tenebrae86

Druhé Martinovo giallo a jeho druhý nejvýdělečnější film (nejvíce vydělalo "Torso"). Už i úspěch předchozího "Lo strano vizio della Signora Wardh" z roku 1971 byl ohromný, lépe si tehdy v kinech vedl snad jen Dario Argento. Bratři Martinovi proto ještě v tom stejném roce vyrobili giallo se zvířetem v názvu, které krom klasického Martinova stylu nabízí i typicky Argentovské postupy. Hlavně tedy, co se týče brutality a krvavých scén. V hlavní roli starý známý George Hilton a samozřejmě krásné herečky, tentokrát Anita Strindberg a Ida Galli. Idu Galli mám rád, ale s Anitou mám trošku problém. Dokud se nesvléká, je všechno ok, ale nahá, nebo v plavkách mi hlavně kvůli nepovedeným prsním implantátům přijde jednoduše odpudivá. Škoda, jinak mi tu dobře pasuje a na roli se hodí lépe než Edwige Fenech, která hrála jinak ve většině ostatních Martinových giallech. Příběh je výborný, scénář patří k těm nejlepším Gastaldiho pracem, děj je napínavý a promyšlený s povedeným závěrečným twistem. Máme tu krásné lokace, prostředí řeckých Athén, Nicolaiho ikonický ústřední hudební motiv, vynalézavou kameru a nasvícení, mistrovsky zrežírované scény vražd. Martinovi věděli přesně jak na to a z řemeslně bezchybné práce vznikl tento žánrový klenot. Úspěch takového filmu byl zaručen ještě dříve, než vůbec začal vznikat a ani po téměř padesáti letech neztrácí nic ze své vybroušenosti.

Kultovní tvůrce, u nás známý spíše svými odpornými hororovými braky z 80' let (myšleno v dobrém), legenda staré italské filmové školy Umberto Lenzi servíruje ultra-násilné, řemeslně perfektně zvládnuté poliziotteschi. V hlavní záporné roli mě naprosto odzbrojil dokonalý Tomas Milian, jeho postava nemá chybu a zařadila se mezi mé nejoblíbenější filmové psychopaty. Trošku toporný, ale charismatický Henry Silva v roli odhodlaného policejního inspektora taky obstál. Ostatní herci tradičně průser, jak už to u těchto filmů bývá, ale s tím zkušený divák tak nějak už dopředu počítá. Film patří mezi to nejnásilnější, co režisér, mezi jehož největší fanoušky/vykradače se hrdě hlásí např. Quentin Tarantino, Robert Rodriguez, nebo Eli Roth, natočil. Film i dnes působí špinavě, brutálně a člověk se u něj zkrátka nenudí. Má to styl, napětí, akci... Nakonec ještě musím vyzdvihnout úžasný Moricconeho ústřední hudební motiv, který se jen tak pomalu a nenápadně celým snímkem projevuje, aby pak krásně vyvrcholil na konci závěrečné scény a v titulcích. Prostě opravdová filmová chuťovka pro gurmány. Ještě teď slintám...

Další klenot ze zdánlivě bezedné pokladnice italského horor/giallo/exploitation filmu 60.- 80. let. Rok výroby 1971 byl pro giallo filmy vrcholné období a tahle Miragliaho žánrová prvotina se v určitých aspektech může směle přiřadit mezi to absolutně nejlepší, co tento specifický subžánr nabízí. Pro mě to byl v prvé řadě perfektní vizuál, krásné nahé ženy, stylové prostředí a po výtvarné stránce nádherná, čirá giallo-gotická estetika. Hudba taky skvělá, Bruno Nicolai patří mezi ty, kteří nikdy nezklamou. I příběh se mi moc líbil a děj ani trochu nenudil. Jen vraždy mohly být možná trošku krvavější. Finální rozuzlení je asi lehce překombinované a k tomu velice předvídatelné. Tak předvídatelné, že jsem ho vůbec nečekal a skočil scénáristům na lep :D. Takže v tomto směru vlastně taky spokojenost. Od nejvyššího hodnocení mě odradily pouze nesympatické postavy. Bohužel, nikomu zde nelze fandit, ani se o nikoho bát. Takže v tomto ohledu, například za následující Miragliaho peckou 'La dama rossa uccide sette volte' z roku 1972, snímek zaostává.

Umberto Lenzi patří mezi pár režisérů, kteří mě asi nikdy nepřestanou bavit. V jeho tvorbě je pořád co objevovat. Žánru poliziotteschi jsem musel přijít na chuť až časem, vždy jsem byl spíše na gotické horory a giallo, ale v posledních letech jsem si hlavně skrze filmy Enza G. Castellariho (Občan se bouří 74' a Cesta rajské smrti 77') tento žánr zamiloval. Lenzi uměl horory i giallo, ale z toho co jsem poslední dobou viděl (Syndicate Sadists 75', Almost Human 74' a The Cynic, the Rat & the Fist 77') soudím, že v žánru poliziotteschi patřil k naprosté špičce. Konkrétně tento zásek má vše, co by měl takový film mít. Násilí, nápaditá a často až srandovně přepálená nonstop akce, násilí, spousta mrtvých, mrtví teenageři, automobilové honičky, bitky, násilí, mrtví civilisté, divoké přestřelky, spousta násilí, nasilí na ženách a další přestřelky, honičky, tvrdé drogy, násilí a akce :). K tomu dokonalý hrbatý záporák v podání legendárního Tomase Miliana, Ivan Rassimov jako násilnický feťák a dealer, blonďatý klaďas - násilnický polda s mohutným knírkem Maurizio Merli, parádní dynamická muzika a samozřejmě velice kvalitní technické zpracování naproti značně nízkému rozpočtu. Jo a spousta násilí :). Jediné mínus a jediné co mi vadilo byl fakt, že film (stejně jako třeba Eaten Alive 80') obsahuje scény, které byly použité i v jiných filmech produkovaných Lucianem Martinem. Trošku mě to zmátlo, člověk si ty filmy pak občas plete, ale asi to byl tehdy běžný postup.

Oproti předchozím Řezňovým filmovým flákům hodně umělé, bez autentičnosti a emocí. Za film 3*, za zážitek v polanském kině Retrostar 5*.

Pro Brínu mám děsnou slabost, je prostě strašně "cute". Třetí pokračování tohoto moderního "teen-gotického" seriálu podle kultovního komiksu je zatím nejslabší, i když pořád dostatečně zábavné a stylové. Bohužel se to dost odchýlilo od toho, v čem měl podle mě seriál největší sílu, což byl osobitý černý humor a odkazy na klasická hororová témata a klišé. Nejvíc bych asi vypíchnul šestý díl, který mimo jiné krásně odkazuje na Cronenbergovu "Mouchu", ale jinak je tentokrát hlavní téma Sabrinin boj o pekelný trůn. Takže politika, vztahy, rebelství a samozřejmě typicky Netflixovská genderová, kulturní a rasová hyperkorektnost. Prostě chvílemi je to trochu otrava a kdybych si obecně v předchozích dvou řadách seriál, jeho mytologii, postavy a herce neoblíbil, asi bych hodnotil níž. Hodnocení: 70%.

Našlapaná, dechberoucí akční jízda. Béčkové jak prase, vymazlený vizuál a hromada mrtvých. To jsou jistě velké plusy. Naproti tomu, scénař tu neexistuje, příběh není vůbec zajímavý a krom postavy Ryana Reynoldse tu žádná postava není sympatická ani vtipná. Kdo říká, že u takových filmů scénář netřeba, tak pěkně kecá. 6 Underground je typický příklad. Po dvouhodinovém čumění "do blba" jsem si připadal jako po šestihodinové onanii. Je to sice fajn, ale nic z toho...

Nejlepší videoklip všech dob.

Italský Rambo v podání tehdy populárního žánrového herce Tomase Miliana je prostě frajer. Fárá si po světě na motorce, ovládá karate, střílí jako Old Surehand, kulicha nosí zaraženého proklatě do čela, ženy mu leží u nohou a na vlastní pěst trestá bezpráví páchaná na jeho blízkých. Jméno postavy je skutečně vypůjčené z knihy Davida Morrella, ale jinak zde žádné jiné spojitosti nejsou. Jméno Rambo si prý pro svou postavu vyprosil sám Milian, který byl v té době z této knihy úplně nemocný a snažil se u producentů prosadit i celou adaptaci. To nakonec Italové neschválili, tak alespoň použil to jméno, jako odkaz. First Blood nakonec natočili Američané o sedm let později. Syndicate Sadists je v jádru klasické poliziotteschi, kde se režie ujala legenda a mistr tohoto typicky italského filmového podžánru - Umberto Lenzi. Takže určitá kvalita by měla být zaručena. Film je trošku odlehčený, netlačí se tu moc na pilu. Násilí tu přirozeně je, ale nic přehnaně brutálního. Scénář je velmi solidní, žádné hluché, nebo překombinované pasáže tu nenajdeme. Naopak tu máme rychlý spád, trochu decentního italského humoru, srozumitelný děj, osobité nápady a dobře zrežírované akční sekvence, dále pak stylovou kameru a už zmiňovaného Miliana, kterého jsem ještě neviděl hrát špatně a s každým dalším filmem ho mám stále víc a víc v oblibě. Kapitolou samou pro sebe je potom hudba, tedy opravdu vynikající a návykový soundtrack Franca Micalizziho . Takže celkově prostě velmi zábavná žánrovka, která zájemce o tyto kultovní sedmdesátkové euro thrillery a kriminálky zřejmě nezklame. Za mě jasná spokojenost a bez váhání jsem si do sbírky objednal blu-ray od 88 Films.

Senzační záležitost a povinnost pro každého milovníka brakové zábavy a filmového násilí. Jde o typický příklad subžánru "ozploitation", což je vlastně jinými slovy "australské exploitation". Zpracováním samozřejmě ukrutné béčko a hrubozrnný trash se spoustou řekněme "nekonvenčních" postav, "neotřelými" dialogy, "osobitými" hereckými výkony, šílenou choreografií akčních scén a množstvím vskutku nevídaných WTF? událostí. A nechybí ani nějaká ta prsíčka, laciný synťákový hudební podkres, ultra násilné sekvence a nechutné gore výjevy. Ve své době jistě šokující a kontroverzní flák, dnes pohodové a úsměvné "guilty pleasure" pro opravdové filmové gurmány.