Jara.Cimrman.jr

"Když jste mě zneužil, měl bych vědět všechno, aby v protokolu nebyly mezery." Mám porozumění pro to, aby se u nás kradlo světově. Jak jsem se dozvěděl, tak my krademe málo leč vytrvale, takže jsem se na trochu světovosti docela těšil. A nebyl jsem zklamán. Oblafnutej geniální mozek alias spisovatel Hudec mě bavil chrlením nápadů, šarmantní padouch Jech zase svým odhodláním a nechápavej kapitán Klikar svým jedinečným přehlížením úmyslně zanechanejch stop. Nyní již vím, že uniforma krade tváře, že ženský jsou háklivý na sekeru a že k vykradení banky se nejlíp hodí tank. To se jednou může hodit.

"Zabijáky mám rád. Můžete je klidnė zmasit a nemáte výčitky." Sin City má styl, kterej mi moc chutná. Ta černobílá forma s barevnejma detailama je prostě dokonalá. A násilí jsem si užíval, protože bylo braný s dostatečným nadhledem. Prostě chlapi byli drsní, holky byly krásný a tolik báječnejch postav se jen tak nevidí. Bavil mě zejména Hartigan, Dwight, Nancy, Gail a nejlepší byl Marv. Ten mi byl sympatickej hlavně tím, že byl skoro tak hezkej jako já. Jen byl o něco odolnější kulkám, pěstem a elektrice, ale já potrénuju a pak si to rozdáme. O Nancy? Dobře. Kdo prohraje dostane Gail, Becky, Wendy a koule žlutýho bastarda.

"Nestůj, když můžeš sedět. Neseď, když můžeš ležet. A pij hodně kafe. A každej večer si ho vyhoň, abys vyčistil trubky." Cyklistiku mám rád, týmový fórky mě vždycky bavily a domestik je skvěle placený zaměstnání. Přesto mi do profi cyklisty chybí ... teda vlastně přebejvá asi tak 40 cm a 40 kg. Taky mi nevyhovuje pravidelnej režim - dvě těstoviny, vyzvracet je, steroidy, 200 km na kole, tři zrnka rýže, EPO, masáž, antidopingová kontrola, hormony a dobrou noc v sedle. Díky, nechci. Ale veterán Dom mě dost zaujal a v dost mizerně natočenejch závodech i při leženích s doktorkou jsem mu fandil. Znám totiž pár cyklistů, kterým doping odrovnal játra a vím, že kdyby dostali nový, tak do toho půjdou zase. Když to berou všichni, tak to přece není doping. To dá rozum.

"Je dobře, že jste přijela a lehla si do hrobu." Bystrostí zrovna neoplývám, takže jsem sice pojal podezření hned na začátku, ale zas tak čitelný to nebylo. Já jsem tedy od nástupu mazaný agentky Scottové přestal sledovat pravý i falešný stopy a toužil jsem se stát podezřelým. Ona by mě vyslýchala, měla by na sobě bílou košili, černý kalhoty a já bych se nepřiznal. Nikdy. Ale zpět k filmu. Opravdu tam hrál někdo jinej než agentka Scottová? Nějak mi to uniklo, ale z neznámýho důvodu se mi to docela líbilo. Taky mě pobavilo rybářský pořekadlo, že návnada vždycky umře. A konec mě překvapil. Prostě nepatřím mezi nejbystřejší diváky, ale to už jsem psal před sexem s agentkou Scottovou.

"Vás dva může ještě v poslední chvilce hřát svědomí, že jste svou smrtí přispěli k udržení a oslavení neotřesitelných ideálů práva a spravedlnosti." Kriminálka je to mizerná, ale jako absurdita a rýpnutí do státní moci to funguje dokonale. A ty postavy jsou prostě báječný - nadrženej ministr, angažovanej státní žalobce, žárlivej skákač Ikaro, hopsavá Stella, demagogickej farář, odhodlanej agent pro zvláštní úkoly, tupej Pepíček s ještě tupějším JUDr. Bojanovským a mnoho dalších. Mě bavili v podstatě všichni, ale nejvíc mě dostal detektiv vyrážející dveře hlavou. Hlavně že spravedlnost vždycky zvítězí.

"Ukážu jim, co může pěšák udělat králi." Kdopak je mrtvej pěšák je jasný. Na koho okatě falešně ukazujou všechny indicie je jasný. Kdo je skutečnej padouch je taky jasný. Přesto celej film hrajeme hru na to, že to rozhodně jasný není. To mi vadí a kdybych byl urážlivej, tak by mě to snad i urazilo. Jestli mě tedy něco zaujalo, tak to byl pokec v zapáleným autě a nenápadní černoši v Murmansku. To chtělo hodně fantazie. Ten zbytek byl jen o tom, jak obyčejnej černej hrdina bránil americkou demokracii před zlým bílým páprdou. A to je přesně to, proč BLM zatleská, Angličani pokleknou a já nevěřícně zakroutím hlavou.

"Nic se ti nestane ... protože sis vybrala toho správného zpustlého agenta ze zahnívajícího západu." Padouch má víc satelitů, ponorek, vrtulníků i doktorů Kaufmanů konajících sebevraždy až ze Stuttgartu, ale bankéř Bond má k dispozici plukovníka Lin, takže těš se, magnáte. Bond ti ukáže auto na dálkový ovládání, jak se efektivně řídí chopper ve dvojici i jak je funkční hodit někomu na nohu atomovku. Já jsem se u toho bavil velmi dobře a k tomu mě skoro až dojalo přiznání CIA, že je nezajímá žádná válka, kterou sami nerozpoutají. A přiznám se, že mě děsí moc médií odrovnávat nepohodlný politiky, ovlivňovat veřejný mínění a rozeštvávat lidi proti sobě.

"Čekám na drobné zpátky." Netoužím po bankovce, jejíž nominální hodnota by odpovídala jednomu milionu liber z roku 1893. Netuším, o kolik peněz se jedná a ani nevím, jestli bych to číslo dokázal přečíst. Co ale vím určitě, je to, že nikdy nechci trávit čas mezi snoby. On ten nápad s bankovkou je vynikající, zábavnejch momentů je tam spousta, ale ti zmetci s desítkami obleků pro každou příležitost mě štvou. Přesto si dovolím souhlasit s pronesenými výroky, že být milionář je drahé a platit účet u krejčího je nehoráznost.

"Tvůj díl dám bokem. Dám ti ho za tejden, když to vyjde. Nebo za 20 let, když to nevyjde." Je to smutný, ale filmy o fikaným vyloupení bank, casin či trezorů CIA prostě stárnou. Mají atmosféru, ale stárnou. Jsou prostě pomalý a k úspěchu stačí štípačky se samopalem. To byly krásný doby. Nikde žádná kamera, čidlo ani zařízení k rozpoznání sítnice. To se to kradlo. Ale zpět k filmu. To plánování mě bavilo. A taky postřehy, že z osobní iniciativy vždycky kouká lapák. Ovšem samotná akce mě na zadek neposadila. Nicméně konec byl originální. Ani nevím, jestli dobrej nebo špatnej, ale rozhodně originální.

"Na Newtonovském pojetí fyziky je něco zajímavého. A možná právě o to na tomhle albu jde." Mám rád přemýšlivé lidi. V rockovým světě tedy raději sázím na větší přímočarost, ale na Odvrácenou stranu měsíce se občas vydám a je mi tam dobře. Tento dokument začal na můj vkus příliš filozoficky a to mě moc nebavilo. Pak však začaly hrátky se zvukem, rozpitvání vzniku jednotlivejch skladeb a já na to album najednou hledím úplně jinak. A rozbor toho, co chce sdělit obal desky, mě vysloveně nadchnul.