VanTom

Exotika tropického ostrova a rybářská posedlost hlavní postavy měly něco do sebe, přestože byly náznaky, že cosi (v hlavě, ve světě) není úplně v pořádku. "Mindfuckový" twist po hodině rozhodování, jestli raději chytit osudového (eskapistického) tuňáka, nebo zabít tyranského manžela své ex, to celé přesunul do hodně WTF roviny, nudné a s velice pochybným vyzněním (SPOILER): Brát jako happy end, že počítačová projekce/alegorie svědomí (či co) 13letého kluka mu dovolí zapíchnout násilnického nevlastního fotra v reálu, no kde to jsme?

Pokračování podle přiznaných pravidel pokračování se rozpřáhlo do výšin (nejen bodycountu) a svou vlastní hru na "kdo je vrah" vynásobilo na entou. Mohlo se opět opřít o znalý popkulturní scénář, který se nenechal odhadnout dopředu, bohaté obsazení a režii ve formě.

Přestože se všechny ty očekávané šílenosti vyplývající z námětu vyžilých třicátníků, co si založili školní bratrstvo, nedrží zrovna zkrátka, v rovině (parodického, vulgárního) humoru, útrpně dopředu anoncovaného, zdaleka ne vždy fungují. Především však tvůrci trpce selhávají v planém pokusu o seriózní dramaticko-romantický oblouk.

I s přihlédnutím k IMAX určení snímku nestojí primitivní, kratičká historka za nic (letí – spadne – jde – happy end). Všechno povrchně jak z letadla, v pár scénách. Především ale neohromí ani z technického / filmařského hlediska, dechberoucích záběrů dvojplošníků či majestátních And je málo. Nevím, jak v době vzniku (a ve 3D na velkém plátně), ale dodnes přežila jen hudba Gabriela Yareda.

Silně nesoustředěná "komediálně-noirová" báchorka často sklouzává do bizarní, mělké frašky, která skáče od jednoho k druhému a jejíž motiv je dlouho nejasný. Má jakýsi styl (ale jen pro ten styl) a obdivuhodně hvězdné obsazení, ovšem bez solidního základu se rychle okouká – kromě Margot Robbie, samozřejmě, na druhou stranu monotónní žlutohnědé tónování obrazu mě až iritovalo. Ve výsledku jsem byl podobně dezorientovaný, jako film sám. Slabé 3 *

Eastwood svůj ambiciózní western, jakési podobenství o bezejmenném pistolníkovi (andělu/ďáblu pomsty) trestajícím zkorumpované městečko (peklo), postavil na uspávací režii a nevěrohodném chování zbabělých ubožáků, kteří hlavní postavě zobají z ruky kvůli vágnímu příslibu ochrany (de facto se nechávají znásilňovat, ženské doslova). S neurčitým napětím z tajemné zápletky se dalo pracovat, ovšem nepodpořily jej ani průměrné přestřelky, ani až komicky superdrsný, málomluvný Clintův herecký výraz.

Znuděně cynický, zvrácený přístup k bohatým moderním vysokoškolákům závislým na reputaci (a sexu) až překvapivě sedí, ovšem jen do určité chvíle. Zásadní proměny postojů k lásce a vztahům v nich totiž uzrají hrozně rychle, po pár dnech se prostě stanou (jako jó, jsou mladí, zažívají to prvně, ale stejně… :)) – a vyhrocené finále už svou dobu značně minulo (čímž nemyslím jenom 90. léta). Nicméně Sarah Michelle Gellar si svou manipulativní mrchu vychutnává opravdu žhavě.

Nechápu to přijetí (43 %?!). Tvůrkyně slibovaly odlehčenou komedii z právnického prostředí, kterou dodaly – navíc věrně odpovídající komiksové předloze (včetně epizodních případů, hostovaček slavných či roztomilého prolamování čtvrté stěny – BTW, s tím She-Hulk přišla víc jak dekádu před Deadpoolem). Samozřejmě, že v dnešní době výrazně akcentovaly emancipační stránky, tzn. patálie ženské hrdinky v mužském světě, při randění s neschopnými trubci či s hloupým vymezujícím jménem, ale stále s humorem (ano, často přitroublým a na hranici trapnosti) – jenž tedy zjevně nesednul každému. Já se bavil z posledních MCU seriálů (Moon Knight, Ms. Marvel) asi nejvíc, na čemž měly zásluhu jak slušně vypadající digi She-Hulk, tak naprosto boží Tatiana Maslany. A mám chuť přihodit bod za meta podvratné, originální (season?) finále.

V dnešní digitální době mi ke štěstí dlouho stačilo, že se na plátně proháněla živá, perfektně vycvičená zvířata (psi, medvěd Bart), která předváděla obdivuhodné výkony. Volná rodinná adaptace klasického románu dále potěšila krásami krajiny a "hmatatelnou" výpravou; z větší části se však věnovala prospektorskému putování mladého Jacka, zatímco jeho očekávané spřátelení s majestátním "psovlkem" odbyla zrychleně v poslední čtvrtině, kde už nedržela moc pohromadě – a v dramatických momentech vykazovala režie značné rezervy. 7/10 za ty němé tváře.

Rádoby moderně "nad věcí" rodinná komedie k obětavému pečování o maličkého pekelníka neříká nic objevného a svěží, trefné, leckdy až cynické glosy často přetavuje do upachtěné grotesky. Záměrně, ovšem skutek spíš utek. Sympaťák Jiří Mádl veškeré "pády" ustává s přehledem, proto také v průběhu hezky funguje (ne)racionální znovunavazování romantického vztahu s příjemnou Terezou Voříškovou.