vnimat_Krasu

Namísto tvorby atmosféry bezcílné tancování mezi žánrovými pravidly.

Námět Coppera je vskutku výborný, bohužel vrhnout se do historické kriminálky se standardním rozpočtem je v době nadvlády HBO přeci jen nevděčné. Tmavý vizuál, kamery nalepené na postavách a zoufale necharismatický jedinec v ústřední úloze. Pilotní díl se však sympaticky nevyhýbá nepříjemným motivům, je řádně jadrný a páchnoucí prostředí přímo sálá skrze obrazovku. Zde se nedá exaktně hodnotit po první epizodě - kvality Coppera se projeví až v následujících týdnech.

Po stech zhlédnutých epizodách už Castle příliš nemá, čím by překvapil. Dovedl bych vyjmenovat řadu důvodů, proč selhává jeho kriminální i vztahová část a jak nepříjemně jsou jednotlivé díly repetitivní. Jenomže výhradně díky charismatu Nathana Filliona, který by si mohl patentovat recept na dobrou náladu, je Castle patrně nejlepší relaxačním seriálem plavícím se ve vážnějších vodách. Žánrová klišé jsou zde uchopena v rukavičkách a nadhled některých epizod dokáže příjemně potěšit. Bohužel s kvantitou se posléze ztrácí i kvalita a podobně kolísavý je i můj názor na Stanu Katic. Přesto jedna z mála jistot současné "nekonečné" scény.

Ukázkové oxymóron současné televizní produkce. Seriál, který je prvoplánově vulgární, neustále překvapuje kadencí nevhodnosti a zakládá svůj úspěch na sexuálním charismatu Davida Duchovnyho, je zároveň jedním z nejchytřejších děl současnosti. Do vskutku zásadních morálních témat, o jejichž aktualitě není sporu, se totiž Tom Kapinos pouští s neskutečnou lehkostí, čili je možná ani nestačíte vstřebat. Jistě, Californication exceluje ve své neředěné vulgaritě a pro senzačně absurdní postavy. Jenomže zdejší sprostota se ani po pěti letech neokouká právě díky tunám životní pravdy, kterou je však za líbivou omáčkou velice snadné přehlédnout. Tohle není seriál o sexu, toto je seriál o středním věku. Jakkoliv je Hank Moody vzdálen vaším představám o průměrném dospělém samci.

Do kina bych se na tohle krátké divadlo nevypravil, ale herecký masakr a vypilované dialogy jsou v televizi více než případné. Obvykle nejsem příznivcem podobných otrockých přepisů divadelních her, ale na zdejší ústřední kvarteto se dívá velmi příjemně. "Zdá se, že můj manžel je vysoušečem dne."

Prudký sešup z hereckého opojení a řady skvělých suchých hlášek do dějového bezčasí, které přespříliš spoléhá na lokace. Chování postav je často k nechtěnému smíchu a režisér jakoby snad do Indie za herci ani nepřijel. Dvě hvězdy se vzhledem k hereckým ikonám zdráhám udělit, ale čistě za scénář a koncepci by si je Marigold zasloužil.

Navzdory hororovému námětu se jedná v podstatě o béčkový vztahový seriál. To, co je v první sérii maskováno krátkou stopáží, se tedy projevuje v té druhé - dvojnásobně delší. Většina postav je v ní soustavně karikována, jsou jim v jednom kuse měněny nálady i názory a neskutečně z jejich chování čiší scenáristická nejistota a tvůrčí trable. A ačkoliv tvůrci kazí, co mohou, atmosféru má The Walking Dead i nadále slušnou a pro ty skvělé masky a akční scény strpíte i hluché scény o těhotenství a vyrážkách. Nejhorší seriál, který se mi líbí, a kdo zabije Sarah Wayne Callies, bude u mě mít schovanou odměnu.

První epizoda Castla roztažená na celovečerní film a pajcnutá géniem-ožralou v podání příšerného Johna Cusacka. Dvouhodinové hledání žánru, nadhledu a především výrazného ústředního charakteru, kterým by měl být Edgar Allan Poe už ze svojí podstaty. Vizuálně skvělá podívaná, kompozicí bohužel ne.

Ačkoliv jsem si tenhle trip do kapku zvláštní chaty vcelku užil, přemýšlím, jak skvělý to mohl být film bez přemrštěného závěru. Snad poprvé jsem u hororu doufal, že se budou autoři držet spíše v klidnějších vodách a vykašlou se na akční nářez, který bohužel postrádá vtip. Žánrový twist totiž lehce připomíná Od soumraku do úsvitu, bohužel bez hlášek a momentů, proč bych si poslední dvacetiminutovku měl pamatovat. Škoda. Do doby, kdy byla ústřední pětice pěkně uvelebená v chatce a Richard Jenkins blbnul před monitorem, jsem byl spokojený bezvýhradně.

Ne všechno je Haneke, co se třpytí a podobnost formy s rakouskými Funny Games je v některých scénách až křičící. Výborné rozpůlení obrazu a jeho následné spojení je však bohužel pokaženo několika logickými lapsy na konci. Filmu jsem několik z nich odpustil, ale skrytě jsem doufal, že příběh skončí svojí předposlední scénou. I tak skvěle natočené, herecky přesvědčivé a akorát tak dlouhé, aby Secuestrados nezačalo nudit.