padina

Slibný začátek - meč kontra kniha. Tím větší zklamání. Pořád jsem čekala, kdy "chlapec" uplatní své načtené vědomosti a moudrosti, a těšila jsem se, že dojde ke konfrontaci dvou koncepcí "pravých rytířů" - síly proti moudrosti/intelektu. Marně. Představitel silové stránky rytířské povahy Vaculík skvělý, syn ovšem nejen slabý, ale i hloupý, z načtených knih nenačerpal ani zbla vědomostí, které by se mu mohly hodit (např. aspoň že chtít mečem propíchnout čaroděje je nesmysl). Kdy, kde a jak se z chlapce stal pravý rytíř, a hlavně čím se to tak výrazně projevilo, mi zůstává záhadou. Nebýt tatíka Vaculíka, měla by princezna absolutně smůlu. Krom toho nechápu, kam se poděli z našich pohádek pohlední princové a krásné princezny. Na tyhle se moc dívat nedalo. Jedna hvězda za Vaculíka, protože jediný celkem typově odpovídal rytířům, kteří fakt byli magoři, a navíc i celkem hrál.

Pohádka o tom, jak John (s Yoko) z postele zvedl vlnu mírových demonstrací po celé emerice, nelekl se FBI a písní přinutil USA ukončit válku ve Vietnamu. Naivní, ničím neobjevná a dost zdlouhavá poudačka.

Poeticky teskná balada o osudové osamělosti metaforických modrých ptáčků a cestě nelítostného meče, překonané cestou ctnosti, mravnosti a milosrdenství. Atmosféra se nese v snovém souznění, děj pozvolna a malebně plyne jako čas poznání, nadějeplný konec uzavírá rozhodující kapitolu příběhu protříbeného života.

Chuťovka. S románem to nemá do činění takměř ničehož, ale nemohu se zbavit přesvědčení, že je to jen dobře. Oproti smrtelně vážným, ovšem neskutečně roztahaným a nudným Ivanhoeům "přesně podle sira Waltera Scotta" z let 1952, 1982 i ruskému z roku 1983 (a že Rusové historické filmy umí) je tohle svěží dílko mile akční a strašně občerstvující. Ivanhoe s plastickým střihem "je fešššák" - pravda, v druhé sérii už má delší vlas a vypadá líp, xenózní Rebeka, která se dějově setkává s Ivanhoem vlastně ve chvíli, kdy původní příběh "Ivanhoe" končí :-), nádherně pubertální Rowena, a třešnička na dortu - černý mág Mordour, úchvatně přehrávající, až jsem měla podezření, že se učil u Jana Přeučila. Vždycky mě polehlivě rozjařil, kdykoli se objevil. Triky jsou zlatým hřebem každé epizody, jako kdyby je vystřihla ČT někdy v šedesátých letech právě pro studiové pohádky Štěpánky Haničincové, zkrátka skvost pro pamětníka a dokonalé antidepresivum, to prostě nejde hurónsky se nesmát. Kdykoli mě přepadne chandra, vím, kde najdu lék! (viděno v původním anglickém znění)

Trochu matrix, něco trošičku modifikovaných unasů, wraithských krmení a útočných šipek, i Swarm se tam našel. Ale tohle měl být přece Star Trek. Nebo se to tak aspoň jmenuje. Jenže bezduché, samoúčelné akční střílečky jako hlavní náplň nebývaly duší Stark Trek univerza. Po dobrém prvním filmu to jde warpem do kopru. Čím víc těchnoefektov, kde to všechno krásně bliká, srší a vybuchuje, tím míň smysluplného děje. Krom toho vůbec nechápu, jaký hluboký význam má termální přešupačení Sulu. Když už by to mělo být "politicky korektní", tak jak to, že hlavní padouch byl černoch, pardon, afroameričan; a jak to, že Uhura není stará, tlustá feťačka? Nezůstali tvůrci trestuhodně na půli cesty? Ani hlášky dvojky Spock-Kostra to nezachrání, jakkoli jsou to jediné světlé chvilky v balastu jalovosti. Možná bych za ně mohla dát jednu hvězdu, ale za tu celkovou zpotvořeninu Star Treku nemůžu dát víc než nic. __ Edit po druhém zlédnutí: Zase ale když to srovnám s jinými odpady... no dobře, bývalo by to mohlo být horší *

Surový, zdlouhavý, nudný, patetický jako ruský válečný film. Ale ne tak dobrý.

Tak tohle jsem neměla dělat. Kdysi příběh, který ve mně zanechal matný, leč silný dojem působivé středověké atmosféry, dnes notně vyčpělý, zbytečně zdlouhavý a nudný. Protivné postavy, a ani jediná sympatická osobnost. Sofii Loren jsem snad nikdy a nikde neviděla tak hrůzně a pateticky přehrávat, o zbytek katastrofy se postaral prapodivně sekvencovaný děj. Ne, dvakrát do stejné řeky se prostě nevstoupí. Dvě hvězdy za vzpomínku a za kostýmy.

Na to, jak vypadá, se princ Valiant umí dost dobře o sebe postarat. Škoda, že mu nedali na ty nožičky nějaké slušivé gatě. Ovšem v závěrečné bitvě je to fakt frajer, a to snad ani nemá dubléra. Jinak je příběh celkem průměr, už také s ohledem na dobu vzniku. Edit - po druhém zhlédnutí musím přidat, protože je to opravdu milá rytířská podívaná se vším, co k tomu patří - stateční artušovci, krásné ženy, podlý zrádce, velká bitva a samozřejmě finální souboj, kdy do toho oba protivníci fest řežou, až se štíty ohýbají. Příjemná zábava. /// Mimochodem, narazila jsem na stránku o původním Fosterově komiksu - ten účes je věrně převzat právě odtamtud. (http://www.militaria.cz/cz/clanky/komicka-sekce/harold-r-foster-prince-valiant.html)///

Po dlouhém čase slušná a celkem cudná fantasy. Škoda, že to má jen dvě série, asi budu muset načíst knihy. Hlavní hrdina byl podle mého vybrán dobře - mladík, který do svých 23 let nemá tušení, kdo je, načež je vržen do víru dění, že z toho přechází zrak. Herec je sympatický, a dokonce i já jsem na něm viděla, jak se v něm snoubí, nebo pere, ještě kluk s probouzejícím se mužem a hrdinou. Někteří posuzovatelé tu sice dští síru a oheň, že je málo mužný (je spíš typ Bruce Leeho než Sly Stallona), ale myslím, že tady byl právě tenhle typ zvolen naprosto správně. A to i přesto, že zpravidla sama dávám chlapákům přednost. Samozřejmě nemůže chybět láska, ale k mému velkému uspokojení nenaplněná (spoiler: až na jednu magickou epizodku). Mečuje se tam o 106, holky se umějí prát, a hlavní čaroděj je dostatečně bizarní, ačkoli nepostrádá jistou dávku kmetské důstojnosti. Vadí mi jediná věc- že je Haldir padouch.

Harald Reinl se vrátil, a je to zatraceně znát. Kvalitou příběhu sice za původní Vinnetouvskou sérií pokulhává, recyklace paní Reinlové (Karin Dor) je úsměvná, ale po trapných pokusech Alfreda Vohrera se vrátila konečně duše příběhů. Škoda jen nepodařeného českého dabingu. Když pominu jeho ostatní nešvary, tolik příznačné pro dabingy devadesátých let, (jako pouhých devět herců, kteří se pokoušejí změnou hlasu a intonace přesvědčit, že "jsou dva"), a neskutečně nevhodný výběr dabérů pro Sama Hawkense a lorda Castlepoola, je vskutku zlatým hřebíčkem do rakve dabing hlavních postav. Chápu snahu o zachování původních hlasů i úctu k mistrům Fišerovi a Rážovi, ale výsledek je vzhledem k jejich věku, který je do uší bijící, poněkud tristní. --------- P.S.---  Po 7 letech jsem zkoukla znovu a buď stárnu, nebo se stávám tolerantnější, nebo začínám mít kmitočtový hluch, ale už mi ten dabing připadl celkem přijatený, na rozdíl od mého předchozího hodnocení. ... Takže přidávám 2 hvězdy na plný počet. Přece jen je atmosféra i děj dostatečně blízko původní Reinlově tetralogii.