honza.g

Těžké dílo - jde výhradně o dlouhé monology. Obdivuji zejména Marii Doležalobou, protože tímto způsobem předvést v podstatě puberťačku a nepřehrávat, neulítnout do parodie, to chce vedle talentu i trochu zkušenosti. Nebo hodně dobrého režiséra. Ale asi to bylo i dobře napsáno. Zajímvé je, že velmi podobný styl (předvedený strhujícím způsobem Pány herci Vladykou a Holubem) má i hra Plný kapsy šutrů , a ta je také od irské autorky.

Solidní převedení literární předlohy. Filmový příběh stojí na několika scénkách na hranici uvěřitelnosti, ale žádná řachanda se nekoná, spíš hořkosměšná sonda do života 80.let. Režisér se nesnažil vystihnout přesně atmosféru té doby, naštěstí to zvládli jiní v svých filmech (ovšem za cenu zploštění, protože nejen straniřtí kádři a disent, ale ani "obyčejní" lidé neprožívali stejné období stejně). A pro mnohé mladší diváky je jednodušší se o době svých rodičů dovědět aspoň něco opravdového skrz tento jednoduchý až schematický scénář. Herecké výkony (i málo ostřílených herců) vynikající.

Dietl snad neumí zklamat a Dudek je brilantní režisér. Nechápu, proč to vidím až skoro 50 let po vzniku, i mnohem horší seriály se opakovaly častěji. Můj osobní problém je, že tyhle fanfaróny, kteří i v soukromém životě volně zaměňují přání a skutečnost, jsou jako malé děti uvězněni právě jen v dané chvíli, dokáží se ze všeho vymluvit, jsou sebestřední a zároveň vstřícní na všechny strany, nemám rád. Je to role šitá pro Menšíka, ačkoli věřím, že jeho nitro se Maroiseovu hrdinovi podbalo málo.

Tvůrci se evidentně snažili překročit hranice žánru, nepodařilo se to a tak vznikl svěží a vtipný western, kterému nic nechybí: drsný hrdina s morálním kreditem, kráska, indiáni, banditi, armáda, happy end .... A rozhodně nejde o komedii, mrtvých je dost a to nejen na straně "zla". Osobně oceňuji hlavně to, že ačkoliv nedojde k ničemu překvapivému, film nenudí, má spád. 100 minut uteče jako voda.

Podotýkám, že hořké komedie o důchodcích jsou mi bližší než třeba road-movie s náctiletými, co hledají svou životní pozici. Ale tohle nějak postrádalo hlubší myšlenku. Co mne překvapilo - taky ne úplně příjemně - bylo, že veškeré konflikty se skutečně zakládaly na průběhu té karetní hry. Jinak atmosféra domova důchodců byla nastíněna věrohodně, herecké výkony bezchybné. Možná měl scénář k záměrům autora hry něco přidat.

Klasický průměrný socialistický film. Řemeslo v pořádku, postavy jsou přirozené, neschematické, ale scénář dost přibarvuje realitu, spíše než o pokus o kritické hodnocení chodu společnosti, kde všechno řídí strana, jde o nesmělý náznak, že ne všechna minulá rozhodnutí byla ta nejlepší možná - samotný princip vedoucí úlohy strany je nejen správný, ale hluboce lidský. V praxi si vůbec nedovedu představit, že by člověk vyloučený se Strany, mohl vůbec někdy zastávat nějaké vedoucí místo (vyloučený bylo mnohem horší označení než nestraník). Podobně i další filmové reáíie nemají oporu ve skutečném život té doby.

Co je vlastně potřeba, aby se film dal zařadit do kategorie western? Musí se v něm vystřelit z koltu? Nebo aspoň z pušky? Kolikrát? Na člověka? Musí tam být indiání nebo stačí Mexičané? Musí se jezdit na koni? Musí přijet dostavník? Musí ve vztahu mezi hlavními postavami hrát podstatnou úlohu krásná žena? To všechno tu je, v míře větší než malé. Tak proč se tu objevují hodnocení jako "není to vlastně western" nebo "divný western"? Chybí tu postava šerifa i pomocníka, ale ten není ani třeba ve filmech Maršál / Opravdová kuráž. Yul je výborný, atmosféru trochu kazí scénář, který trochu neodolal touze diváky vychovávat. Celkově je to dobré.

Solidni dokument, zamšřujee se na klíčové filmy, které ovlivnily jeho kariéru. Asi to byl opravdu klaďas i v životě.

Viz. komentar od gudaulin .

Brilantní portrét osvíceného a poctivého "místodržitele". Ten komunistický sultán říká "můj okres" s takřka feudální samozřejmostí. Na rozdíl od středověku je ale mentalita víc zaměřená na ideologický základ: když je obviněn z nepravosti jím dosazený (reminiscenční vzpomínka na "volby" předsedy JZD na vesnici je prostě úžasná), první, co ho napadne, že je to útok revizionistů proti všemu dobrému, co (komunistická) strana dělá v celé zemi. Dnešní divák má ovšem problém pochopit, jak ta komunistická mašinerie mohla fungovat, když "padouch" byl dlouhodobě úspěšný pomocí banálních podvodů (např. s pojištěním proti neúrodě!) a "poctivec" na okrese nemá ani tolik fištrónu, aby si uvědomil, že jediný dekret na jeden byt nemůže přiklepnout současně kamarádovi a současně fabrice. Ve své době to byl dost odvážný film, v podstatě otevřel cestu, na které vznikly další filmy jako Smuteční slavnost, Žert, Ucho a nakonec i Skřivánci na niti - a stejně jako tyto skončil v normalizačním trezoru.