Flexaret

Spíš než Brabcovy motivace by mě zajímal producentsko-scenáristický tým a jeho motivace.

Instantní beznaděj made by HBO. Po všech směrech dobře natočený a zpropagovaný produkt. Štěpán Hulík je jeden z mála současných českých scénáristů, u něhož jde vidět, že si na své práci dává záležet. Bohužel, v případě Pustiny je tu přehršel témat a postav, z nichž některé dostávají příliš mnoho prostoru a některé ho mají naopak zoufale málo. Jak hlavní tak i vedlejší protagonisté mají jen jednu hereckou polohu, spíš než k plnohodnotným postavám mají blízko k základním archetypům a v některých případech až ke karikaturám (některé vedlejší postavy). Chápu, že v porovnání s většinou české tvorby naopak působí životně ba přímo autenticky. Celý příběh je drama mezilidských vztahů, kriminální motiv je spíše jen katalyzátor. Problém je v tom, že k slibovanému dramatu nedochází, spíš jen k náznakům, které nechávají diváka na hranici komfortní zóny.

Český sebemrskačský humor mě příliš nebere. Větší prostor dostala politická satira, která je však stále dost krotká a bohužel místy dost předvídatelná, bohužel tím nevtipným způsobem.

Je příznačné, že seriál kritizující českou malost, je přesně tím co kritizuje - malým, neinvenčním projektem, který pod atraktivním námětem schovává zastaralou satiru, která nepochybně měla nějaký rozpočet, který zřejmě zmizel neznámo kam. V případě komediálních seriálů vše zachraňují dialogy, ale zde všechny pokusy o práci s timingem či správným vyzněním vtipů přicházejí nazmar (snad s výjimkou pár herců typu Myšičky, kteří stylizaci chápou a využívají). Neinvenční režie způsobem inscenování nechtěně připomíná to nejhorší z českých devadesátek, takže potencionálně zábavné situace vyznívají křečovitě. Pokud by byla zavedena praxe, že po prvním pilotním dílu se rozhoduje o dalším osudu seriálu, zřejmě bychom se dalších dílů nedočkali. Uvidíme, co přinesou další epizody.

Základem dokumentu by měla být alespoň nějaká základni rešerše tématu. Autorův postoj (mnohdy plynoucí právě z toho, že se nesnažil zjistit více informací) je jasný hned od začátku a bohužel nedojde k žádnému pokusu o komplexnější pohled či polemiku mezi odbornou veřejností a filmovými fanoušky. V ČR se začnou točit kvalitní filmy tehdy, až si začnou tvůrci svých diváků vážit a přestanou jimi pohrdat. "I skladník ve šroubárně může číst Vergilia v originále..."       P.S. Slyšel autor o imdb.com nebo rottentomatoes.com?

Vorel nabízí sociální sondu, ale film propaguje jako čistokrevnou komedii. Je to spíš další příspěvek do subžánru česká tragikomedie, ale dramaturgicky není naštěstí tak roztříštěný (i když vyřešení některých podzápletek shrnujícími dialogy trochu skřípe). Jakub Kohák je typově přesný, a zbývající obsazení se na Vorlovy poměry docela drží při zemi. Možná by neuškodilo kdyby byl za kamerou někdo jiný než sám režisér, z jeho samostatných prací je tahle asi nejslabší. Své diváky si film určitě najde, i přes spoustu závažných témat (domácí násilí, rasismus) je děj docela přímočarý a konec víceméně naplní divákovo očekávání.

Pachl nám nedopřál detektivku. A zcela nezáměrně. Jeho tvůrčí tým má na to vytvořit stylovou podívanou, ale ta jde stranou kvůli děravému scénáři, kde se zápletkami zachází rutinním způsobem, postavy (hlavně ty vedlejší) sklouzávají k nudným karikaturám a hlavní postavě Kuneše zde chybí výraznější protihráč. Nejlepší momenty jsou ty bez dialogů, ale i tam občas dojde k situacím, kdy jde logika stranou kvůli neinvenčně používaným pravidlům žánru. Ale i tak se jedná o to lepší, co vzniká v současné záplavě TV kriminálek.

A máme tu zase další zbytečný český film, který do kina zabloudil víceméně omylem. O to více mě zamrzí, že všechny řemeslné složky jsou v pořádku, ale režie a scénář jsou jak z jiného vesmíru ignorující všechna pravidla aniž by přinesly něco nového či originálního. A zase je to všechno jedna velká rozhlasová hra, kde se rezignuje na vyprávění obrazem. Debut, který nemá co říct aneb český chcípácký film pokračuje.

Asi se budu muset smířit s faktem, že současnému artovému divákovi stačí ke štěstí velmi málo. Každou režijní a scénaristickou chybu si vyloží jako záměr (neexistující kauzalita, neschopnost vyprávět vizuálem, rozpad příběhu do nefunkčních fragmentů, karikaturní vedlejší postavy). Tento rok se mluví o výjimečných filmech, které se blíží zahraničním standardům. Možná svými production values, režijně stále zůstávávají na úrovni studentských cvičení.

FEBIO 2016. Smutné torzo filmu. O to víc to zamrzí člověka, který na natáčení pomáhal. Takže je mi záhadou, kam se ztratily některé natočené sekvence. Hlavní problém je především ve scénáři, který není epizodickou mozaikou (jako bývá většina road movie filmů) nýbrž jen dlouhým existenciálním dialogem s poselstvím, které je podáno neuvěřitelně naivně. Postavy jsou načrtnuty velmi lehce a ani u hlavního hrdiny moc neznáme jeho zázemí, takže všechno se dozvídáme jen prostřednictvím dialogů. Spousta replik je křečovitá a spíš než postavu slyšíme promlouvat autora scénáře. Žádná scéna nemá výraznější pointu a bohužel ani atmosféru. Místy syrový vizuál s minimalistickým svícením si úplně nerozumí s náladou, v jaké by se měl film asi nést. Zkrátka další FAMU film do šuplíku.