honza.g

Těžko hodnotit představení, které někdo vymyslel a někdo aranžoval pro francouzské publikum. Nevím žádný detail, nic o zaměření tržního festivalu, o druhu poptávky. Obecně se mi zdá, že nabízet ve Francii, kde slovo šanson znamená píseň, žánr šanson je obchodně nesmysl 9přivézt český řízek do Vídně by snad taky nikoho nenapadlo). Ale stalo se, vybrali z našich domácích hvězd ty, které měly v aktuálním repertoáru 2 trochu slušné skladby, co připomínaly šansony. Nedopadlo to úplně špatně, ale dost bych se divil, kdybychomLogické by bylo nabízet něco jiného, čeho domácí nemají nadbytek. Třeba fanoušci Johnny Hallydaye by si desku s Miki Volkem koupili, kdoví. Nejvíc to odnesl Waldemar, přitom jeho verze hitů, co zpíval Hugues Aufray, jsou vynikající, a i kdyby covery byly zakázané, tak se dalo najít něco, co by Francouzi ocenili víc než Don, Diri, Don. Takže dokument je zajímavý pro nás, co jsme  později s těmito zpěváky vyrůstali. Mně osobně přijde, že tuhle výkladní skříň české popmusic aranžoval někdo hodně blízký stranickému vkusu. Ve srovnání se sporadickými dokumenty z domácími vystoupeními a zejména  s praklipy J.Roháče, ty výstupy většinou neměly šťávu. Převářně statické vystupování (okořeněné Neckářovým kozáčkem v rubášce) a "taneční" zvuk orchestru přímo uspával. Pěvecké výkony nebyly špatné, ale pro západní publikum šlo spíš o raritky zpoza železné opony. Jedině Hegerová vypadala jako by patřila do evropské ligy. Zaujala mne vizáž J.Laufra, zdálky vypadal jako Karel Gott, zblízka jako jeho bratr. Taky jsem nepochopil, proč naše moderátorka vedla některá představování zpěváků v angličtině, zatímco většinou mluvila francouzsky.

Western, který není úplně standardní, trochu víc se přemýšlí na úkor menšího napětí. Mrtvých je dost, chybí překvapivé  zvraty, pronásledování záporáků i jejich prchání je tak nějak rutinní. Ale jede to svižně, A vlastně žádná slabá místa. Dobré pokoukání.

Nechápu poměrně slabé hodnocení, v rámci žánru je to špička, prostě to nemělo chybu,. Bylo to dostatečně napínavé, svižné, střelby méně, rvaček tak akorát. Anomálie: zloduch není primárně zlý - v pozadí konfliktu myšlenka ohledně principu zásluh  o území (právo těch, co je vybojovali na indiánech vs. právo těch, co chtějí budovat civilizaci - pravda, v rámci zápletky je redukováno na právo pastevců vs. právo farmářů, potažmo extenzívní zemědělství vs. intenzivní). Ale příběh i chování postav je uvěřitelné, romantický trojúhelník neruší spád děje.  Piha na kráse: běžící osmiletý kluk by neměl být rychlejší než jezdec na koni, resp. mělo by se víc naznačit (že by nějaká drastická lesní zkratka?)

Vtipný nápad, a využitý na 90%, slušné efekty i hudba, kvalitní herecké výkony. Ale zase žádná strhující podívaná nebo nervák, ani hlubší ponor do psychologie. A konec takový, jak to říci? Povinný? 70%

Kdo v Japonsku byl, asi potvrdí, že na první i druhý pohled se Japonci od Evropanů hodně liší. Tento film ukazuje, že v lidském nitru se ta odlišnost težko hledá. Autorův jemný humor je pochopitelný minimálně v celé auroamerické civilizaci.

W.Allen - čím starší, tím krotší, ale také jednodušší. Ale pořád je to zručná a přitom zábavná psychoanalýza. Samozřejmě nesmíte dialogy i vnitřní monology pozorně poslouchat a nepovažovat je za nudné. Ale to se u WA předpokládá jaksi automaticky, že.

Pokud jde o hodnocení filmu, v zásadě souhlasím se Sportovcem https://www.csfd.cz/film/220918-goyovy-prizraky/recenze/?comment=520462 . Za sebe bych dodal, že nápad vyzkoušet útrpné právo vůči jeho prosazovateli za účelem změny jeho názoru, jsem měl u každého filmu, kde se mučilo, ale zde jsem se poprvé setkal se scénářem, který to zrealizoval. Předpokládám, že sám Forman by se postaral o to, aby se i takto průzračný pokus setkal s neúspěchem. Následný děj už je jen vkusnou variací na protiválečnou feérii typu Zemanovy Bláznovy kroniky. Fascinující je zobrazení klidného, mírumilovného života v době mezi změnami vládce, přičemž následujícího "osvoboditele" zase značná část obyvatel vítá.

Hodnotím úroveň dokumentu, ne zobrazovaný děj či výchovné postupy, to na CSFD nepatří, dokonce si nechám pro sebe názor na tento způsob výchovy. Jsou i lepší dokumenty, ale objektivnost se zdá být zachována a i když režisérka zjevně spoléhá, že její dílo zaujme samotným tématem, tak přece jen je to natočeno dost zajímavě, aby to vzbudilo pozornost.

Western, kterému nic nechybí a nic nepřebývá. Prvotní premisa, že by úspěšný lovec lidí přijal kandidaturu na senátora, je sice absurdní, ale to jsou jen řeči. Hlavní je, že hrdina je studený a trochu pomalu myslící, ale nakonec se rozhodne správně, a že happy-end není přibalen růžovou pentlí.

Tak základní nápad je neotřelý a tudíž dobrý: sedmerčata mající za úkol žít v "normálním" světě jen jednou za 7 dní a to ještě co možná nejstejněji, aby si nikdo nevšiml, že jde o 7 osobností. Těžko tipuji pravděpodobnost, že by se takto vyrostlé děti na jedné straně nezbláznily nebo nepobily nejpozději měsíc po smrti patrona, který to vymyslel, a na druhé straně, že by se od narození takto formované rozvinuly v tak odlišné povahy, o genetických předpokladech nemluvě, ale vysoká nebude. Ale to je ve sci-fi normální. Jenže po krátkém představení principu "7-in-1" se už děj zvrhne ve standardní boj slabého jedince, byť posíleného několika násobnou identitou a technickými kouzly, proti bestiálnímu režimu, Jeho zastánci jsou (nepřekvapivě) v technickém kouzlení jasně slabší. Režim  svou totalitu tak umně skrývá, že běžní obyvatelé si toho ani  nevšimnou (nebo jim nevadí - všechny postavy mimo zvláštní jednotku, vedení  a lovené hrdinky vypadají spokojeně (tedy až na matky, kterým berou odrostlé děti). Politicko-společenské pozadí příběhu je rovněž zmatené a až komické: hlavní zlounka usiluje o ještě větší moc pomocí volební kampaně. Korunu tomu nasadí finále. Nemám v oblibě filmy, kdy hlavních postav ubývá příliš mnoho už uprostřed filmu, ale tady to mělo smysl, děj se tím zdramatizoval, zrychlil a přibylo napětí. Za tento klad přidávám průměrnému dílu hvězdu navrch.