Flexaret

Tento rok už se jedná o třetí debut s velkými ambicemi. O Janu Těšiteli se dá říct, že je tvůrcem, který má již hodně zkušeností (reklamní spoty, videoklipy), takže dokáže okolo sebe vytvořit profesionální tým, díky čemuž film nevypadá jako delší studentské cvičení. To se ovšem netýká scénáře, který postrádá patřičnou dramatičnost, která by posouvala děj dopředu. Jistě lze namítnout, že epizodická forma nám má přiblížit vnitřní svět hlavního hrdiny, jenže je tak nedramatická až běda. Výchozí situace nabízela tolik dramatických možností, které zůstali trestuhodně nevyužity. Když už je tu pokus o takovouhle scénu, tak je neuvěřitelně plochá a špatně vystavěná. /// SPOILER Hlavní hrdina si objedná jídlo v malém bistru (kde se většinou mimochodem platí předem) a dostává se do situace kdy nemá na zaplacení (mimochodem je to poprvé co vidím, že by po někom obsluha chtěla zaplatit poté co mu donese jídlo na stůl). Pochopitelně přichází na scénu vedoucí podniku (Igor Bareš) a místo toho, aby udělal jakoukoliv jinou možnou logickou věc, tak sehraje s hlavním hrdinou etudu na téma bezdůvodná šikana a vyhrožování smrtí kvůli jídlu za poměrně směšnou částku. Scéna svojí absurditou posunuje celý film do naprosté frašky a znevěrohodňuje celé následující dění./// Dostáváme se tak k jednotlivým postavám, které většinou tvoří zjednodušené karikatury - přísný otec s dobrým jádrem, submisivní matka, bratrova dobromyslná přítelkyně apod. Ovšem hlavní problém tkví v charakteru hlavní postavy. Během průběhu celého filmu se nedozvíme nic o jeho diagnóze a můžeme tedy jen spekulovat jaký tedy David vlastně je. Zvláštní je absence psychiatra, ke kterému by pravděpodobně rodiče s hlavním hrdinou chodili a patrně by jim radil i v případě útěku. O hlavní postavě se kromě jeho neschopnosti sociální interakce a jeho sexualitě nedozvíme nic, jedná se jen o vrstvení zdánlivě provokativních scének, které však ve svém jádru neodkrývají nic z charakteru Davida, spíš jen potvrzují společenské předsudky a mlhavou představu toho, jak by se takovýto člověk mohl chovat. Problém je i ztvárnění Patrikem Holubářem, který není špatný, spíš to vypadá že nedostal od režiséra jasné instrukce a tak se snaží s předepsaným charakterem sžít jak jen může. Jenže jeho výkon je hodně proměnlivý - evidentně mu jdou spíše fyzické scény než části, které by nám ho měli představit jako osobnost. Jan Těšitel má velké ambice, ale zkrátka mu chybí zkušenost vybudovat silný příběh a uvěřitelné charaktery. Otázkou je, co s filmem bude dál, pokud se dostane do širší distribuce. Nemá šanci zaujmout širší diváckou obec (ani tu náročnější) a jedinou spásou je uvedení na filmových festivalech (viz jeho premiéra) a doufat, že dojde k ocenění jeho řemeslných kvalit.

Film o lidské lhostejnosti a podlosti. Tyto vlastnosti jsou nezávislé na době, národu či režimu. Vím, že základ každé komedie je v tragice, ale tady se prostě nedokážu smát. Po každém zhlédnutí na mě padne smutek.

Scénář, který je překombinovaný jako většina pohádek, které produkuje každý rok na Vánoce Česká televize. Že by brali scénáristé inspiraci u těchto koprodukcí? Kdyby se samotný žabák objevil dřív, měli bychom tu variaci na Pannu a Netvora, bohužel většinu filmu tvoří nezajímavé kostýmní ,,drama."

Herzův film na prolomení zákazu.

Domácí péče aneb plnění standardů - tragikomedie, ze života, člověčinka a kdoví jak byl a bude tento film nazýván. Mně zkrátka tato jednoduchá formule nestačí, měl jsem pocit jako bych v jednu chvíli sledoval vážně míněné drama a po chvíli zase běžnou komedii posledních dvaceti let. Bohužel v souboji těchto dvou zcela rozdílných filmů nakonec vítězí bodrá komedie, která se snaží zahladit vážně míněné téma do statusu jakéhosi smíření.

Gratuluji ti Disney, právě si zničil Pixar!

Zdejší obsah filmu vám vlastně dopodrobna prozradí o čem snímek je. Kromě lehkého nastínění dívčina rodinného zázemí tam toho opravdu víc neuvidíte. Potenciál film má, ale doplácí na svůj minimalismus (který funguje jen vizuálně).

Moulin Rouge střídá dvě roviny - sentimentálně romantickou a pitoreskně komediální. Je to právě humor, který mi nejvíc snížil celkový dojem z filmu..

Jednotná forma a vyprázdněný obsah. Mám pocit, že současní čeští dokumentaristé nikdy neslyšeli o dramaturgii a navíc nedokáží sdělit základní myšlenku, kterou měli v zadání - představit nám jednotlivé subkultury a jejich hodnoty. Ve většině případů jde vidět, že tvůrci nemají o jednotlivé aktéry zájem - v některých případech je podezírám z toho, že se jim vysmívají. Na jednu stranu je zde snaha o to vytvořit pocit jakýsi autenticity, což jde ale těžko když je zároveň staví do stylizovaných portrétů a cool zpomalených záběrů. Je pravda, že některé díly se tomuto schématu vymykají (graffiti), ale informační hodnota zůstává stejná. P.S. Vzkaz pro kameramany - já vím, že když si půjčíte kameru která umí přes 200fps, tak vám to nedá a chcete tam těch slow motion záběrů narvat co nejvíc, ale točte prosím vás alespoň něco, co se hýbe.

WTF?! Asi se budu muset podívat do slovníku co slovo hacker znamená. Fajn, sledujeme skupinku nerdů, z nichž každý má nějaký specifický koníček/práci, ale nic bližšího se o nich v podstatě nedozvíme. Režisér hledá cool záběry místo toho, aby se o zpovídané jedince opravdu zajímal.