alonsanfan

Mac Frič podává legendu o Jánošíkovi s nesporným řemeslným umem i spádem, pokud se chcete něco dozvědět o skutečném Jánošíkovi, doporučuji tento odkaz http://www.ilcik.cz/tradice/janosik/index.htm#drobnosti . Paľo Bielik zcela rezonuje s mojí představou ideálního Jánošíka a rozhodně bych nechtěl být jeho protivníkem ze strany uherské šlechty neb do zabíjení pohledem (tzv. Arnold Schwarzeneger look) mu příliš nechybí. Ve vedlejších rolích mě pobavili zejména Jindřich Plachta jako jeden z členů Jánošíkovy družiny a Jaroslav Marvan jako pandur či dráb.___Zajímavé scény: Jánošík běžící pomstít svého otce, Jánošík písní svolává svoji družinu, Jánošík uniká pandurům v krčmě, Jánošíkova smrt s legendární větou (český překlad: „Když jste si mě upekli, tak si mě i snězte!“)___Hodnotím lepší 3*.

Film postavený na živelném herectví Louise de Funés, který se tentokrát představuje jako gurmán a hodnotitel prestižních francouzských restaurací, které se ho zaslouženě velmi obávají. Veškeré scény Louise v restauracích (maskován převleky, aby nebyl poznán) nebo v kombinaci s jídlem jsou opravdu rozkošné a dokazují Funesův vřelý vztah k poživatinám. Naopak poněkud rušivě působí vedlejší dějová linie nezdárného syna, který místo aby převzal po otci rodinný podnik, vystupuje v cirkusu a dokoha obehrává jedno číslo. Šarm a krásu francouzských žen dokonale prezentuje švédka Ann Zacharias. Mezi nezapomenutelné scény patří devastace chuťových buňěk gurmána umělým jídlem v pochybné knajpě i Funésovo rozpoznání vína pouze na základě pohledu.

Moje nejoblíbenější verze pohádky o Popelce od naší přední pohádkářky Vlasty Janečkové. Ve vedlejších rolích excelují taková herecká esa jako Dana Medřická (macecha), Ladislav Pešek (král) či Svatopluk Beneš (rádce). Vypravěč Jan Tříska se představuje i jako zpěvák se zajímavým hlasem, který kouzelným a nenapodobitelným způsobem markýruje hru na loutnu. Ústřední dvojce lehce ťululoidní, ale pořád ještě dostatečně švarný princ a maličko dětinská Popelka, je silná hlavně v pěveckých číslech, méně již v hereckých. Čeho si však na této pohádce cením nejvíce je úžasná atmosférická hudba s lehkým barokním nádechem a šmrncem (použití hoboje i cembala) Angela Michajlova i vkusných písniček textaře Ivo Fišera. Kromě čestné výjimky pánů Svěráka s Uhlířem bohužel věc v českých pohádkách nepříliš častá.

Oldschoolový film, připomínající seriálové Profesionály, ale jenom v tom nejlepším. Spíš než psychologické zkoumání motivů jednání hlavního hrdiny vidíme střípky poskládané z jeho života, to vše ve velkém tempu, správně okořeněné dobrými hláškami, loupežemi, mučením, zabíjením, ženskými a penězi.__Nečekal jsem humanitu ani úctu k životu a jedinci, rozhodně ne od člověka jakým byl Jacques Mersine, dostal jsem ale zajímavý pohled na pozoruhodně prožitý život, byť především v negativním smyslu slova pozoruhodný, život, který zaslouženě skončil a který rozhodně není hodný následování.__Já osobně bych například nikdy nedal přednost kamarádů před svojí partnerkou…__V prvním dílu jsem spatřoval větší vývoj postavy, proměnu hocha ze slušné středostavovské rodiny v gangstera. Druhý díl přišel již s jasně vyhraněnou postavou hlavního hrdiny a dále ji příliš nerozvíjel, a spěl nezadržitelně k jeho neslavnému konci.__Oba díly měly neuvěřitelný strhující spád a čas s nimi strávený uplynul jako voda, ani jednou jsem se nepodíval na hodiny a z kina jsem odcházel s do mozku zarytými některými scénami (vyřízení alžířana). Pochválit musím především hlavního představitele Vincenta Cassela, který byl hlavním důvodem, proč jsem porušil svoje zásady a šel jsem do kina na gangsterský film (viz profil).__Nemohu říci, že by mě přímo uchvátila nějaká filmová veličina: režie, kamera, střih, hudba, nicméně všechno dohromady vytvářeno úžasně vyrovnanou a vyváženou souhru.__Štěk Depardieuho v maličké roličce protřelého mafiánského bose byl skvělý a skvostný, jednoduchý, ale zapamatovatelný a opětovně mi i na tak malém prostoru potvrdil obrovské herecké kvality této francouzské stálice.__Místy působil film až dokumentárně, ovšem v tom nejlepším, co může takový dokument nabídnout (na rozdíl od příšerného pojetí „dokumentu“ o Che Guevarovi).__Také ženské partnerky Vincenta Cassela byly francouzsky šaramantní a šmrncovní (Cécile De France a Ludivine Sagnier)._____Nejlepší scény: Mesrinova první loupež – hra na policii, První setkání Cassel – Depardieu, Potrestání alžířana, Mesrine hájící se u soudu, Mesrine trpící ve vězení_____Balancuji mezi 4 a 5 *, osobně se mi asi o něco víc líbil první díl.

Syrová autentická gangsterka z netradičního prostředí dánské vesnice se zajímavým příběhem a nečekanými zvraty. Story o tom, jak je marné bojovat proti osudu, prostředí, lidské malosti a buranství i o tom, jak je problematické bojovat o zákon i se zákonem. Hlavní hrdina mi byl velmi sympatický a fandil jsem mu v jeho peripetiích, i když jsem byl nucen notně slevit ze svých obvyklých morálních zásad. Nádherné bažiny...

Zajímavá kombinace sci-fi thrilleru s prvky hororu a erotického dusna. V hlavni roli excentrického geniálního vědce, který bez problémů porušuje normy morálky, září modrooký Kevin Bacon, uplatňující sexuální harašení na půvabné kolegyně (Elizabeth Shue či Kim Dickens) i sousedku (Rhona Mitra). Ve filmu vynikají zejména trikové scény mizení a následného zviditelňování jak pokusné gorily tak později pokusného Kevina. V závěrečné čtvrtině se film bohužel zvrhává v poněkud tupou vyvražďovačku, okořeněnou pouze neviditelností zabijáka a zcela regiznuje na původní tajemnou atmosféru.

Srdeční záležitost, oblíbená pohádka mého dětství. Vždycky mě přitahovaly podobné, v příšerných kulisách sehrané, pseudoasijské, pseudojaponské pohádky (namátkou si vzpomínám na Donutila v legendární pohádce Rozsudky soudce Ooky). U Jamamby musím pochválit zdařilou výtvarnou stylizaci a barevnost. Z herců se mi líbil Trávníček a zejména paní Adamová. Pamatuju si, že jako malý jsem měl z této pohádky velký strach a objevivší se Jamamba mi vždycky dokázala pořádně nahnat.