liborek_

Delikatesy je delikátní postapokalyptická černá komedie, která oplývá takovou dávkou originality, že se to v dnešních dobách moc nevidí. Někdo tu psal něco o úletech, nepovedených experimentech, stesku po Amélii, ale to je docela chybka... Troufám si říct, že kdyby nebylo Delikates, nikdy se nebudeme rozplývat nad půvaby Amélie z Montmartru. Tento celovečerní debut dvojice Jeunet-Caro po své vizuální stránce i smyslem pro detail naprosto jasně předznamenává to, co se většině lidí na Amélii líbilo. Co na tom, že se film odehrává v jakési nespecifikované době, kde se lidi uchylují ke kanibalismu, pokoušejí se nemožným způsobem o sebevraždu a souloží sousedům do rytmu? :-) V tom je přece vtip tohoto filmu - absurdita, surreálnost, skvělá atmosféra, herci, kteří ze sebe vyšťaví všecko všecičko. Svělá zábava, u které jsem se za bříško popadal od začátku do konce! A co od komedie chtít víc?

Buster Keaton ve vrcholné formě... Už asi vím, kde se inspirovali autoři filmu V kůži Johna Malkoviche... Pamatujete: Malkovich. Malkovich? Malkovich... Malkovich!!! Malkovich...:-) Tady to prostě bylo Buster Keaton,Buster Keaton, Buster Keaton, Buster Keaton, Buster Keaton, Buster Keaton... Ale výborných scén tam bylo víc... Skvělé!

Mechanický pomeranč je i po 35 letech stále aktuální a nadmíru expresivní výpovědí o všudypřítomném a neustupujícím násilí a jeho roli ve společnosti. Jde zřejmě o nejlepší Kubrickův film a troufám si říct, že kdyby tento režisér nenatočil nic jiného, zařadil by se stejně mezi nejvýznamnější autory v dějinách kinematografie. Tohle je prostě snímek, který uchvátí nejen svým výtvarným řešením, svéráznými dialogy a naprosto dokonalým herectvím Malcolma McDowella (Alex de Large), ale Kubrick v tomhle filmu světu přináší děsivou zprávu o tom, co je násilí a jak ho vlastně většinová společnost vnímá a přijímá. Na jedné straně tu je násilnický bezskrupulozní hejsek, kterému je svatý jen Ludwig van, a na straně druhé je společnost, která se takovýchto týpků děsí a neváhá použít i tak radikálních (a vlastně násilnických) metod, aby se toho trnu v patě zbavila. Ovšem paradoxně odmítá "vyléčeného" Alexe přijmout v jeho nové roli a dopouští se na něm stejného násilí, jako kdysi on na společnosti, a současně mu bere něco, co činí člověka člověkem - volbu být takovým nebo onakým. Násilí plodí násilí a nic jiného než násilí. To je ten pravý smysl filmu a nechápu dobové reakce tisku a veřejného mínění, které obviňovaly Kubricka z podněcování násilností... Ironie osudu chtěla tomu, že potrefená husa zakejhala... Takže: Usedněte do pohodlného sofa, dejte si moloko obohacený o vellocett a nechejte se tolšokovat kapkou brutálního ultranásilí. Fantastický film!

Co ta holka chce (What a Girl Wants) je film vyloženě pro jednu cílovou skupinu diváků - 15leté holky, které snad ještě sní Popelčin sen. Pro ostatní to pravděpodobně bude naivňoučká a tuctová romance, která se točí jen kolem hezké tvářičky Amandy Bynes a Colina Firtha. Scénář filmu je sice už hodně starý (napsal ho v r. 1958 bratr pozdějšího britského premiéra William Douglas-Home), nicméně zpracování je čistě a účelově současné... Mimochodem: Žeby šlo o skrytou narážku na Oidipův komplex? Proč by jinak Daphne tak vehementně toužila sejít se s otcem, s nímž ji kromě DNA nic jiného nepojí, a ještě si ho tak nepřirozeně zamilovat....:-))

Time After Time je velice podařená parafráze na téma o Jacku Rozparovači. Ústřední postavou je spisovatel H.G.Wells, který sestrojil stroj času a pomocí něj se hodlá podívat do 20. století, které si představuje jako utopickou ideální dobu, kde není nepřátelství a násilí a kde všichni jsou si rovni. Z omylu ho vyvede nepříjemné odhalení, že jeho přítel, se kterým hrává šachy je známý postrach Jack Rozparovač. Ten, aby se vyhnul zatčení, uprchne před zákonem právě v onom stroji času a H.G.Wells, kterého bravůrně ztvárnil Malcolm McDowell, cítí za jeho útěk odpovědnost a snaží se Jacka pronásledovat v neznámé budoucnosti. Tam je konfrontován se svými naprosto mylnými představami a nebýt Amy Robbinsové (Mary Steenburgen), se kterou se velmi sblíží, byl by asi ztracen. Film je velice dobře zpracovaný, má spád a nechybí mu vtip. Ačkoli téma stroje času skýtá nepřeberné množství variací a občas v některých filmech svádí k bláznivým skečům, zde je to pojato velmi dobře a ani chvíli se film nesníží k trapnostem. Naopak. Jde o velmi podařený snímek, který v některých místech docela ostře ironizuje současnou dobu: "Před devadesáti lety jsem byl zrůda, tady jsem amatér" (Jack Rozparovač). Zkrátka Time After Time je film, který rozhodně stojí za pozornost. Btw.: M. McDowell nehraje často kladné role, ale tahle mu docela sedla.

Robert Bresson dokázal na malé ploše vytvořit velký film, který nemá ve svém žánru konkurenci. Někdo tu zmínil Vykoupení z věznice Shawshank. To je výborný film, ale ve srovnání s K smrti odsouzený uprchl se jeví jen jako docela šikovný vnouček, který ale nikdy svého dědečka nepřeroste. Tento film je velkou oslavou nezlomné vůle po svobodě a vzdoru vůči utlačovatelům. Překvapuje svou precizností a nechává diváka napnutého od začátku do konce. Vynikající film!!

Vynikající snímek o rasových předsudcíh a jejich postupném odbourávání. Dva muži, černý a bílý, kteří uprchnou z vězeňské dodávky, jsou navzájem spoutáni řetězem, který ani přes usilovné snažení nechce povolit, nutí tak oba hrdiny k vzájemnému sbližování a pomáhá odhalovat nesmyslnost rasismu a předpojatostí ke všemu odlišnému. Film je o to cennější, že vznikl v padesátých letech, kdy toto téma bylo snad na vrcholu a že tak nemusel podléhat politické korektnosti dnešních dnů. Silný snímek s naprosto dokonalým závěrem. *****

"Neviděla jsi v Hirošimě nic." "Viděla jsem nemocnici; jsem si tím jistá. Nemocnice v Hirošemě přece existuje..." "Neviděla jsi nemocnici v Hirošimě. Neviděla jsi nic." „Ženy riskují – rodí deformované děti; příšery; ale nevzdávají se. Muži se stávají sterilními, ale nevzdávají se. Lidé mají hrůzu z deště; déšť, který padá na Tichý oceán. Tichý oceán se stává vražedným – umírají ryby. Lidé mají strach z jídla Jídlo v celém městě je spáleno Poslouchej: já vím, že se to opět stane 200 tisíc mrtvých, 80 tisíc zraněných, během devíti vteřin. Na povrchu země teplota stoupne na 10 000 stupňů. Deset tisíc sluncí, řeknou lidé. Asfalt bude hořet. Všechno zachvátí chaos. A celé město se zvedne do výšky a pak dopadne zpět na povrch země jako popel“ Úvodní rozhovor hlavních hrdinů předznamenává, v jakém duchu se ponese celý film. Vztah francouzské herečky a japonského architekta upoutá svou poetičností a také naléhavostí. Nejde o běžnou love story na pozadí tragických vzpomínek, ale o hlubokou sondu do duše jedné zmatené dívky a muže, přeživšího nejstrašnější výbuch v dějinách. Musí se vidět!!

Loni v Marienbadu je jeden z těch filmů, co od první minuty až do závěrečného "Fin" intenzivně útočí na všechny vaše smysly a především na vaši schopnost soustředění. Tento naprosto bezdějový film upoutá především svým výtvarným ztvárněním, je velmi poetický a působivý. Film je velkou časovou hříčkou. Základní kostra tohoto dílka by se dala načertnout asi takhle: Hlavní hrdina se v lázních pro vyšší společnost snaží přesvědčit mladou ženu doprovázenou (snad) jejím manželem, že před rokem s ní něco měl, ale ona se vytrvale brání. Film je možný interpretovat asi 6 miliardami způsoby a nemá smysl sem psát jeden jediný výklad, který by beztak byl svazující a omezil divákovu imaginaci. Film je o vztazích, vzpomínkách, času... Snad je ale těch 94 minut příliš, protože udržet si pozornost celou dobu je velice obtížné. Rozhodně to není dílo pro běžné zhlédnutí.

Chápu, že pro většinu lidí jsou praktiky zde zobrazené nechutným divadlem, od kterého je lépe odvrátit oči a ještě si na režiséra zanadávat. Ale což takhle aspoň zkusit pochopit smysl celého díla a neodsuzovat ho z fleku jako odpad... Podle mě je Saló aneb 120 dnů sodomy naprosto dokonalou uměleckou realizací (i když vyhnanou do značného extrému) toho, co Freud nazval anální charakter... A jak jinak nastavit zrcadlo společnosti, která podlehla fašictické diktatuře, než totální provokací? Provokativní díla budou vždycky kontroverzní, nicméně pokud ve filmu někdo vidí jen ten sex a výkaly, tak je trochu mimo...