jahol

Po Tmavomodrým světě druhý pokus českého/slovenského režiséra o "Hollywood". A přestože pro mne pokus sympatičtější a dotaženější, stále platí, že bychom v našich geografických šířkách udělali lépe, kdybychom namísto velkoleposti, kterou moc neumíme a na kterou nemáme peníze ("bitvy" v exteriérech jsou i tady přes 300M rozpočet všechny točeny ze zřejmých důvodů ve velmi komorním duchu a strašně to chtělo prostříhnout jednou nebo dvěma opravdu velkými bitevními scénami) točili to, co umíme lépe než jiní (mimochodem, ve filmu až na drobné výjimky schází typická Jakubiskova mystická poetika, kdo viděl "Sedím na konári a je mi dobre", ví, co myslím). Herci se filmu povedli, Rodenovi jeho role padoucha padla jak ulitá a Anna Friel je sice nepatrně slabší, ale je to zase opravdu pěkná a zajímavá ženská, příjemně mě překvapila i Deana Horváthová. Jinak jde o velké pokoukání, které místy kazí překvapivě odfláknuté detaily (záběry na krajinky s hrady jsou strašlivé, to už tam mohli rovnou strčit v nějaké umělecké formě obrázky těch hradů, vyznělo by to lépe, a například Turci, pokud je tedy identifikujete, vypadají jako přestrojení Maďaři nejen tam, kde to tak má být, ale po celý film, dalším minusem jsou podivně asexuální sexuální scény. A kapitolou sama pro sebe jsou kolečkové brusle a další vynálezy, které jsem z paměti radši rychle vytěsnil, protože bych si musel myslet, že se scénárista a režisér úplně zbláznili. V závěrečné části filmu se Jakubisko až příliš rozmachuje, pravděpodobně v naivní snaze vnutit divákovi alespoň zdání toho, že se dívá na Markétu Lazarovou a Kladivo na čarodějnice současně a zvýšit tak návštěvnost filmu. A bude to opravdu potřebovat, protože jsem moc zvědavý, kolik tenhle film utrží na Slovensku, až si ho všimnou národovci a spustí povyk, že pro téměř půlstoletí, které film pokrývá, vymazal slovenský národ z historie (jelikož si dovolil film v nádherných slovenských exteriérech celý věnovat maďarské šlechtě). Možná s tím tak trochu počítal, když řadu mezititulků vložil rovnou v angličtině, ale osobně na západ o našich hranic jeho fresce také velkou budoucnost nedávám. Úplný závěr pak přináší náběh na zajímavou katarzi, která by mohla být dosti působivá, kdyby byla naroubována na trochu jiný film. 3/5.

Skorem celý film si, myslím, budete říkat, jestli zrovna tohle potřebujete vidět, ale nakonec asi dojdete k závěru, že to za to stálo. Mimo jiné i proto, že jednoznačně rozdané karty se v závěru přece jenom trochu zamíchají a komorní příběh získá nadčasovou zobecňující rovinu. A když si o filmu trochu popřemýšlíte, uvědomíte si, jak brilantně kamera v celým filmu pracuje s detaily, které by vás jinak zmohly během pěti minut, přidáte do hodnocení skvělý nevtíravý hudební doprovod a soustředíte se na fantasticky zahranou hlavní roli (garantuji vám, že podobný herecký výkon mockrát v životě už nepotkáte) a skorem tak dobře pojatou hlavní roli kontrastní, budete si blahopřát k tomu, že jste film nevypnuli po pár minutách, přestože jste na to měli strašnou chuť.

Prvních deset minut téhle bizarnosti je naprosto dokonalých - ale najednou kde nic tu nic, tempo překvapivě opadá a je tu jiný film.. i když ne špatný. Někdy mívám dojem, že velmi originální nápad končí ve scénářích sám sebou a nestačí se divit, jak málo dokázali tvůrci využít jeho potenciál - to ale není případ tématu s přemístěním do těla (a očí!) jiného (volba vynikajícího herce Johna Malkowiche jako subjektu pro přemístění je velice šťastná), ze kterého tady dokázal scénárista vytřískat úplné maximum a divák požadující originalitu se rozhodně má na co těšit. Jako by ale film točily dva štáby - jeden realistický (i když realističnost je asi hodně silné slovo) a druhý surrealistický - ten je mnohem lepší, ale dostal prvních deset minut a pak kolem deseti sotva minutových štěků (ale třeba scéna s nekonečně mnoha Malkovichy vás rozloží na kousky). Jiná hodnocení tady kolem dokola vynášejí herecké výkony, ale mně zrovna John Cusack nepřišel nic extra a Cameron Diaz, poté, co jsem ji konečně poznal, jakbysmet - v tomhle směru film drží pryč z dosahu vodních kapek skvělá Catherine Keener, John Malkowich (ano, on!) a šimpanz. Film jen pro ty, které pohoršuje spíše normálnost než ujetost a kteří ve filmovém díle nehledají za každou cenu hluboké poselství nebo naopak crazykomedii.

Přišlo mi to jako první vystoupení velkého sportovního talentu na olympiádě... ve výjimečných chvilkách žasnu, jak dá na frak i nedostižné světové špičce, ale nezkušenost se bohužel nakonec v některých okamžicích nutně drasticky projeví a talent končí tak, jako talent - na hodně viditelných místech, ale až za zády nejlepších. Zejména první dvě třetiny podmalované Soukopovou hudbou mě k mýmu úžasu dostaly a vzaly skorem tak, jako Formanova genialita na stejné téma (ve filmu schází sice nedosažitelný Jack Nicholson, ale skupinka českých vychovatelek v čele s Evou Holubovou vás zcela nechá zapomenout na Sestru a dívky z ústavu se přimejmenším vyrovnají Indiánovi a jeho sboru a místy ho dokonce svou opravdovostí, naprosto postrádající byť jen stopu holywoodského klišé, předčí). V závěru si ale Filip Renč již ukusuje příliš velké sousto a s pokusem o přechod od syrové dokumentaristické realističnosti k hollywoodské rozmáchlosti a nedejbože nadčasové symboličnosti ukazuje, na co má a na co ne, díry v logice děje narůstají, koncepce scénáře se chvilkami rozpadá a samotnému Renčovi je evidentně lépe v povzdálí za kamerou než před ní. Hodně dlouhou dobu mé hodnocení přeskakovalo mezi 3/5 a 4/5 a až samotný závěr, který do filmu narouboval ... něco mezi nostalgií a sentimentalitou a připomněl další neuvěřitelně špatnou, hrubě schématickou postavu ředitele ústavu, jej definitivně srazil na nižší úroveň. Málokterý film, který si pamatuji z poslední doby, v kvalitě takhle kolísal... 80% filmu je sice za 5/5, ale těch pár procent, které jsou regulérním odpadem, jej zabíjí. 3/5.

Zajímavý, občas trochu zvláštně (pře)stylizovaný film (zvláště pro diváka, který by snad neznal divadlo Sklep), který toho z prostředí bývalých pionýrských táborů ukazuje opravdu hodně a po jehož shlédnutí jsem konečně jako téměř padesátník pochopil, jak že to na těch pionýrských táborech, kam jsem jako ultranaivní školáček jezdil, vlastně chodilo :-). Režisér zasluhuje absolutorium především za vedení dětských (ne)herců, se kterými se mu podařilo vytvořit rovnocennou kompaktní zálohu sklepáckému jádru (které ovšem ve filmu není!). Některé scény jsou skutečně jedinečné (poněkud chaotický strašidelný les, který mi připomněl dokonce Sen noci svatojánské, i když jen ve verzi Sex noci svatojánské od Woodyho Allena), některé dějové linie trochu slabší (hlavní "lovestory"), celkově ale film dobře drží tvar (a to je speciálně pro jahola jedna z nejdůležitějších, protože nejtěžších, věcí). Ze škatulky komedie film neustále vykukuje, přesahuje a rve se do satirických poloh, často vlastně velmi drsných, ale bohužel asi přístupných opravdu jen pamětníkům. Pro ty, kdo nezažili, tak 2-3/5, pro nás, co jsme si postupně na táborech zahráli řadu rolí z tohohle filmu, se hodnocení blíží až 4/5.

Kéž by byly všechny "gangsterky" jako tahle! Nikdy jsem je neměl rád, ale když vezmu Amerického gangstera, přidám Východní přísliby, jako poněkud netradičního zástupce žánru Tahle země není pro starý a zapomenu na Skrytou identitu, zjišťuji, že se mi tenhle žánr začíná čím dál víc líbit. Ridley Scott si to u mne po mnohem slabším Dobrém nočníku, chci napsat ročníku, vyžehlil do voňava a Russell Crowe jakbysmet. Film naštěstí není tradiční gangsterkou, ale spíše velmi poutavým životním příběhem dvou mužů, kteří vyrůstají a zrají až k nevyhnutelnému velkolepému vzájemnému střetu. Posledních deset minut filmu by mohlo být obviňováno z naivního klišé, ale naštěstí si je Ridley Scott mohl dovolit přenést z historie skutečných událostí. New York počátku sedmdesátých let je natočen nádherně, právě tak na hraně, aby nepůsobil stylizovaně (jako v "běžných" gangsterkách), ale realisticky a celý film podmalovává famózní hudební doprovod. Film je trochu jemnější než již zmíněné Dějiny násilí, s Denzelem Washingtonem v asi jeho nejlepší roli, zcela bez sexu (!) a s (opět!) jednou hodně dobře natočenou autohoničkou (tady lituji režiséry kolem dokola, protože Bourne nastavil laťku v oboru asi tak vysoko, jako Sergej Bubka ve skoku o tyči a natočit třeba jen dva auťáky za sebou tak, aby si divák namlsaný unikajícím Jasonem s prostřeleným ramenem nepřipadal ošizený, je nadlidský úkol). Ne až tak dynamický, ale velmi poctivě natočený film, kde všechno navzájem hraje a kde se na konci bláznivě nestřílí všichni na všechny, ale všichni dělají něco jiného....

Už dost dlouhou dobu si lámu hlavu nad tím, proč vynikající seriál stejného jména sbírající ceny tu i tamhle tak neskutečně vytáčí spoustu jinak velmi rozumných českých filmových konzumentů (včetně mých kamarádů) i znalců (především) mužského pohlaví a ještě mnohem větší masu zanechává zcela nedotčenou a bez zájmu. Těžko to vysvětlíte u nás (prý) nenáviděným feminismem (o kterém v souvislosti s filmem mluví hodně často), protože ty holky ve své podstatě moc útočně naladěné nejsou a jejich životní příběh ve svých důsledcích není žádnou oslavou učiněného. Ať chci nebo ne, jen zírám kolem dokola, jak inflace pseudocitu a shitu českých telenovel svou oblibou v pohodě přebíjí vtip a (pro mne) nepopíratelný šmrnc tohohle hodně dobře ocejchovaného prstýnku se čtyřmi kamínky z Brodwaye. A napadá mě jediné, co by mohlo ty český dušičky ze zahrádek s autíčkem zaparkovaným každý víkend za chatičkou uprostřed záhonků tak moc dráždit - tyhle ženský nemají na pomyslné stupnici svých hodnot nahoře prachy, ale VZTAHY a přesto si užívají několikrát víc než dokáže český závistiveček strávit... anebo jim to alespoň ten závistiveček nevěří. No a když má seriál zde na csfd těsně pod 70%, je vlastně podobné hodnocení pro film, který oproti razanci prvních sérií ze seriálu přece jen hodně ztratil, jeho úspěchem. Hlavní hrdinky se svým způsobem zklidnily, už to není jiskřivá, skorem sexuální férie, ale hezkých okamžiků je v těch dvou a půl hodinách dosti, občas probleskne i docela hluboké moudro a jen občas se dostanete za hranu kýče. Jako celek se film povedl jako jeden z mála filmových přídavků k seriálu, které jsem měl možnost poznat, mimo jiné i proto, že, v rozporu s očekáváním, si přestal hrát na nekonečné mládí a citlivě (konečně!) do životních osudů hrdinek zakomponoval šedivé odstíny nevyhnutelného stárnutí a učinil tak s elegancí a šarmem.

Moje druhé anime a první, které se mi opravdu líbilo. Ne, naprosto nesouhlasím s ultrarevolučními názory, že by se pro nás anime mohlo v současném světě vše pohlcujícího hollywoodsky sterilního mainstreamu stát zdrojem toho, co nám už hraný film není schopen dát, ale každopádně je v řadě ohledů ("kamera", střih, hudba), TOHLE anime silným dílkem, zvláště když si z hraného filmu vypůjčilo a specificky adaptovalo i některé dosti zásadní životní pravdy.

Až překvapivě střízlivými prostředky vytváří Barry Levinson kouzelnou pohodovou atmosféru série bankovních loupeží naruby a krátkých úseků pohodové flákačky mezi nimi. Film samozřejmě stojí na ústřední trojce, ve které Bruce předvádí svůj standard (ano, viděl jsem ho v mnohem lepších rolích, ale ani tady neurazí), Billy Bob Thorton si urval velmi specifický a jemu parádně sedící part vynalézavého hypochondra a oba skvěle doplňuje zlatá rybka - skvělá Cate Blanchet, ženská krev a mlíko a kila spontánnosti k tomu. A když si ten film promítnete znovu a pomaleji, zjistíte, že toho má dost i pod povrchem a vychutnáte si detaily - třeba sice krátkou, ale perfektně natočenou autobouračku. Možná tu budou mnozí postrádat nějaký velký okamžik ve stylu Thelma a Luise na závěr, ale já jsem moc rád za to, že mi pohoda vydržela dokonce i během titulků. Velmi příjemné překvapení.

Většinou nejsem moc odvázanej z filmů, které balancují mezi humorem a napětím a sází na to, že při namíchání guláše z obého získají diváky mezi fanoušky veseloher i thrillerů. Jenže ve Slídilech je obou ingrediencí namleto jemně a namícháno tak akorát, takže celkově jde o velmi příjemné pokoukání, kterému dost odpustíte, už pro jeho klady - dobrý hudební doprovod, sympatické herecké výkony a pro postaršího Jahola velmi sympatickou Mary McDonnell. Mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale závěrečná scéna se zástupci "Národní bezpečnostní agentury" v rolích kouzelných dědečků mi přišla jako tak dobře nenáročné završení nenáročné podívané, že se přikláním k lepšímu hodnocení.