tenebrae86

Další kousek ze série perverzních cestopisných filmů o emancipované fotoreportérce zastihl naši hrdinku i tvůrce opět ve skvělé formě. Děj rychle odsýpá, Fidenco válí, Lauře to moc sluší a opět se tu přes množství pestrých lokací z celého světa přežene spousta postav, motivů a více či méně zábavných a zvrhlých situací. Téma tohoto dílu je obchod s bílým masem, nucená prostituce, sexuální otroctví a vůbec násilí na ženách, na které se snaží Emanuella upozornit svými reportážemi, což se moc nesetkává s pochopením vydavatele, jehož plátek kupují hlavně muži. Cílevědomou Emanuellu ale jen tak něco neodradí... Celkově pohodovou a sexy atmosféru opět čeří drsnější prvky exploitation a hardcore porna, scény znásilňování i zoofilie. Minule to bylo ruční uspokojení koně, tentokrát se nám naskytne podívaná na mučivou masturbaci ženy hadem či soulož jiné ženy se psem. Zkrátka peprný to film, nic pro běžné publikum. Mé doporučení směřuje pouze k zarytým fanouškům pokleslých filmových subžánrů ze 70. let.

Druhá D'Amatova Černá Emanuelle (celkově čtvrtá) je konečně pořádný hardcore. A to nejen co se týče erotických scén. První část filmu je klasická Emanuelle, Laura Gemser fotí reportáž, střídá zajímavé lokace, navštěvuje večírky a souloží s každým, kdo jí přijde do cesty nebo jde jenom okolo. V druhé části však během své investigace odhalí ohavné snuff videa, čímž příběh získá úplně jinou atmosféru. Provedení dotyčných snuff scén je opravdu libové, až jsem si říkal, že něco takového nemohl v době vzniku nepřipravený erotiky chtivý divák rozdýchat. Každopádně dnešní fanda praktických gore efektů a exploitation hororu je při jejich sledování v sedmém nebi. A nejen to. Děj mě tu zaujal zatím asi nejvíc, Lauru, ač není vyloženě můj typ, jsem si už definitivně oblíbil a sympaticky se mi jevil i její vypitý manžel Gabriele Tinti. K nim sexy Paola Senatore, spousta nahých žen a hudba od Fidenca asi není třeba komentovat, stejně jako Massaccesiho kamera. Dobrá práce.

Návrat Laury Gemser jako fotoreportérky Emanuelly mě trochu zklamal. Ze začátku v pohodě, zpět je typický barvitý styl, zajímavé exotické lokace, parádní hudba, pěkná kamera, fajn relaxační atmosféra a nenáročný děj, k tomu účast Ivana Rassimova a Ely Galleani... Pak ale zhruba v půlce dojde ke zvratu, Emanuella se dostane do problémů s odcizeným pasem a začne třičtvrtěhodinová otrava, nudné dialogy, shánění nového pasu, dva podivné grupáče a na závěr jedna lesbicko-romantická epizodka s lehce zabržděnou malířkou. Nevím, přišlo mi to takové odbyté, s poslepovanými nápady, jakoby sami tvůrci museli narychlo z Bangkoku vypadnout a pak domýšlet co s filmem dál, tak to na mě působilo. Škoda, snad příště.

Druhý, málo známý film ze série Černé Emanuelly (nejde o oficiální pokračování, s prvním filmem nesouvisí dějově ani tématicky). Lauru Gemser tu pro zdravotní potíže vystřídala Shulamith Lasri (pod pseudonymem Sharon Leslie), což pro ni byla jediná filmová role v kariéře. Laura je Laura, na její charisma samozřejmě jen tak někdo nemá, ale Shulamith se to snažila vyvážit alespoň svým hrudníkem, kde má naopak drobet navrch. Takže opět bylo na co koukat... Lehčí sexploitation s prvky psychologického dramatu, kde modelka Emanuelle trpí traumatem, kvůli kterému nemůže mít plnohodnotný sex. O jaké trauma jde se snaží zjistit její psychiatr, protože Emanuella trpí i ztrátou paměti. Docela se mi to líbilo, i když od minula ubylo sluníčka a nevázaného sleazy sexu, uvolněné atmosféry i veselé muziky. Byl jsem na to připraven, takže zklamaný nejsem a už se těším na další díl. Od příště se série ujímá exploitation/sleazy/porno legenda a můj oblíbenec Joe D'Amato, takže tuším, že to nejlepší teprve přijde :).

První z dlouhé série filmů s Laurou Gemser o svobodomyslné fotoreportérce milující svou práci, cestování, dobrodružství a promiskuitní sex. V dnešní době hodně okrajová sleazy záležitost, ale já si na sedmdesátkovou euro-brakovou kinematografii potrpím, takže jsem se nechal zlákat a první film u mě dopadl nad očekávání dobře. Je to odpočinková zábava bez nějakého hlubšího děje. Emanuelle hlavně řeší, kým se nechá během pracovní cesty opíchat a není to žádná stydlivka. Nejvíce mě asi nadchla její kuráž ve vlaku při gang bangu s keňským týmem pozemního hokeje, fakt síla. I když se tedy ve filmu kromě sexu nic důležitého ani akčního neděje, pořád je na co koukat a co poslouchat. Krom nahých ženských těl samozřejmě i nádherné exotické lokace, africká krajina a zvířata, krásné prosluněné záběry, pestré barvičky a barvitá non-stop letní "porno-párty" muzika, která mě dokonale vtáhla do atmosféry. Palec nahoru.

Příjemné překvapení. Pěkně natočené psychologické mysteriózní drama s prvky paranorlmálních jevů a lehké erotiky, se snovou atmosférou, krásnou kamerou a výborným temně melancholickým soundtrackem. Herci byli sympatičtí, Camille Keaton to slušelo a mé oko potěšila i Paola Senatore se svým "molto sexy" číslem u bazénu. Děj volně přechází z fantazie a nočních můr do reality, ale nijak jsem se neztrácel, na takový typ filmů se umím dobře naladit :).  I téma parapsychologie a hypnózy mě bavilo a závěrečný twist mi sedl, k tomu typicky evropský sedmdesátkový sleazy feeling, atraktivní prostředí a letní scenérie... Palec nahoru, užil jsem si to.

Dobré sleazy poliziotteschi s politicko/sociálním podtextem, spoustou nahoty a kupou násilí. Většinu stopáže jsem se nenudil, nejvíc mě bavila Paola Senatore, ale některé akční i násilné scény mi nepřišly moc věrohodné. Celkově zpracování bylo hodně levné. Dost mi vadila i nevhodně zvolená hudba, takže na víc než tři hvězdičky se to nakonec nevyškrábe. Nevadí, i tak do sbírky super kousek. Fanouškům tohoto eurokulťáckého subžánru mohu doporučit.

Výborné ultra násilné poliziotteschi se sociálně kritickým podtextem. Skvělá zábava od začátku do konce. Parta tří životem frustrovaných psychopatů se po večerech baví pácháním nejrůznějších zločinů a násilností od krádeží a vyvolávání potyček, až po chladnokrevné vraždy. Díky tomu, že konají bez zjevného motivu a navenek vystupují jako spořádaní občané, jejich činy jsou připisovány kriminálním gangům a jim se tak daří docela jednoduše unikat spravedlnosti. Film se mi moc líbil, má rychlý spád, akci, povedené scény násilí a zabíjení, k tomu příjemný progresivní rock a typický sedmdesátkový eurokulťácký feeling. V hlavních rolích veterán Enrico Maria Salerno, charismatický Joe Dallesandro a jako vždy roztomilá Martine Brochard. Nemám co vytknout.

Lehce nadprůměrný gotický kousek. Téma se mi líbilo, starý hrad, tajemný baron, mizející mladé dívky, šílené experimenty... Zpracování už bylo slabší, výtvarně i hudebně nevýrazné a technicky zastaralé. Několik scén se sice povedlo, naskytnou se i pohledy na nahou Ernu Schürer, ale jako celek mě to audiovizuálně příliš nezaujalo. Atmosféra mi přišla spíše kolísavá a strašilo se jen velmi málo. Častěji se hlavní postavy mezi sebou jenom dohadují. Co se týče italských gotických hororů, tak šedesátá léta a černobílý formát jim podle mě sluší víc. V těch sedmdesátkách už to působí více sleazy a trashově, což zase slušelo jiným subžánrům, jako například sexploitation nebo giallo. Gotiku mám raději decentnější, ale i tak se tento kousek do sbírky hodí. Tři hvězdičky akorát.

Solidní giallo se všemi žánrovými atributy. Jako fanoušek jsem byl spokojený, i když jsem už viděl hezčí a zábavnější kousky. Chvilkami mi to přišlo trochu nepřehledné, několik scén mi připadalo zbytečných, prostředí špinavé, všude se válely odpadky, ale vraždy byly fajn, Susan Scott to slušelo a moc se mi líbila závěrečná pasáž ve skleníku. Ta byla náležitě napínavá se strašidelnou atmosférou. Celkově to vidím na 3,5*. Někdy rád kouknu znova.