alonsanfan

Vzpomínání obecně je ošemetné a vzpomínání na dětství, pubertu a pokus zachytit jejich prchavou krásu může dopadnout všelijak, třeba když se člověk nechá unášet především svými pudy. A tak pro mě z Felliniho filmu čpěl především pach semene, krků, prdů, zpoceného rozkroku a těžké voňavky, připomínající ruské vonné duchy. ___ Scény v kruhu rodinném byly brilantní, jiskřily, skřípaly, řvaly i dojímaly tak, jak to jenom rodinní příslušníci mezi sebou dokáží. Škoda, že jich ve filmu nebylo víc, protože vše ostatní bylo dosti balastní. ___ Film mi evokoval rozbité zrcaldo, v jehož některých střípcích jsem si i rozpoznával, ale většina jich ležela otočená tou nesprávnou stranou. Pohled do zrcadla i nerozbitého nemám rád. Felliniho zaprděná poetika mi nesedla, ale při tom přebírání střepů zrcadla jsem se nenudil.

Brilantní herecký koncert Foresta Whitakera představujícího ugandského diktátora Idi Amina, dominuje celému filmu. Obrovská dávka charisma, která z něj přímo prýštila v každém záběru, hrozivé změny nálad, ve chvíli sladký jako med nebo příkrý jako nabroušená břitva, skvělé ovládání davů i jednotlivce, úžasná manipulace. Ale ta neuvěřitelná svůdnost být v jeho blízkosti...

Vážné téma korupce v řadách strážců zákona podáno v komedii s proslulou francouzkou elegancí a šarmem tak, že jsem si ty prohnilé policisty okamžitě zamiloval. Opětovně se chytám za svůj moralistní nos, ale Noiret jako zkušený mazák a Lhermitte jako zelenáč vylezlý ze školy a hozený do praxe jsou úžasně vybalancovaná a a ztvárněná dvojka. Jo kdyby korupce byla ve skutečnosti taková sranda, jak ji mistrně prezentuje tenhle film...

Nesympatický Marin Zounar s příšerným fotbalistickým účesem, který postavě Nesyty neodpovídal ani tělesnými proporcemi. Nesympatická nemrtvá Linda Rybová v roli princezny. Jediný, kdo nad tu zoufalost alespoň trochu vyčuhuje je Jiří Schmitzer jako král.

Vynikající adaptace povídky klasika hororu Sheridana Le Fanu - Pokoj v hostinci Dragon Volant. Čarokrásná hraběnka v podání Jany Brejchové, které to opravdu sluší (její fotografie v profilu na csfd pochází právě z tohoto snímku) a roztomile naivní anglický gentleman Jaromír Hanzlík. V dalších rolích excelují taková esa jako Vladimír Šmeral (hrabě), František Husák (angličanův sluha John), Jiří Adamíra (falešný markýz). Atmosférické a věrné knižní předloze.

Koňská dávka černočerného morbidního humoru, elánu, vitality, chuti a radosti do života, podpořená a provázená vynikajícími písničkami, které napsal a nazpíval Cat Stevens. Filmová limonáda o tom, jak si skutečně užít život.

Komentář obsahuje SPOILERY! ___ Opravdu dobré pro mě byly ve filmu pouze dva záběry, o který ale Shyamalan určitě chtěl, aby byly dobré (polemiku nechávám na někdy jindy). První záběr Ivy s rukou čekající na to, až jí chytne Lucius. Druhý záběr, duševně nemocný Noah vráží Luciovi nůž do břicha. Úžasné tempo, načasování i moment překvapení. Škoda, že obrovský potenciál Joaquina Phoenixe nebyl ve filmu využit, protože ho režisér nechal zapíchnout už v první polovině filmu a ve druhé už pouze ležel. ___ Počáteční atmosféra quasi amishské komunity mě navnadila. Stísněná atmosféra přecházející postupně v horor. Průser nastal ve chvíli, kdy se na plátně objevili ti, o kterých se nemluví, co na mě zapůsobilo asi zhruba stejně, jako gumový mimozemšťan ve filmu ZNAMENÍ. A bylo po atmosféře. I začal jsem se nudit a nudění postupně přerostlo v rozhořčení. Jesliže jsem Trierova ANTIKRISTa nazval trapností a konstruktem, potom nevím jak shrnout a pojmenovat podstatu výtvoru páně Shyamalana. Úžasný hudební doprovod, mě často z nudy, dějící se na plátně, vytrhnul. Nicméně nakonec, přes nudu a vztek jsem se donutil k přemýšlení. ___ Může společnost, která se chce považovat a především být spravedlivá, mírumilovná, nevinná, být postavena na základě lží, falše, tajemství a strachu. Není to v přímém rozporu s výsledkem snažení "starších" společnosti. A právě všudypřítomný strach, tíseň a lež bylo pro mě to, co komunitu VILLAGE nejvíce charekterizovalo, jen málo okamžiků štěstí, radosti, souznění, kterého mělo být prostřednictvím výmyslu "těch, o kterých se nemluví" dosaženo. Zas jeden utopický sen a možná i malý námět k přemýšlení, pokud se Vám ovšem po shlédnutí filmu bude chtít přemýšlet. Fílm se mi nelíbil, ale přemýšlet se mi chtělo, takže asi splnil svůj účel. Ideální komunity prostě neexistují, protože neexistují ideální lidé, Vždycky se prostě něco zvrtne. ___ Nesmysly: Jak se Noah dostal k převleku toho, o kterém se nemluví (...dobře náhodou). Jak věděl, jakým způsobem na sebe všechny součásti kostýmu navlíknout (...dobře nebylo to tak těžké). Jak věděl, že Ivy šla přes les do města pro léky? Jak jí v lese mohl najít, když nevěděl kudy půjde? Nebylo uhozené poslat nevidomou Ivy do lesa (... asi nějaká metafora)?

Moje první setkání s Humphrey Bogartem nedopadlo příliš šťastně, nutno ovšem dodat, že ne Humphreyho vinou. Jeho Marlowe je mužný, okouzlující, drze sype z úst skvělé hlášky a spolu s šaramantní femme fatale Lauren Bacall utvořili jiskřící dvojici. Co je to ale platné, když příběh kulhá na všechny čtyři nohy a přitom mu z huby kane slina. Neorientoval jsem se v postavách, jejich motivech, vše mi přišlo přemyšlené, přechytračené a překonstruované a zvraty tak dokonalé, že ke konci už jsem se ztratil úplně a nepochopil, kdo vlastně koho zavraždil a hlavně proč. Snímek měl místy zajímavou atmosféru, ale většinu času jsem se spíše nudil a bojoval s tím, abych neupadl do velkého spánku. Mimochodem, proč se to vůbec jmenovalo velký spánek, se mi zjistit nepodařilo. Usnout málem ano.

Animovaná řemeslně zdařile propracovaná miniatura s poněkud repetitivním příběhem, jehož pointa není bohužel převratná. Ale co bych chtěl od tříminutového snímku. Takže vlastně dobré.

V nejdepresivnější den roku http://www.novinky.cz/koktejl/189476-dnesek-je-nejdepresivnejsi-den-z-celeho-roku.html jsem navštívil Hanekeho Bílou stuhu a ... potěšil mě. A já s chutí a potěšení o něm teď rád přemýšlím a píši tyto řádky. Příběh o příšerných vesnických spratcích a jejich ještě příšernějších rodičích. Černobílá tísnivá atmosféra, autenticky působící prostředí německé protestantské vesnice na počátku 20 století. Úžasné defilé nejrůznějších patologických jevů ať už z oblasti psychologie, sociologie, psychiatrie či sexuologie. Představení pokřivených charakterů snad všech osob, co se na plátně objeví. Bezcitnost, ledový chlad, závist, lhostejnost, brutalita a přetvářka obnažené až na kost. Zaprděná, zkostnatělá a zaživa hnijící komunita. Netečné a zoufale mrtvé lidské vztahy. Vyprázdněnost a uhobost křesťanství, které již zůstalo pouhou ozdobnou fasádou bez skutečného obsahu. Haneke odpovědi nenabízí, jenom Vás provází a přemýšlet musíte sami. Jste k tomu doslova donuceni, na základě toho, co vidíte, ale vůbec to není příjemné. Odečtěte si dvě dekády a získáte odpověď na otázku CO stvořilo Hitlera, jemu oddané následovníky i národ, který mu visel na rtech. Že by takhle nějak nevinně vznikalo ZLO? Při sebeobhajobě jedince a obžalobě společnosti mě téměř vždycky mimoděk napadne útržek písnicky Saddáma Husajna I can change z filmu South Park... "It's not my fault that i'm so evil, it's society, society, you see my parents were sometimes abusive, and it made, a prick of me."