padina

Star Trek jak nemá být. Příběh zcela popírající ducha všech Star Treků. Herci z minulých seriálů očividně měli své tehdejší role rádi, ale zbyly z nich jen dojemné stíny dávných časů, ani ti tenhle děj prostě neutáhli. Nikdo by neutáhl. A Corin Nemec, můj nejhorší zážitek z filmu, opět jednoznačně potvrdil, že vůbec hrát neumí.

Tupá neakční nuda. Do toho nervydrásající chlapečkové synáčkové Kosugi, nesmyslné úniky... Souboje minimalistické, sporadické, kratičké a dost chabé - Kosugi dělal choreografii bojových scén? To snad měl celou dobu těžkou kocovinu. Zlatej, a přitom o dva roky starší, Ivan Kračinskij. Je mi líto, ale ani za JCVD (kvůli kterému jsem to zhlédla), ani za Třísku to na žádnou hvězdu prostě není.

O knižním pokračování vím, ale její zfilmování mi na dlouho uniklo. Po Kubrickově zpackané 2001 příjemné překvapení, A.C.Clark si ho zjevně pohlídal. Podle mě nejpovedenější dvojka od dob Terminátora.

Kdybych nečetla knihu, koukala bych jak puk. Ale přesto, nebo právě proto, že jsem věděla, o čem to MÁ být, hodnotím nízko... Spousty důležitých prvků vynechaných, a na druhou stranu důraz položen na spoustu zbytečného natahování podružných úseků bez děje. (Bez přeskakování bych to nedala.) Hlavní myšlenka knihy se trestuhodně rozplizla a vytratila. Závěr neodpustitelně zmrzačený, odbytý a očividně nepochopený. Už kdysi v dřevních dobách mě to veledílo zklamalo, ale zkusila jsem znovu, jestli jsem nedozrála. Já asi ano, dílo nikoli, naopak jsem zaznamenala ještě víc nedostatků než tehdy. A taky mě strašně štval Krásný modrý Dunaj.

Mám ráda Momou, Indiány i motorky, ale tady je všechno naprosto zabitý. Nuda, střihem zničená atmosféra, Indiáni jako vystřižení z gipsy vesnice, nesympatické zlomkovité postavy. Zdlouhavá depkoidní slátanina.

Na vojáky z krvavých těch polí - myslím tiše, v podzim laskavý -. Nezemřeli smrtí, která bolí - změnili se v bílé jeřáby.- --- Až doteď z těch minulých časů - vždy, když letí, slyším tiché hlasy. - To mé srdce cítí trpkou krásu - následuje jejich dlouhé trasy. - ---- Letí, letí oblohou klín stálý, - letí v šeru končícího dne. - Nechám teď šik, ať si letí v dáli - je v něm jedno místo i pro mne.- ---- Nastane den a v jeřábím hejnu - budu letět v širé modré nebe. - Jako pták pak taky tiše řeknu, - pozdravím snad možná právě tebe. - ---- Na vojáky z krvavých těch polí - myslím tiše, v podzim laskavý. - Nezemřeli smrtí která bolí - změnili se v bílé jeřáby. - /////// (zdroj: http://kusi.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=236755)//////// https://www.youtube.com/watch?v=JTjPbkd_UlY

Jedna hvězda za Goldie, jedna za Kurta, i když je to jejich snad nejhorší film. Za víc to opravdu nestálo. Kdyby to bylo natočeno v těch čtyřicátých letech, snad těsně po válce, možná bych pochopila, proč tohle dílko mělo spatřit světlo kinopromítaček. ... O tom, jak válka lidi mění, bylo natočeno mnohem víc a mnohem lepších filmů. ... V některých chvílích mi atmosféra připomínala budovatelské filmy z našich padesátých. ... Příběh je plytká, stokrát, a opět lépe, zpracovaná romance husičkoidní vdané paničky a stejně inteligentního, leč pohledného, mladíka, která očekávatelně jinak skončit nemůže, protože kdo by si troufl hrdinného Pepka námořníka.... (mimochodem, Ed Harris je tu odporně odpudivý typ amerického manžílka)... Ani druhá linie Hazel a Biscuita nepřinesla nic origináního. Nuda, klišé a klišé, nulový humor, scénář i režie tuctová facha.

Takhle to dopadne, když se scénárista/režisér magistr Kelly namísto tvoření Sirael montuje do (kvantové?) fyziky.

Vím, že dát trezorovému filmu odpad, je zatra troufalost, ale nemohu jinak. Absurdita posunutá ad primitivum, Lanďák v xkrát sobě vlastní roli už značně otravuje prvoplánovou předvídatelností. V roce 1969 asi nadšený řev, ale přece jen, čas pokročil a nesčetněkrát, a mnohem lépe, zpracované dobové politické metafory mě už jaksi netáhnou. Ovšem pokud (a zdůrazňuji - pokud skutečně) byl scénář napsán ještě před "bratrskou pomocí", nechápu, jaké události nebo situace měl být alegorií. Stockholmský syndrom?

Sice střelenost, ale roztomilá a vůbec ne stupidní. Paní Pavone sice není moc herečka, ale když přijde na zpěv, celá se rozsvítí a ožije, to prostě umí a ví to. Krom toho chodí jako správnej kovboj, což oceňuji. Mario Girotti to u mě bude mít vždycky dobré, a Indiánský smělý plán se zlatem, nekompromisně dotažený do konce, je vskutku originální. Za konec hvězda navíc.