Mirokukii

Režisér Peckinpah se při natáčení filmu Divoká banda snažil u diváků navodit pocit, že byli zasaženi kulkou. Nuže, Mel Gibson vyměnil skotské kilty za vojenské uniformy a posunul jeho snažení zase o kousek dál, přičemž mne zatáhl do prostřed děsivého hořícího masakru, kde nebylo kam uhnout.

Zde už prostě žádná slova nestačí. Pan režisér to vyjádřil dokonale a Morricone třikrát podtrhl. Dýchne na Vás atmosféra klasické kinematografie a nostalgie. Snímek tak krásný a láskyplný, jako nejsladší zamilovaný polibek. Proto běžte a polibte svého miláčka, máte li tu možnost. Dýchne na Vás

Mladý muž potká dívku, zamiluje se. Příběh starý, jak lidstvo samo. S kraťasy mám ten problém, že než-li do nich stihnu proniknout je po všem. O co kratší, o to údernější. V tomto případě je to plus, protože závěr si dovolím nazvat citovým masakrem.

Romantická komedie o osamělém hrdinovi, který mi prostě nemůže být nesympatický, ačkoliv je tak trochu kariérista, ale pravda se přeci jen ukáže, a jeho šmajchlkabinetu. V druhé půli začne být příběh malinko depresivní, ale Wilder zkrátka uměl, a to hodně, přičemž byt je toho jasným důkazem a kouká se na to dobře a uvolněně po celou dobu. Výborný scénář, který si díky cenzuře zachoval cit a důstojnost. Dnes by takový film slušnou formou nikdo natočit nedokázal.

Střet přírodní rovnováhy s lidskou zaslepeností, aneb Bílý tesák z mongolských pastvin. Silný a dojemný snímek, kterému vévodí vlk, přesněji hned smečka vlků, a divočina, jež je nucena ustoupit člověku. Smutné a spolu s Hornerovou hudbou podmanivé.

Celkem zklamání. Ano, Morricone je pastva pro uši a ano, Nastassja, svádějící co to dá, pro změnu absolutní pastva pro oči. Jen ten Marcello, s hlasem pana Šťastného z čehož jsem byl převelice smutný, se mi pozdával tak něják mimo příběh a jeho vnitřní morální boj s chtíčem a láskou nebyl takový, jaký by jsem si představoval, ale snad za to mohl jen, již zmiňovaný dabing.

Ať už chcete Nerve brát jako remake výtečné Hry s Michaelem Douglasem, či jako satiru na dnešní bláznivé užívání sociálních sítí, kdy po sobě lidé lijí kýble ledové vody a fotí se před zrcadly, tak ani v jednom nefunguje na jedničku. Snímek je moderně natočen, má spád a bez problémů diváku přenáší jak samotný děj, tak veškeré jeho virtuální podněty, okolo kterých se to vše motá. Alfou a omegou tohoto snímku se tak stává nedotažený konec, který pohřbívá vše, co se v předchozích minutách v rámci příběhu odvykládalo a stává se tak pouhou free teen crazy jednohubkou, která bláznivé generaci nesdělila zhola nic.

Polymorf, vesmírný emocuc, jenž se může proměnit v cokoliv, čímž se stává nejdokonalejším predátorem napříč všemi galaxiemi, schopný přiblížit se ke své oběti zcela nečekaně, zanechajíc ji napospas osudu bez negativní emoce. Dvou a půl metrů vysoký, nelítostný, hnusný zabiják co má víc zubů než celá Adamsova rodina. Po téhle epizodě Červeného trpaslíka se holt budete na všechny ty děsivé Vetřelce, Predátory a Věci apod. dívat zas malinko jinak. "Tak přestaňte klepat pantem a jde se na věc a poslední živej je posera. Kdo jde se mnou?"

Přestaň s tím hnusným kňouráním, ty špinavá vylízaná příšero!

"Teď stop. 6:47, to není zlý čásek na kilásek. Škoda, že jsem běžel jen 300 metrů. Ale zase jsem se zdržel s Listerem, to znamená o čtyři minuty míň. A taky jsem si vydechl, abych nevypadal tak vyplivaně až kolem něho poběžím. Tak to taky odečtu a je to světový rekord! Výborně Rimsy, skvělá fyzička"