padina

Zajímavé a sympatické zpracování jedné "konspirační" ufonské teorie. Sci-fi o poznávání, objevování a vědecké dedukci. Líbí se mi bezpečnostní pojistka místo samoúčelně vraždících monster. Nevadí mi filozofování a moralizování. Cestování kosmickou lodí je zredukováno na únosnou mez, takže bylo možné vynechat vycpávkové krize mezi členy posádky. Zloduší klišé je chvályhodně opomenuto (konečně nikdo nikoho nehoní!). Marťanské komunikační rozhraní je roztomilé. Tempo není nijak zběsilé, ale přesto děj pěkně odsýpá, po dlouhé době jsem nesledovala čas. Mise na Mars sice pár filmů (i knih) vykrádá, ale nerušilo mě to, spíš mi to připadlo půvabné, jako by svým sci-fi bratříčkům tou připomínkou skládala hold. A na druhou stranu je pár pozdějšími filmy vykradena, takže se to vyrovná. Spokojenost. Jedna hvězda dolů za americký zábor claimu.

"Jako kluk jsem si hrával u Berouna v jednom lomu." Česká scifi z let minulých s morálním přesahem do současnosti, a tím pádem dosud věčně zelená. ... Má všechno, co má scifi mít - sci i fi, emzáky, romanci, napětí, tajemství, skepsi, naději, konspirační nádech, chladný nehysterický thrill... To všechno decentní, nenásilné, rozvážně plynulé, neklipovité, neagresivní, civilní, střídmě logické, neokázale heroicky prosté, a tím mnohem působivější, než uřvané explozivní přehnaně akční počiny ušácké provenience. Plus jsou tu sympatičtí herci, slizští zloduši v čele s mým milovaným Otto Ševčíkem, a poněkud beznadějný konec bez happyendu, zlehka tklivě bizarní, ztracené světlo na konci tunelu. A naprosto dokonalá hudba.

Neber prachy, neber prachy, nebo se z toho zblázníš. Ale je to marný, je to marný..., je to marný. ....... Úchylárna na kvadrát.

Žádné extra veledílo, ale není to úplně nudné, má to v sobě i nějaké to napětí. Postelové scénky, automobilové honičky a střílečky chvályhodně omezené na úlitbově nezbytné minimum. Jenže jsem celou dobu měla dojem, že už jsem to kdysi viděla, jenom si nemohu docela vzpomenout. Nakonec jsem pár scén vskutku poznala, takže jak vidno, snadno zapomenutelný film. Nicméně za tu investigativně detektivní umírněně thrillerovou náladu bych dala i tři hvězdy, nebýt vpravdě (d)efektního závěru. Po tom všem, co předcházelo, jednat takhle slabomyslně? Tak debilní snad nemůže nikdo být. -> Hvězda dolů.

Slušně zahraná, dobře zrežírovaná deliriózní magořina s rozuzlením, které celý film krutě okrade o všechny mysteriózní prvky a brutálně srazí příběh do podprůměrné slzotvorné limonády. Zklamání a do stoupy.

Další s..čka z protrženého pytle "syrových" "historických" hysterických vybíječek bez jediné nosné myšlenky. Knihu neznám, ale tohle je samoúčelný brak. (hodnoceno po první epizodě, bez sebemenší chuti pokračovat)

Nejsem historicky zdatná, pročež mě kostýmní lapsus nechává v klidu - jsou to prostě rytíři. Ani poznamenání dobou vzniku mi nevadilo. Ovšem kníratá Guinevera a opilecky opuchlé oči Artuše ubírají na estetickém zážitku. S Elaine si Lancelot podstatně polepšil. Oceňuji absenci magie a pěkně staromilsky nesestříhané souboje, zejména úvodní souboj Lancelota s Artušem byl povedený. Naopak mě rozlítilo, jakou udělali z Guinevery nánu zpozdilou, nechápavou, s inteligencí méně než průměrnou, hystericky ješitnou trosku... A přiznám se, že mě hodně rozčilovala hudba. Některé pasáže mi připadly trochu zbytečně natahované, ale to se dá přeskočit. Sice mě příběh nijak nevtáhl, ale ani jsem neměla chuť předčasně skončit. Celkově v podstatě zdařilé dílko, zase trochu jinak pojatý přírůstek do sbírky.

Klišé - nuda - klišé - nuda... atd da capo al fine. Sci-fi? Leda omylem. Psychodrama? Ani náhodou, jen školometské "odhalování" toho, co o sobě jako lidé dávno a dobře víme. Mírně hororovou atmosféru ubije v druhé půli rozvleklá monotónost, a jedna protivnější postava než druhá. Logika nula. Asi tak 2 minuty před koncem se "nečekaně" ukáže, že druh člověk je ještě větší sviňa, než jsme doufali. A to je tak všechno. Což je dost málo. Stejně jako Hapretor jsem spíš čekala, že (cituji) "na konci vyjde najevo, že jsou všichni živí a že emzáci si váží života více než my - lidé". Nebo aspoň že i ta zrůda, která prasácky všechny přežije, nakonec taky chcípne, potažmo se jako vítěz za odměnu stane pokusným králíkem v emzácké laboratoři. Jenže to by asi tvůrci považovali za příliš předvídatelný závěr a zvolili jiný, - SPOILER - //od začátku avízovaný. // Takže celkový smysl mi unikl, pointa veškerá žádná, snad kromě trapného deja vù, které vzbuzuje obavy z pokračování ve stylu "pes jitrničku sežral" (ale u toho už já nebudu).

Škoda toho kaleidoskopického zpracování. Ovšem nejen toho. - Němečtí i ruští herci uvěřitelní, na rozdíl od českých mistrů, kteří hrají neskutečně diletantsky. To není u Vávry normální. Celkově mám ze všeho dojem, že se Vávra pomstil komančům tím, že do filmu narval všechno, co chtěli, nechal to tak, jak chtěli, a vykašlal se na umění, protože správně tušil, že je to v tomhle formátu marnost. A podle toho také nechal "hrát" i naše "umělce", jinak si nedovedu vysvětlit, že by je režisérsky nedonutil k lepším výkonům. Jen výprava, "dokumentární" rozhovory německých a ruských vojenských útvarů (s výjimkou Hitlera v první části), a jeho oblíbené bojové scény jsou klasicky odvedeny velmi dobře a zachraňují situaci. Za ty **

Původní Tygr a drak mi chvílemi připadl dost nepřehledný, a tímhle neduhem Meč osudu netrpí. // Děj plyne svižně a přitom poeticky, což ovšem neubírá vítr z plachet skvěle choreograficky koncipovaným soubojům. CGI mi nevadí, dráty taky ne, pokud je nevidím, půvabné plachtění po střechách do legendy prostě patří. Osudové lásky jsou snesitelné, protože se odehrávají na bojišti mezi bojovníky a bojovnicemi, jen jako letmé teskné chvíle okouzlující svou prostotou a neokázalostí. Příběh má svou hloubku s téměř shakespearovskou zápletkou, vizuál dokonalý, hudba tak působivá, že jsem si jí i já všimla a netradičně kvůli ní dokoukala titulky bez přeskakování až do konce. Etos, povinnost, čest, to jsou jistě věci, za které má význam bojovat. Líbilo se mi to, a to tak, že hodně.