Dan

Krásná poetická mozaika vřelých střípků, které jemně hladí oko i ducha.

Film ve mně zanechává poměrně smíšené pocity. Na jednu stranu až příliš věrně vystihuje mentalitu uzavřejných fundamentalistických náboženských komunit, na stranu druhou mi přijde výrazně přitažený za vlasy. A to jak pokud jde o věrohodnost řady detailů, tak co se týče vypointování příběhu. Tuším, kam to mělo směřovat, ale nastíněná filosofie oběti a vykoupení mi přijde tak trošku zvrácená...

Další z filmů řešících vyrovnávání se s dětstvím, s traumaty nesenými z dob, na které si raději nechceme pamatovat. S traumaty, která nás doteď ovlivňují, neboť v nás zanechala pocit něčeho, co vyhledáváme, nebo od čeho se snažíme utéct. S traumaty, které často ani nedokážeme popsat a dešifrovat. S traumaty, která si s sebou vezmeme do hrobu...

Jednoduché, schematické, skoro až nenápadné drama. Ano, nenápadné v tom, že málokdo ze zúčastněných opravdu tuší, co se v hlavních protagonistech děje. A nikdo si neuvědomuje, že mezi šikanou a katastrofou může být často je velmi tenká hranice. Dospělí mají tendenci problémy bagatelizovat a aplikovat na ně naučená schémata a vlastní, často omezené, zkušenosti. Kdo si neprošel bezmocí šikanovaného a nezažil spravedlivý hněv utlačovaného, ten může být jen těžko nápomocen. Promiň babi, nechápeš...

Na dokument poměrně vtipná a zábavná záležitost ;)

Poměrně vtipná, zábavná a zvratná špionážní komedie. Příliš jsem od ní neočekával - chtěl jsem se jen pobavit - a tak mohla být má neočekávání příjemně překonána. Věřte nebo nevěřte, ono je vlastně všechno o (ne)důvěře...

Velmi příjemný film navazující svou atmosférou a zpracováním na Slavíky v kleci (Les Choristes). Charakterizuje jej krásně sladěná hudba s obrazem: pohádkově poetická kamera a originální náladové melodie. Přímo člověka vyzývá k ponoření se do pařížsko-pražských ulic, po nichž běhají utrápeně radostní hrdinové všedních dnů let třicátých.

Velmi poutavá dokumentární sonda do formování a působení jedné teroristické skupiny. Skupiny impulzivních idealistů, kteří byli (na rozdíl od většinové společnosti) ochotni a schopni své myšlenky proměnit v činy. Ukazuje, jakým způsobem se vyvíjel jejich vztah k netečné společnosti bílých ovcí, ke společnosti páchající bezpráví, ke společnosti politiků a policistů. Především ti posledně jmenovaní pak nesou odpovědnost za radikalizaci těchto mladých lidí; zavádějí je do slepých uliček, ze kterých je jedná cesta: násilná a nejistá.

Film snažící se vypořádat s komplikovanou minulostí hlavní hrdinky a potažmo celého německého národa. Snažící se nastolit základní otázky viny, trestu a spravedlnosti. Ale právě v těchto ohledech mi přijde tak trošku americky plytký, nedotažený. První část filmu se až přespříliš soutředí na erotickou stránku vztahu hrdinů, která by mohla být podána buď stručněji nebo pestřeji a kreativněji. Takto jsem se nemohl ubránit mírné znuděnosti a čekání na to, až se konečně Hanna vytratí. Druhá část se sice snaží klást klíčové otázky typické pro poválečné německé myšlení, ale děje se tak poměrně povrchním způsobem: chybí větší návaznost/provázanost otázek, gradace, stavba komplexního myšlenkového celku. Jde jen o několik výkřiků do tmy provázených snahou o nonverbální vyjádření vnitřního zápasu hrdinů, které mi však přijde příliš zastřené (ve srovnání s až příliš explikativním vyjádřením toho okamžiku, kdy si Michael uvědomil, proč si Hanna nechala předčítat).

(Re)socializace není nikdy jednoduchá. Obzvláště její počátky jsou radostně bolestivé. A když se k tomu připadají různé historické balvany navěšené na všechny končetiny, když se přidají bulvární média a společnost, která "nikdy nezapomene", protože náprava "zlého" člověka není možná, těžko budeme hledat někoho, kdo by takovou situaci ustál... A drobně kacířská otázka: v kolika případech je věznění mladistvých delikventů opravdu ospravedlnitelné?