Dreadd

Tvůrci se nestyděli okopírovat Hitchcockovo Okno do dvora, na druhou stranu se jim podařilo příběh velmi dobře zasadit do současné doby a upravit pro mladší publikum, které stejně povětšinou již zmíněný film z 50. let nezná. David Morse jako záporák skvělý, ten se na slizské chlápky s mrtvolou v garáži perfektně hodí, Shia LaBeouf mi tady přišel mnohem sympatičtější než v Transformers. Příběh od druhé poloviny silně graduje a napětí si užijeme, jak se na pořádný thriller sluší a patří.

Agáta Hanychová jezdí po republice, sype ze sebe rádoby moudra a utíká před všemi, kteří se s ní chtějí vyspat (což představuje téměř každá mužská postava). Její herectví je naprosto příšerné, to musí poznat snad každý, se zbytkem obsazení jsem až takový problém neměl. Celý proces se měl zastavit u scénáře, protože jak si někdo přečetl ty infantilní dialogy, muselo mu být jasné, že získá přinejlepším nějakou malinu. Vizáž filmu působí téměř jako home video a nemohu stále pochopit, jak "režisér" mohl získat příspěvek od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Dokud se budou podporovat takovéto snímky, český film půjde do kytek.

Původní seriál neznám a tudíž nemůžu srovnávat, ale A-Team se určitě nachází v té lepší polovině blockbusterů vyšlých v roce 2010. Není to akční řežba od začátku do konce, puntíčkáři jistě najdou spousty chyb, ale tohle dílo jistě nebylo určeno k horečnému dumání nad obsahem, ale spíše k oddychu a zábavě. A přesně tak jsem si ho užil. Pilotování letícího tanku, jakkoli ta scéna byla absurdní, byla prostě pecka, stejně tak promítání pro blázny, které bylo "skutečně 3D" nebo výsadkář se strachem z létání.

Drama (komediálních momentů je tu opravdu poskrovnu) o člověku, kterému životní zkušenosti říkají, že zázraky neexistují a lidech, kteří věří v zázračnou moc skvrny na stěně. Chvíli to vypadalo, že se film zvrhne v další tuctovou romantickou komedii, k čemuž naštěstí nedošlo. Luke Wilson je sympaťák, navíc jsem se do jeho postavy docela vžil, protože stejně jako on odmítám podobné náboženské demagogie. Příběh mě hodně zaujal, akorát tam moc nepasovaly ty zázračné momenty (vyléčený zrak prodavačky), jako by autor nevěděl, ve které rovině chce svůj příběh ustálit. Nakonec byl i v tom fleku vidět Ježíš.

Charlie Chaplin natočil parodii na fašistickou diktaturu v právě probíhající válce - sám si napsal scénář i zahrál hlavní dvojroli vůdce-holič. Všem postavám jsou pozměněna jména (není však těžké domyslet si k nim skutečné historické postavy), pro nápisy v ghettu je použito esperanto a projevy, přestože zní německy, až na minimum slov jsou to jen nesmysly. Přesto je naprosto jednoznačné, že se jedná o parodii na fašismus a Hitlera (i díky jeho vizuální podobnosti s Chaplinem). Kromě zesměšnění totalitních systémů film nese i poselství, které nám je prezentováno závěrečným projevem holiče. Projev je obsahově bezchybný, hodila by se k němu však lepší hudba, která by slova ještě více zvýraznila. I přesto, že návaznost scén občas není dokonalá a narušuje kompaktnost celku, svůj cíl dílo jistě splnilo a zvedlo mandle nejen Hitlerovi.

Po celou dobu byla evidentní scénáristická snaha složit poctu panu Mandelovi a jeho sjednocení jihoafrického černobílého národu v jeden "duhový" i za cenu idealizování některých částí vyprávění. Snahu idealizovat různé osobnosti můžeme sledovat ve všech koutech světa (příkladem může být obrovský humbuk kolem osoby pana Havla těsně po jeho smrti), pro což mám i určité pochopení. Některé části příběhu zůstávají neodkryty, jde především o předání jedné jediné myšlenky, pro kterou je dvouhodinová stopáž akurátní. Clint Eastwood si svojí práci odvedl poctivě, jak jsme zvyklí - těžko mohl z tohohle scénáře vyždímat tolik emocí jako v Gran Torinu nebo Million Dollar Baby. Perfektně zvládnul scény ze zápasů rugby, minimálně na mě - osobu rugby nesledující - působily velmi reálně. Oscarová nominace pro Morgana Freemana byla naprosto zasloužená, jeho ztvárnění Mandely bylo perfektní, dokonce je mezi nimi i určitá vizuální podobnost. Trochu zklamal Matt Damon, který na kapitána týmu vůbec nepůsobí vůdcovsky.

Až do dnešního dne bych si nemyslel, že se mi bude líbit zrovna film o MMA. Nejsou to však zápasy Mixed Martial Arts, které mě tolik nadchly, přestože choreografie soubojů působí dost reálně a všechny jsou natočeny precizně, ale za všemi těmi ranami se skrývá skvělé drama o rozvrácené rodině. Nabité emocemi, které dvě hodiny gradují (nejdříve přes dialogy, v druhé polovině hlavně pěstmi) a vyvrcholí opravdu "kulervoucím" finále obou bratrů. Že je celý scénář prvoplánový a předvídatelný? Netvrďte, že jste tomu učiteli nefandili (a chvílemi snad i jeho bratrovi, protože přes jeho tvář zlého chlapce měl i on ušlechtilé důvody k výhře). Potěšilo i obsazení - Tom Hardy se ukázal a jsem zvědav, co předvede pod taktovkou Nolana.

Pokud se někdo rozhodne zfilmovat dobrou knihu, dostaví se oprávněné obavy a předsudky o poklesu kvality (především dějové) při převedení na plátno, navíc další obava přišla z toho, co může vyvrhnout holandská produkce. Ve výsledku se ale podařilo do filmu nacpat všechny důležité momenty, osekali spíš jednotlivé segmenty než děj celkově, i obsazení je celkem sympatické. Asfaltovou silnici pro jednou odpustíme...

Tim Burton dělá mnohem stravitelnější muzikály než většina filmařů, což později potvrdil i v Mrtvé nevěstě nebo Ďábelském holiči. Skvělá temná Poeovská atmosféra a bizarní děj, věci tolik pro Burtona typické, navíc Danny Elfman stvořil skvělý soundtrack s několika chytlavými písničkami (This Is Halloween, What's this) nejen jako skladatel, ale i jako hlas Jacka.

Svůj film si určitě zasloužil. Nelze ale jednoznačně říct, jestli Aldous Snow neměl zůstat tou opěvovanou vedlejší postavou z Forgetting Sarah Marshall a bez tohohle filmu bychom se klidně obešli. Aldous stále má svoje charisma z Kopaček, je zde i pár povedených vtipů (například chlupatá zeď), ale děj není moc zajímavý, navíc se spoustou zvracení, což nemám vůbec rád. Velkým plusem je soundtrack, který téměř celý nahrála fiktivní skupina fiktivního rockera Aldouse Snowa, Infant Sorrow.