50 % (E07)

Tohle není dokument o fenoménu CSFD, ale o skepsi odborné veřejnosti vůči němu. Film je naprosto nestrukturovaný a informačně prázdný. Těch pár lidí na festivalu ve Varech je zoufale malý reprezentativní vzorek zdejší komunity. Situaci nezachraňuje ani POMO, který hází svá tradiční otřepaná klišé a dělá si reklamu. Režisér naprosto selhal v přístupu, kdy rozděluje filmové publikum na 2 soupeřící tábory. Těch co na CSFD jsou a těch co nejsou. Celou CSFD bere jako homogenní masu lidí s laickým pohledem na svět filmu. Dává za pravdu těm, co vzpomínají na doby, kdy byl Vláčil a Bergman v pravidelné nabídce kin, aniž by se zamyslel nad tím kam a proč se kinematografie posunula. (22.10.2016)

Tak jsme se dozvěděli, že Máňa z JZD v šedesátých letech při dojení krav četla Sartra, vlhla z Bergmana a nad turkem básnila o odcizenosti, kdežto dnešní Máňa si při pleskání burgerů v Mekáči tak maximálně postěžuje na nedostatek bitev v Godzille, a že to nejhorší, co se mohlo v českém filmovém prostoru po revoluci stát, je dát blbému plebsu prostor, kde se může podělit o produkt toho svého takzvaného myšlení. Co to vypovídá o stavu věcí, když si já, prostý vymatloň bez titulu a fantazie, dokážu v hospodě po Ponrepu ze srandy vypracovat podrobný koncept Procházkova veledíla se všemi šplechty o srabáckosti tupých lopat, které si, ó hrůzo, dovolí vyjadřovat se k uznávaným dítkům shora schválených Tvůrců, přestože ony samy by nezvládly natočit ani pořádný pivo, a ani v jednom bodě se nesplést. Jak furt říkám, českého umnělce prostě nelze podcenit. Inspiruju se tudíž vpravdě neuvěřitelným netáhlovstvím vyžraného pana dokumentaristy (můžu sem prdnout trademark, když to slavilo takový úspěch?) a místo nějaké detailní analýzy, proč by se na to měl radši vysrat a jít mi pomoct skládat v konzumu rohlíky, se spokojím s konstatováním, že tvorba ČT, česká dokumentaristika i „odborná“ filmová scéna obecně i nadále skomírají v hluboké řiti (šok, já vím). Pro hodnocení si přijďte, až to bude dotočený. (Ovšem ze záběru na pošlapávanou Holubici jsem uchcávala, pravda). (22.10.2016)

Tak jsem zjistil, že nás někdy skoro před 3 rokama natáčeli při projekci a posléze připravovali dokument o přístupu lidí k csfd, který sleduje desetina národa. Csfd má spoustu chyb, pokud člověk zabředne více do hloubky, kde figurují zapšklí lidé se 14 letou praxí v pomlouvání filmů mimo Bergmana a Orson Wellese, zjistí, že umístění jejich komentářů na hlavní straně, tedy té elity, jimž chybí jakýkoliv náznak entuziasmu, protože viděli tisíce filmů a už jsou zjevně sami vyšeptalí, je veliké neštěstí pro nově příchozí. Na druhou stranu lidé mimo čsfd, jenž naprosto odrazuje vysoké hodnocení nových filmů (zejména komiksáren), které jim samotným nesedly by se měli zamyslet zejména sami nad sebou či si pečlivěji pročíst komentáře z obou opačných stran spektra a ne jen hledět na procenta. PS : Na Civala mi nesahejte, to je největší borec. (31.10.2016)

Co nám to tady zase vzniklo za paskvil? Režisér Radim Procházka evidentně nepochopil smysl této databáze. Čsfd není o kriticích, ale o lidech, kteří mají rádi film. Záměrně neříkám slovo fanoušci, protože kdyby tu byli fanoušci filmů, tak by to tu vypadalo ještě úplně jinak, ale to je zase jiné téma. Jenže jelikož se tato databáze v několika posledních letech rozrostla v obrovské těžce uchopitelné monstrum, dalo by se jí vyčíst prakticky cokoliv. Ale kritizovat tady anonymitu a ještě na ni poukazovat na jednom promítání československého filmu Holubice mi tady přišla vysloveně trapný. Nedivím se, že jeden z diváků režiséra této blbosti poslal do hajzlu. Udělal bych to úplně stejně. Co jako chce? Dokázat všem ostatním, že na čsfd chodí amatéři, kteří se umí vyjadřovat jenom na internetu, kde cítí osobní sílu? Když budu mluvit za sebe, tak já nikdy nestál za porovnání s kritiky, kteří si vydobyli svoji práci roky píle a psaním hromadou tématických článků. Já jsem sem přišel, protože mě bavilo psát a diskutovat o filmech a byl jsem rád, když jsem zjistil, že na to nejsem sám. To, že se to tady rozroste právě v takové médium by mě nikdy nenapadlo. Tedy stejně tak, jako uvádí v tomto dokumentu Pomo. A to, že v dnešní době člověk dá přednost komentáři před nekonečnou podrobně rozebírající recenzí? Já to chápu. Podle mě je rozhodně lepší znát názor obyčejného diváka, než kritika, který ve filmu vidí něco, co obyčejný divák nikdy neuvidí a vidět třeba ani nechce. Film je o emocích a pocitech a ne o systematickém rozebírání jednotlivých scén. Nepochopil jsem tedy smysl těchto 26ti minut. Zároveň upozorňuji všechny kritiky, že nemám vystudovanou žurnalistiku ani žádnou filmovou školu. V tomto textu mám jisto jistě chyby, ačkoliv jsem se ho snažil psát na úrovni. O filmech mě ale psát baví a jelikož žijeme ve světě internetů, pokračovat v tom rád budu dál, dokud mi ten internet nějaká vyšší entita nezavře. (22.10.2016)

Já se znám, uprchla bych zadním vchodem. Odpovídat téměř okamžitě na otázky po odvysílání filmu, to je mé toužebné přání a ještě k tomu do telky, ha ha. Ne, Hedviko, tohle šlo nastříhat na pět minut a to jsem ještě shovívavá. Nejsem a nikdy nebudu žádný odborník na filmy, ale až tady jsem jim teprve přišla na chuť. A pár filmových přátel k tomu jako bonus. A padla tam jedna věta, kterou beru. Raději si přečtu pár řádek o pocitech z filmu, ať je jakýkoliv, než elaborát, který by se vešel na A4 a někdy i více. Přesto beru v úvahu, že každý je jiný, tak ať si sem píše, co sám uzná za vhodné a průměrně inteligentní člověk si najde sám, kdo a proč mu vyhovuje svými komentáři. Přece jen to úsloví, že méně, je někdy více stále platí. Alespoň pro mě. (22.10.2016)