a ironický soused Halíř. Rodina působí pospolitější a není nouze ani o vtipné hlášky (zejména Týna perlí jednu hlášku za druhou) a originální, sotva uvěřitelné zápletky. Nápaditost je i v tajemném a stále se skrývajícím Pištovi Hufnáglovi. Výslednou kvalitu dokresluje povedený brněnský dabing v podání vesměs málo známých divadelních herců. 80%

Jeden ze starších pozapomenutých Večerníčků, který bůh ví proč ČT už 11 let nevytáhla z archivu. Nebylo to žádné veledílo, ale mně se to celkem líbilo. Stejně jako Karlosovi, i mně se matně vybavuje jen ten příběh o závodech. Myslím, že tam byl nějaký "černý závodník" který podváděl. A ještě mi utkvěla v paměti říkanka, kterou každý díl začínal: "Jede Toník v autíčku, po zeleném chodníčku. Jede, jede do pohádky, jede tam a zase zpátky. Kdo pojede s ním?"

Zapomenutý film, vysílaný u nás formou seriálu roku 1991 v rámci Magionu a o několik měsíců později i na STV1 jako Večerníček. Pojednával o baronu Prášilovi a jeho družině hledající mimozemské bytostí na Měsíci a jejich tajemství věčného života. Už si z toho téměř nic nepamatuji, nicméně atmosféra děje byla velmi zajímavá a právě Tajemství Selenitů spolu s Dobrodruhy z vesmíru přispělo k mému následnému zájmu o astronomii. Za ta léta mi v paměti utkvěl jen krátký úryvek ze slovenské verze znělky: "Poďme spolu na výlet, z Mesiaca si pozrieť svet a odhaliť všetky jeho tajomstvá. Za tajomsvom Selenit..." Po dlouhé době se mi podařilo sehnat tento film alespoň v ruštině, v CZ/SK znění je to bohužel absolutně nemožné, ČT ani STV tento klenot nehodlají vytáhnout z archivu.:( Zde je pro připomenutí velmi povedená a chytlavá úvodní znělka.

Malá Memol je jeden z nejpovedenějších japonských animovaných seriálů. Na českých obrazovkách jsme jej mohli sledovat pouze jednou a velmi krátce - v červenci a srpnu 1995 na programu Premiéra TV každý všední den v 16:45, od té doby seriál nebyl reprízován. Nádherný poetický příběh pojednává o pobytu malé mimozemšťanky Memol na Zemi a jejím přátelství se 14-letou pozemskou dívkou Mariel. Memol a dalších 245 lidiček z Malé planety ztroskotají na Zemi a zabydlí se na malém ostrůvku. V době seznámení byla Mariel těžce nemocná, ale přátelství s Memol ji pomohlo uzdravit se a najít chuť a sílu žít. Později Memol a její kamarádi z Malé planety poznávají i další pozemšťany, zejména přísnou slečnu Penelopu, která o Mariel pečuje. Dále pak 15-ti letého chlapce Oscara a jeho zlou přítelkyni Grace, která od počátku na Mariel velice žárlí. Třebaže toto Anime může zprvu působit hodně dětinsky, disponuje řadou dojemných scén a mravních ponaučení. Nechybí zde humorné ani romantické pasáže. Velmi na mě zapůsobila 34. epizoda, kdy se Memol zamiluje do nevidomého chlapce Michela a také 47. díl, v němž se Mariel vzdá lásky k Oscarovi a Grace se polepší. Pochopitelně i 50. rozlučková epizoda. Za jedinou chybu seriálu považuji nedořešenou záležitost ohledně Marielina otce, resp. že se s ním nikdy nesetkala, třebaže si to tolik přála. Seriál mě tehdy okamžitě zaujal a několik epizod jsem si, zřejmě jako jediný v ČR, nahrál a mám je dodnes. Jsem rád alespoň za těch pár zachráněných dílů, neboť v důsledku povinné amerikanizace jsou seriály typu Malé Memol českým divákům bohužel navždy zapovězeny, imperialistické svině z Primy zničily dabing všech seriálů z Premiéry. Zde jsou tři ukázky v CZ dabingu: 21. Druhý přítel ze Země, 23. Sbohem, Mariel a 50. Na shledanou, vaše Memol. 100%

Nádherný rodinný film, dle mého jednoznačně nejlepší dílo Astrid Lindgrenové. Oproti jiným zfilmovaným adaptacím této autorky působí Madicken velmi realisticky a především lidsky. Snad v žádném jiném rodinném filmu jsem neviděl tolik narážek na sociální rozdíly, ochotu pomáhat chudším a slabším a zesměšňování zazobaných snobů. Ve filmu jsou vyváženě namixovány komické a tragické pasáže a nechybí ani mravní ponaučení. Nejpovedenější je scéna z plesu, kde služka Alva tančí s kominíkem. A nezapomenutelný dialog se starostkou: "Počuvaj, Lisabet, vieš ty, kto som ja?" "Áno, viem, ale môžem to povedať iba v šatniku." V hodnocení dávám pouze 95%, neboť těch 5% k dokonalosti schází vypuštěním některých důležitých scén, např. se z filmu nedozvíme, proč Abbe onemocněl zápalem plic. (slovenská premiéra: 26. 12. 1999 na STV, repríza koncem léta 2000) Ukázka filmu v SK dabingu: http://www.youtube.com/watch?v=YkS5t_Eh1c4

Kdybych na tuto pohádku natrefil poprvé až v dospělosti, nejspíš bych dal jen dvě hvězdičky. Ale už pro velmi silnou nostalgii a náramně chytlavou znělku v podání Mariky Gombitové nemůžu jinak, než ještě jednu přidat. Navíc je fakt, že takto zábavnou formou pojata interaktivní výuka, smíšená s pohádkovým příběhem se v dnešní době hned tak nevidí. 60%

Rozmary lásky jsou volným pokračováním známějšího a populárnějšího seriálu Helena a její chlapci. Na českých obrazovkách byl vysílán jen krátce (09. 10. 1997 - 15. 01. 1998 na Nově). Helena a její přátelé se rozhodnou bydlet společně a pronajmou si dům. V průběhu seriálu dojde k několika zásadním změnám - Helena odjede do Austrálie a brzy nato se rozejde s Mikulášem. Natálie se konečně polepší a začne prožívat lásku s Kryštofem a později s Olivierem. Protože tento seriál nebyl u nás nikdy odvysílán celý (ze 159 dílů jich Nova zakoupila jen prvních 65), mohu hodnotit jen to, jak na mě zapůsobily u nás odvysílané epizody. Rozmary lásky považuji za docela zdařilé pokračování úspěšného seriálu a i když v něm postrádám Johanu a Kristiána (jejich komičnost je nahrazena v charakterech Loly a Josého) a přibylo několik nových postav, na milostných zápletkách ani patřičné dávce humoru to nijak neubírá. Spíš mám dojem, že první polovina Rozmarů je mnohem více nabita humorem i svižnějším dějem, než Helena a její chlapci po odjezdu Johany a Kristiána. Po nějaké době jsem shlédl i u nás nikdy nevysílané díly 66-159 (mimo originál se naštěstí dají sehnat i s ruským rychlodabingem). Do 85. dílu je to skvělá podívaná, ale pak se kvalita o něco zhorší. Přestože se Helena v 73. dílu vrátí a s Mikulášem se usmíří, pár dílů nato spolu odjedou do Austrálie. Aby toho nebylo málo, ve stejné době partu opouští Kryštof, bez vysvětlení zmizí Manu a k dovršení všeho, pár dílů před koncem seriálu Sebastián kvůli nové lásce Aline definitivně opouští Lolu i kapelu. Tyto přemnožené odjezdy hlavních hrdinů druhou polovinu seriálu poněkud degradují, bez nich už to zdaleka není ono. Navíc přicházejí nové postavy, Cynthia a Jimmy, kteří se mi jeví silně nesympaticky. Jediné pozitivum pozdějších dílů je častější výskyt mé oblíbené Natálie a fakt, že se dala dohromady s Olivierem. Mé hodnocení 5* platí pouze pro první polovinu seriálu, od 87. dílu bych dal 4*. Ovšem jen kvůli méně zdařilé druhé půlce, která se beztak na české obrazovky nikdy nedostane nemám chuť seriálu uškodit, takže nechávám plný počet 100%. V Deníčku článek o seriálu a zde v češtině ukázka 1. dílu Stěhování.

Kdybych měl tenhle seriál vynachválit, nevystačil by mi na to ani celý slovník superlativů. Opičí král je už od raného dětství můj nejoblíbenější seriál a ani dnes tomu není jinak. Když ho na jaře roku 1991 na ČST poprvé uvedli do vysílání, bylo mi necelých 10 let. Od prvního dílu jsem se zaujetím sledoval, jaké výtržnosti zas Velký světec rovný nebi Sun Wu-kchung provede. A když pak v létě 1993 seriál zreprízovali, už nezůstalo jen u sledování, pečlivě jsem si všechny epizody nahrál. Můj nejoblíbenější díl je 24. Zkrocení nefritového zajíce (silná nostalgie, tento díl jsem měl nahraný už z prvního odvysílání a jeho dialogy jsem schopen odříkat zpaměti), dále pak epizody 13. Démon v zemi Černých kohoutů (zajímavý a vtipný příběh, nádherná podkresová hudba) a 16. V království žen (převážně romantický díl s nádhernými písněmi). Ale i všechny ostatní epizody jsou výborné, není žádná, která by se mi nelíbila. Nádherným způsobem zde byly skloubeny prvky staročínské mytologie, tradiční kultury, buddhistické učení, ale i humor, zábava, akce a napětí. Opičí král vlastně podnítil můj pozdější zájem o asijskou kulturu, zejména země vyznávající buddhismus. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě nic, co by se tomuto seriálu dalo vytknout. Scénář a dialogy, herecké výkony, triky, scenérie, masky a kostýmy, vše je zde nadmíru propracované. Také hudba (ať už podkresová, ucelené písně nebo třeba jen samotná úvodní znělka) je vynikající. Mnohé epizody, jako např. 13. či 20. díl mají své specifické melodie, které v ostatních epizodách nezazní. Rovněž nesmím opomenout povedený český překlad a kvalitní dabing brněnského studia (zejména nezapomenutelný hlas Suna v brilantním podání Karla Riegela). V roce 1999 bylo dodatečně natočeno dalších 16 dílů pod názvem Xi you ji 2, obsahující zbylé příběhy z cesty na západ, které se však na obrazovky českých TV nikdy nedostaly a dostupné jsou pouze v originále. Opičí král je ve všech směrech klenotem asijské kinematografie. A kdo s tím nesouhlasí nemá smysl a cit pro orientální kulturu! 100%. Nyní možnost hodnocení a komentování epizod!

Psal se rok 1992, když jsem každou neděli ráno usedal před obrazovku a se zájmem očekával další příběhy Nilse a divokých hus v čele s Akou von Kebnekajse na cestě do Laponska. Nejradši jsem měl příběhy, v nichž se objevil lišák Smirre. A protože jsem byl dychtivý dalších dílů, dal jsem si ještě nášup na ORF1, přestože jsem nerozuměl ani slovo.:) I když, teď už si nevzpomínám, zda tam běžely díly v předstihu, nebo opožděně oproti vysílání na STV1. Tehdy jsem kupoval i komiksy Nilse Holgerssona, ale podařilo se mi sehnat pouze tři čísla (mám je dodnes). Z STV1 se mi dochovaly pouze dva díly, takže alespoň částečně si mohu tento seriál občas připomenout. Jen je škoda, že o koupi seriálu nikdy neprojevila zájem ČT (sestřihovou 80 minutovou verzi nepočítám) ani jiná z českých TV stanic a také že od roku 1992 Nilse nereprízovali už ani na STV.:( Prvních 14 dílů sice nedávno vyšlo na DVD, ale českým dabingem celková kvalita seriálu hodně utrpěla. Není nad starý kvalitní dabing z STV! Dávám tomuto seriálu plný počet, jako i mnoho jiných seriálů té doby obohatil mé dětství a kdyby byla možnost, rád bych ho i po tolika letech shlédl znovu. Zde je malá ukázka 43. dílu v původním SK dabingu: http://www.youtube.com/watch?v=Wsf8WxTZATQ 90%.