F.W.Colqhoun

Film jako by byl symptomem toho, že, že se do českého filmového prostředí vrací něco jako koule. Výprava nemá chybu – rekvizity počínaje hnusnými košilemi a konče naleštěnými škodověnkami jsou pro diváka vyrůstajícího v 80. letech balzámem na vkusem otrávené oko. Zvláštní dojem – jistěže v dobrém – navozuje použití ryze post-2000 hudby. Sice si dokážu představit, že by filmem provázel třeba Michal David (strašidelné by to bylo dost), ale takhle se tvůrci spolehlivě vyhnuli tradiční bolesti českých retro filmů – navozování nostalgických nálad, které by věru nebyly na místě. Po technické stránce by bylo ještě trochu lépe, kdyby se jednou někdo obešel bez nadužívání barevných filtrů. Přes všechny technické finesy film stojí a padá s hlavní postavou. Jeho jméno je Antonín, jeho hodnost je poručík, bydlí básnicky a posléze i sám. Že se jedná o estébáka není to hlavní. Mohl by to být dealerem produktů mobilních operátorů, podomním prodejcem nebo kýmkoliv trávícím většinu času prcáním lidí. Jeho existence postrádá smysl a zaměstnání to jen podtrhuje. O to větší sranda nastává, když začíná „všechno vidět jasně“ a libuje si, jak „všechno štymíruje“ (a navíc není daleko od pravdy). V poněkud zatuchlém, ale alespoň trochu lidském rybníčku, kde neštymíruje zpravidla nikdy nic, nastává neuvěřitelné tóčo. Uznání zaslouží kompletně neokoukaná herecká sestava. Ondřej Malý se do svého filosofujícího špízla vžívá vší silou, která je sice někde trochu znát, ale většinou jako největší blázen filmu brutálně funguje. Coby největší svině exceluje Luboš Veselý a největší chudák Martin Finger taky stojí za zmínku. Poněkud zarážejícím shledávám, jaký poprask film způsobil v českém diváckém prostředí. Kdyby bylo jen trochu lépe, diváci by tomuhle filmu o hysterickém hledání smyslu neměli vůbec rozumět... Právě poslouchám Talking Heads, asi náhodička. „Stop Making Sense!“

Kdysi na začátku devadesátých let, kdy nebyl internet, na videokazety se v půjčovnách stály fronty a filmy byly tak nějak vzácnější, jsem některý filmy sjížděl do zblbnutí. Dnes na mě ve skříni, a nejen tam, čekají stovky titulů a nějak není čas a chuť se vracet. Přestože nejsem vyznavačem Nolanova kultu a soudím, že toho vyjma rébusovité narace nemá co mnoho dalšího dát, „The Prestige“ jsem viděl už 4x a nemohu tvrdit, že bych se cítil nabažen. V dohledné době plánuji další promítačku; ne snad že by mi už to celé nebylo co do příběhu jasné, ale mám dojem, že mi stále cosi uniká... Ale kdoví – třeba to tam není a už čtyřikrát to čekalo, že to tam vložím sám. Jak se tomu říká? Aristotelský stroj? Zajímalo by mě, jestli by Hans Zimmer uměl napsat něco jako hezkou hudbu a ne černý, nedýchatelný smyčcový mrak (možná hravě a možná to dělá pravidelně - znalcem jeho díla fakt nejsem). Od jisté doby hrává Bale druhé housle; alespoň v mých očích to tentokrát není výjimkou – Jackman totiž válí. David Bowie JE Nikola Tesla! A já se už notnou řádku let divím, proč se od šedesátek tváří, že něco vynalezl. To se mu to „inovuje“ (vykrádá – ale v dobrém) s xichtem vynálezce. Do proma příštího alba, bude-li nějaké (asi ne) doporučuju knír.

You've made a recruitment video for the Hitler Youth.  Kanclovsky šmrncnutá satira praxe vypočítavě vřelého posilování pracovně-právních pout, v níž neutrpí pouze duše, ale i tělo - aneb jak se mít sluníčkově v openspace zbrojařské firmy. Dobrý komediální scénář ještě povyšují britsky kvalitní herecké výkony v čele s Dyerem v jeho prvotřídní feťácké manýře, a pro našince zábavně strašidelné středoevropské reálie.

Od totálního pozdního pocitu lítosti, že jsem si v záchvatu potřeby „westernové“ podívané po-x-té nepustil třeba 3:10 To Yuma nebo Seraphim Falls, mě uchránila minimální očekávání. Budiž mi omluvou, že mě přítelkyně, posedlá Ledgerovou mrtvolou, přinutila. Pozitiva: hezká příroda. Negativa: ryzí zbojnický kult. Zbytek: nemastné neslané, a to je asi to nejhorší, co dokážu o filmu / o čemkoliv říct. Dejme tomu, že i demytizování národních hrdinů je taky dávno kliše, ale i polovičatý midcult-přístup byl byl v téhle nudě příjemným osvěžením. Film obsahuje snad všechna myslitelná klišé mučednických příběhů – revolucionářské proslovy před okrádanými osobami, obdiv protivníků, zradu přítele, zmařenou resp. zapovězenou lásku. Komentáře technické stránky se zdržím; jak praví pomocný režisér Sergio Campanese ve Zvířeti: Tak jako tak je to vlastně jedno.

Ani nevím, proč jsem si DVD koupil. Snad mě očarovala vidina Jeremyho Ironse a Liv Ullmann v jedný scéně. Jenže není všechno zlato, že jo... Ibsenovu předlohu jsem samozřejmě neznal a její co do pohledu na vztahy pragmatický sdělení, jakože pravda, upřímnost a podobný nesmysly do něj, je-li fungující, nepatří, je mi velmi blízký. Se zpracováním je to trochu horší. Celou dobu mě příšerně srala hudba, která by lépe zafungovala v nějakém dobrodružném dětském seriálu. Přestože herecké výkony nebyly špatné, nebyly dobře sladěné – zatímco Irons divadelně (ale virtuózně) přehrává, Ullmann se minimalisticky tváří jako skoro v každé své severské klasice a dítě prostě hraje jako dítě. Režie jakoby se neuměla rozhodnout, zda adaptovat pro současné publikum, nebo zůstat věrná patině předlohy. Z řady dalších důvodů se nedařilo navodit úroveň intimity, kterou jsem od dramatu nejspíš naivně čekal.

Záleží na tom, co od filmu čekáte. Já jsem chtěl atmosférickou eye-candy se zpomaleným Krobotem, a toho se mi dostalo. To, že děj neuhání vpřed resp. že se většinu filmu nic třeskutýho neděje, považuju vzhledem k tomu, že je to o nádražákovi, kterej se v blaženosti cyklický rutiny a bezčasí soc-realistických '80s pokouší najít vykoupení z traumat, za celkem pochopitelný a mrmlal bych, kdyby to bylo jinak. Zpracování – masakr. Husí kůže mi propichovala triko už od prvních „záběrů“ na jesenické lesy. Zase jednou se mi skrze stříbrný plátno připomnělo (naposledy jsem si v tomtoohledu mnul ruce při Divokých včelách resp. Vesnickém učiteli) elementární dobro existence v zapadlý vesnický díře. Za přidanou hodnotu, kterou jsem nečekal, protože jsem sice dost četl o předloze, ale jí samotnou ne (od koupě mě odradil nedostatek hotovosti), považuju navození dobové atmosféry, což nelze připisovat na vrub jen rafinovanému užívání rekvizit. V české kinematografii posledníche let se mi nevybavuje žádný film, který by dokázal uvařit náladu poslední dekády před revolucí tak věrně. Neckář rulez a česká producentská šlechta, která v tom má prsty, samozřejmě taky.

Hned jak jsem uviděl Taxikáře na plakátech, upozorňujících na obnovenou premiéru v závěsu za kdo-ví-jakým-remasteringem, se mne zmocnil intenzivní pocit ne-náhody. Příběh osoby, která osobní issues projektuje ven, do špíny ulic, v časech, kdy se Češi hojně projevují jako xonofobní hovada, náhodná být nemůže. A ona je. Reflexi ale jistě u osob defilujících na severu Čech kolem romských ubytoven, určitě nespustí. Ti v kině, kde se sešlo celkem 5 (slovy pět) nadšenců, z nich přinejmenším jedna (má přítelkyně) od cca 60. minuty chrápala jako když do vody hodí, nebyli. V zájmu věcnosti vyjmenuju jen to nejlepší. Hudba: Bernard Herrmann, nejspíš pokoušející těsně před skonem trumfnout své profesní vrcholy, vypotil klenot. Soundtrack samozřejmě sjíždím. Kromě toho, jak ilustruje Travisovu hlubokou rozpolcenost ("walkin' contradiction"), obstojí i při samostatném poslechu. Režie: Úchvatná, opulentní, geniální (tímhle hodnocením se pokouším neplýtvat). Skoro těžko uvěřit, že třeba takové Gangy točila stejná osoba. Scénář: Čisté zlo. Úplně nevinný nástup šílenství, následky izolace a ignorance, jak jsou tu zobrazeny tak neokázale a vlastně dokumentárně, že si toho soudě dle některých komentářů nevšimli přes naprostou evidenci ani mnozí diváci. Kamera: Vizuální slavnost. Herecké výkony: De Niro ještě v době, kdy jeho výkony nesklouzly do manýry, podává svého magora s přirozeností, která znejišťuje. Cybill je božská a rád bych věřil, že je stejně sofistikovaná i ve skutečnosti. Poznat Harveyho jako fešáka je pro mě nová zkušenost, šestnáctiletá Jodie Foster má na čele napsáno "Pedobear approves!" a ti ostatní to alespoň nekazí. Jenže brilantnost filmových složek geniální dílo nedělá. Přidanou hodnotou je alespoň pro mne v případě Taxikáře strašná zpráva o tom, co a jak se může něco takového resp. NĚKDO TAKOVÝ stát, aniž by si někdo vůbec všiml. Škoda, že se filmy vrhající po divácích jejich vlastní shit už netočí. "Materiál" by byl.

Setkání po letech. Úplně jsem zapomněl, odkud ke mně přibylo povědomí o snowballingu a dávné vzpomínky na etické diskuze ohledně smrti dělňasů na rozestavěné Hvězdě smrti. Kdo se nikdy nenacházel v bezčasí * v období tranzitu mezi školami, zaměstnáními, vývojovými stádii * prostě tenhle skvost nemůže docenit. Můj život je jimi protkán na ploše přesahující 50%, takže... S Dantem a Randalem si skvěle rozumím. Jo, je to ve scénáři, kterej je vyvedenej jakožto opulentní série vypointovaných dialogů nebývalé kadence (první verzi filmu v DivX s otrockým překladem doslovných titulků, které jsem vůbec nestíhal, jsem kdysi * nejspíš taky v nějakém období MEZI vývojovými krizemi * neocenil). Dialog na téma "samokouření" je smrtící. Jeden z filmů, u nichž není ostuda se smát nahlas i v případě, že jej sledujete sami. Kdybych býval vůbec uvažoval o snížení hodnocení *****, bylo by to kvůli angažovaným herečkám. Alespoň je vidět, co klade největší nároky na rozpočet filmu. Hezký kozy (zdravím Rosarii Dawson).

Spoilery? U filmu, kterej už od dob pravidelné relace Filmu pro pamětníky dávají tu či jinde každý měsíc? Ale jo. Všechny položky v alibiovské sérii spadají do kolonky "ultimátní nedělní film". A tenhle je ze všech tří nejlepší. Míra nadhledu je nastavena tak akorát (už se tolik nekáže jako v předešlém díle a nadhled nesklouzává k parodii jako u "Alibi na vodě". Ocitáme se ve fotogenických Karlových Varech, kšeftuje se s B-komplexem, hovoří se anglicky a francouzsky. To by v tom byl čert, aby se z toho buržoustskýho hnízda někdo nevypadl... řádně zavražděnej samozřejmě. Nešvary osob nenacházejících zalíbení v socialistickém zřízení se sice celou hodinu a půl tepou prakticky neustále a i rozuzlení se nese v duchu "vrah je živnostník", ale tahle povinná omáčka jde v mišmaši dobrých hereckých výkonů a zábavných dialogů strávit bez následků. Kromě celkem hezké filmařiny filma stojí a padá s herci. Ústředí dvojici to jiskří jak milencům, ostatní za nimi nezůstávají pozadu - Lohniský baví, Tříska zde našel uplatnění pro svou oblíbenou polohu na hranici romantiky a trapnosti. Do kapsy všechny pohodlně vkládá "v mezích zákona cynický" elegán Oldrič Nóvy (od "Dancer In The Dark" mu jinak neřeknu). Možná právě on v roli poněkud zatrpklého ředitele hotelu, který sice plní plán, ale myslí si své, je tou čtvrtou a pátou hvězdičkou v mém nadsazeném hodnocení, ale nemohu jinak. Tahle poctivá detektívka si pobyt v modrých číslech totiž nezaslouží.

Všechny časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové ve mě vzbuzují neurčitý dojem, že je dokumentaristika tohoto typu strašný svinstvo. Všechno dobro, které Katka páchá v rámci školních promítání, nejspíš neospravedlňuje zlo způsobené skutečností, že se na něj mohla podívat Katka sama, a v budoucnu (ta představa mne naplňuje upřímným zděšením) i její dcera Tereza. TOMU BY SE MĚLO NĚJAKÝM DRASTICKÝM ZPŮSOBEM ZABRÁNIT. Víc než kde jinde tu proti sobě stojí film a "hlavní postava". Film je úžasnej - a jen Bůh a Třeštíková vědí, kolik sebezapření resp. sadismu bylo potřeba, aby se to takhle povedlo - a Katka osoba je bohužel, účast stranou, naprosto nechutná bytost. Na začátku svou slabostí a blbostí, na konci naprosto vším. Naprosto nesouhlasím s názorem, že se jedná o "zbytečný film", který tu na ČSFD k mému údivu párkrát objevuje a který kupodivu nezaznívá na adresu desítek, stovek a tisíců fiktivních sraček, nemajících za úkol nic ušlechtilejšího, než nás krátit dlouhou chvíli při chroustání popcornu. I kdyby sloužil jen jako ilustrace drogového sešupu, nějaké výsledky mít může. Na druhé straně ochota sledovat autentické hrůzy takového kalibru, které navíc nelze shazovat omluvami, že se jedná JEN o film, vypovídá myslím nehezké věci o nás divácích. Kdybychom měli jako masa jen trochu úcty, nemohli bychom Katce udělat to, že to budeme své zhnusení ventilovat :-) Víceméně se ztotožňuji i s názory, že má dokument komediální rozměr. Hlášky, které Katka a Roman trousí, by jednoho přivedly k drogám, jen aby byl ještě vtipnější. Zejména s Romanovou invencí by člověk večírek jistě nezkazil. Jeho litanie s "namrdáváním, vojebáváním a odmrdáváním" mobilních služeb je dechberoucí. Naneštěstí jsem neviděl televizní verzi, vrhající světlo na Katčin sešup v letech po odchodu z léčení. Jestli se někde objeví nějaký obsáhlejší sestřih, jdu do toho. Poučnější a výživnější příležitosti se mému voyerismu asi nedostane.