honza.g

Málo platné, humor, který vyrostl na skečích, nejlépe funguje ve skečích. Naštěstí pythonovci vědí, že udělat celovečerák jen ze skečů je hloupost. Takže skečů je méně a jsou umně poslepovány písněmi a tanečními čísly. A světe div se, celé se to drží tématu daném názvem. A funguje to, ačkoliv takhle drsná satira opravdu není pro většinového diváka.

Je to dost přesné převedení románu na plátno, ale právě to dílu ublížilo. Jasně je cítit, že filmová "řeč" nemá dost prostředků k vyjádření psaných myšlenek, pokud jsou hodně silné. Z tohoto pohledu vyšla rozhlasová dramatizace (v Českém rozhlase) mnohem lépe - také proto, že dostala dostatečný prostor, šlo o seriál. Asi je to tím, že filmový děj nelze zastavit, takže i když jedním záběrem nahradíte celý odstavec knihy, divák (na rozdíl od čtenáře, i od posluchače) nedostane čas na vstřebání. Proto v působivosti i v přenosu myšlenek vycházejí lépe filmy ve stylu "podle románu" nebo "na motivy".

Je to dramatické zobrazení krátkého ale důležitého úseku dějin USA. Má jistě vysokou dokumentární, možná až encyklopedickou úroveň. A zároveň je třeba smeknout před režisérem, že z přípravy a průběhu jednoho hlasování v parlamentu dokázal ukout i jisté napětí. Na druhé straně, bez znalosti amerického dějepisu aspoň na úrovni lepšího studenta americké střední školy si z filmu odnesete jen to, co si přečtete v anotaci distributora. Postav je mnoho, jsou si podobné, občas jsem si nebyl jistý, s kým president hovoří, se zástupcem které strany (republikán, demokrat, delegace Jihu?). A na to,abych se díval podruhé, zase tak velkou myšlenku film nepřináší. Základní otázku (zda účel světí prostředky) film zodpověděl skoro příliš jasně: podle Lincolna ano.

Allen si psal postavy na tělo, člověk má pocit, že to nemůže hrát, že takový je. Ale to těžko, ty mraky krásek kolem něj v reálu ... . Ovšem určitě je lepší, když si svůj scénář i zrežíruje, takže tady ta postava nemožného intouše nebyla úplně dotažená. Ale zase tu je bonus třetího v trojúhelníku, který předvádí manažera v době, kdy mobil neměl nikdo ani v hlavě.

Další z Hubačových jednohubek - zápletka bez příběhu. Hereckého prostoru moc není, herci nemají moc co hrát (takže nejstarší Hrušínský ční jak stožár, protože jemu stačí jen "být"). Synátoři se snaží, ale když ve scénáři nic není ... Jinak atmosféra nihilismu i pochybností o úspěších je vykreslena dokonale, normalizátoři takové "zrcadlo doby" museli nenávidět. Hvězdičku přidávám za nosné hlášky typu "Člověk není tím, čím je, ale tím, čím ho vidí být ostatní".

Komunikace mezi čtyřmi různorodými muži ve stresující situaci se vyvíjí svižně, ale je to za cenu určité nepřirozenosti , Postava Brodského si vysloveně říká o nedůvěru (paradoxně se živí jako obchodní cestující, s takovým projevem by si nevydělal ani na slanou vodu). Takže přerod "normálně slušných" lidí ve smečku, která pro záchranu "silnějších" obětují nejsalbšího je moc výukový. Návrat do "původního" stavu je už úplně nevěrohodný.

Od génia je i průměrná předloha hodně dobrá. TV zpracování povídky je malinko rozvleklejší, ale autoři nic "nepokazili" - vykreslili čapkovsky zjednodušené charaktery postav věrně a příběh nechali volně plynout. Pozoruhodné je nařčení komise Nobelovy ceny za literaturu z toho, že cenu udělila člověku populárnímu a nikoli literárně výjimečnému. Možná to nějak souvisí se sedmi nominacemi K.Čapka. (Švédové jsou v podezření, že pod heslem "Neutralita nade vše" udělení ceny protihitlerovsky se vyjadřujícímu Čapkovi zamítali jen proto, aby nerozlobili Německo.)

Líbí se mi dílo Kurosawy, mám rád kreslené filmy jaksi všeobecně (tedy ne, že bych nerozlišoval), Líbili se mi Nebeští jezdci, takže určitě nejsem proti anime zaujatý. Ale tady zřejmě píší jen opravdoví fandové, kteří se modlí k ikoně zvané Satoši Kon. Herečka tisíciletí je nepochybně dobrý a dost zajímavý film. Její výhodou proti jiným anime je, že běžný divák se v ději neztratí, příběh je jednoduchý a způsob vyprávění přes 2 dokumentaristy je vtipně kreativní. Grafika i dynamika scén je dobrá, ale že bych zíral s otevřenými ústy ... ? Příběh má myšlenku, ale nic podnětného, snadno ji překryje sentiment a rozvleklost. Ve srovnáni třeba s Cestou do fantazie je to slabé. A Šepot srdce je proti téhle skoro feérii úplná sága.

Zajímavý způsob zpracování motivu návratu do míst svého mládí. Jeden z mála, který nekončí závěrem, že se to nemá dělat. Zde je to okořeněno specifikem návratu z emigrace, za jejímiž důvody byly křivdy nebo i zločiny z doby násilné kolektivizace. Reminiscence na tyto vzpominky odkazují na Jasného "opus magnum" Všichni dobří rodáci. Ale nepůsobíto rušivě. Rovněž nafouknutí filmu o dějovou linku vztahu Američana a mladé vdovy z českého maloměsta mi přišlo citlivé, byť to někomu přijde umělé, možná až laciné. Režisér chtěl naznačit, že život musí jít dál, a že budoucnost máme stavět na pozitivních vzpomínkách na minulost. Autobiografický účel filmu je až okatý, ale proti filmům, které si jiní režiséři natočili primárně pro svou potěchu, to nedopadlo nijak špatně.

Je to umělecká stylizace toho, jak asi rozmluvy mezi oběma muži probíhaly. Lépe by jí asi slušel formát rozhlasové hry, takhle jsme sice mohli obdivivat práci maskérů a zejména Budařovo umění pohybu člověka se ztvrdlou páteří, ale jedinou opravdovou výhodu toho, že jde o film, vidím v tom, že ty zajímavé postřehy a výsledky badatelské práce uslyší víc lidí, než by slyšelo z rádia. Počet sponzorů i počet lidí, kteří se na díle podíleli, je ovšem zarážející - nedovedu si představit nákladově ještě méně komplikovaný film. Obdobné TV inscenace za totáče se musely točit za zlomek nákladů, a jejich kvalita stejně jako u tohoto dílka stála a padala se scénářem.