vnimat_Krasu

Třídílné drama od BBC je především hereckým koncertem Jima Broadbenta, nežli gradujícím dramatem s překvapivou pointou. Spíše než samotný děj, a jeho rozklíčování sympatickým Johnem Simmem, hraje v Exile prim vynikající deštivá atmosféra a napětí v dialozích mezi synem a otcem. Samotné odhalení temné minulosti jednoho malého anglického městečka je zbytečně natahované a dokázal bych si jej představit v rámci jednoho, byť dvouhodinového dílu.

Není nic horšího než mysteriózní seriál, utnutý při té největší porci otázek. Abrams zkrátka už není ten guru, kterému televizní svět zobal z ruky. Alcatrazem se snažil oslovit jak milovníky svého předchozího "opusu", tak fanoušky dílčích kriminálních případů, a zapomněl s sebou přibalit seriálovou duši. Sarah Jones v hlavní roli je nevýrazná, Jorge Garcia v téže poloze okoukaný a otravný. Postupnému otupění stále stejné osnovy a neustálému příbytku nových záhad nedokázal kontrovat ani vynikající Sam Neill.

Netradiční drama o tenké hranici mezi spokojeností a zoufalstvím. Diablo Cody není žádný Shakespeare v sukních, ale sympaticky si nelibuje v tradičních kompozicích. Young Adult je navzdory svému minimalismu nesmírně promyšlený film s hromadou velmi zajímavých životních otázek. Charlize Theron je ve své roli tradičně přesná a mimo vůně whiskey visí ve vzduchu i odér nespravedlnosti Akademie.

Ovace Temného rytíře mě minuly obloukem a o to více jsem si závěrečný díl Nolanovy trilogie užil. Díky jeho kompaktnosti. Už jsem neměl jen hromadu otázek, ale konečně i definitivní odpovědi. I proto můžu Temný rytíř povstal chápat jako plnohodnotný film. Navzdory silné komiksovosti až s neuvěřitelným lidským poselstvím a především s Batmanem, k němuž jsem konečně choval sympatie. Catwoman zjemňuje, ale zároveň zvýrazňuje celkovou testosteronovitost filmu. Za skvělou režii, vynikající soundtrack a hromadu vynikajících herců i v těch nejmenších rolích jednoznačný palec nahoru. Blockbuster léta.

Já tu francouzskou dobrou náladu nějak ne a ne pochytit, natož se nechat povinně dojímat. A tak zatímco všichni kolem oslavují Nedotknutelné či právě První den zbytku tvýho života, já se zasměji, se zájmem kvituji, ale nejsem naladěný. I přesto ale oceňuji francouzský smysl pro nadhled a uznávám, že jejich milá civilní dramata jsou zhruba o stopadesát procent uvěřitelnější, než ta česká.

Arogance, slovní průjmy a ranec geniality - to jsou vlastnosti, které můžou fungovat pouze ve skvěle napsaném seriálu. Suits přesně takový je a nabízí jiný pohled na vysokou právničinu, než většina dosavadních televizních pokusů. Ač je hlavní hvězdou především nevzdělaný chytrák Mike Ross, jsou to souboje Harveyho a Louise, které dělají ze seriálu vynikající přestřelku intelektů. Herecky přesné (Macht i Hoffman nepochybně své role už nikdy nepřekonají), nahláškované a svěží. V druhé sezóně se přidávají i vztahové pletichy na osobní a profesionální rovině, fungující taktéž na jedničku.

Uječená dámská jízda, která je půlhodinu za hranicí snesitelnosti. Ačkoliv se na plakátě objevuje pět vskutku výrazných hereček, není jediné, s níž by se dalo v této dívčí válce sympatizovat. Nejotravnější je pak Kristen Bell v pozici někdejšího loosera a mejkapem politá Betty White, zoufale snažící se o suchý vtip. Za nehtovou bitku někdejších hvězd hororových sérií ,Curtis a Weaver, veřejnou poprava tvůrčího týmu.

Mathieu natočil svůj scénář plný dílčích point, s mysteriózně tragikomickou zápletkou a senzační femme fatale. Jeho inspirace bratry Coeny je zjevná a přesto děj nepůsobí opsaně. Poupoupidou je ale bohužel vynikající jen v deníkových scénách Candice. Kdykoliv je na scéně David, nedokáže Mathieu, coby režisér, vtisknout filmu tvář, atmosféru a charakter hlavní postavy. Film zkrátka nevtáhne, ačkoliv všechny prvky hovoří v jeho prospěch. Kdyby se režie chopil někdo zkušenější, možná by to dotáhl na nejstylovější žánrovku roku. Takhle ve vás zůstanou jen oči Sophie Quinton a chuť tučného sýru.

Olivia Pope má v malíčku právo, je chytřejší než agenti FBI a líbá se s prezidentem Spojených států. Genius v hlavních rolích "inteligentních" seriálů je v dnešní době téměř rutinou. Když však postavu scénáristé kapku přeženou a zároveň není zahrána někým vskutku charismatickým, působí pouze k smíchu. Kerry Washington sluší kalhotový kostým, ale geniální Olivii nedokáže obhájit a tak dlouhé pohledy do očí a složité dedukce Scandalu rdousí krk. Dvojitá škoda i kvůli Tonymu Goldwynovi, který je coby prezident nesmírně sympatický.

Studené jako stará panna. Námětem je Continuum příjemně osvěžující a kontakt dvou různých časových rovin zní od začátku přitažlivě. Bohužel autoři nedokázali vytěžit střet policistky z budoucnosti s policejním sborem, vykašlali se na humor a vyprávějí příběh bez nadhledu a drajvu. Rachel Nichols je sice dostatečně sexy k utáhnutí hlavní role, postava Kiery je však zoufale bez emocí a nedokáže seriál vést. Důraznější motivace postav a vtip (zvláště mezi Kierou a Alecem) by to možná dotáhly i na čtyři hvězdy. Bez nich je to bohužel jen chladná nuda.