Autíčko s červeným srdcem

Jeden ze starších pozapomenutých Večerníčků, který bůh ví proč ČT už 11 let nevytáhla z archivu. Nebylo to žádné veledílo, ale mně se to celkem líbilo. Stejně jako Karlosovi, i mně se matně vybavuje jen ten příběh o závodech. Myslím, že tam byl nějaký "černý závodník" který podváděl. A ještě mi utkvěla v paměti říkanka, kterou každý díl začínal: "Jede Toník v autíčku, po zeleném chodníčku. Jede, jede do pohádky, jede tam a zase zpátky. Kdo pojede s ním?" (27.11.2007)

Tak snad poprvé v tomto století o prázdninách čt vytáhla tento večerníček z archívu a připoměla tento večerníček dětem. Nějáký hacker dal tento seriál na uložto a když jsem si to stahnul, tak jsem zjistil, že tento večerníček byl opravdu pozapomenutý neprávem. Je to kouzelný večerníček, který sice není tak akční jako Pat a Mat, Káťa a Škubánek apod., ale je to milé a dost dobré. V záplavě Bakuganů a Pokemonů by to mohlo být osvěžení pro dnešní mládež. (17.04.2013)

Když jsem si na tenhle večerníček zadospěla vzpomněl, zaplavila mě nostalgie... Ale po zhlédnutí jsem musel hvězdu ubrat. Animace je sice celkem pěkná a takové zvětšovací autíčko by chtěl asi každý kluk, jenže jak se oba protagonisté chovají, nad tím zůstává rozum stát. Autíčko nejdřív trápí pana školníka, pak působí nehody vydávajíc se za vůz autoškoly, krávu neobjede, ale nabere ji, chuděru, na střechu a bez optání se cpe mezi další vozítka na kolotoči. Toník je taky sobec: stará se hlavně o sebe, nechce autíčko nikomu půjčit, ani za protihodnotu, a dokonce se na autíčko zlobí, když píchne. Krom toho krade třešně a myje auto saponátem v přírodě. Přitom komentář je víceméně nekritický – dokonce vítězství v závodě s "normálními" auty, kde si autíčko vypomůže plachtou a posléze i křídly, doprovodí slovy, že "uspěli proto, že závodili poctivě". :-o (04.04.2018)

Jede Toník v autíčku, po zeleném chodníčku, jede jede do pohádky, jede tam a zase zpátky, kdo pojede s ním? - Poetický a inteligentní večerníček pro malé zvídavé nebo odrostlé děti. - Dojel tam a zase zpátky, kamarádi, kamarádky, pojďte taky spát! *** Ve zkratce: Nejlepší večerníček! (27.01.2013)

Vskutku pozapomenutý večerníček o autíčku a jeho klučičím kamarádovi se tváří jako velice pohodová zábava, ale na mě působil vždy trochu smutně až depresivně. Jistě k tomu přispělo i nezapomenutelně zvláštní vypravěčství Taťjany Medvecké. Je to už nějaký pátek, co jsem večerníček viděl naposledy, ale vždy mi bylo milého a dobrosrdečného autíčka líto, mám pocit, že kluk se k němu nechoval vždy hezky a já se nikdy nechtěl chovat ke svým milovaným hračkám stejně. I když se to ne vždy dařilo. Každé zapeklité dobrodružství s morálním problémem však nakonec dobře dopadne i proto, že citlivé a přátelské autíčko má srdce nejen na kapotě. Báječné a zcela nezávadné podívání. (18.12.2013)