Vančura

Pro mě osobně neobyčejně dojemná podívaná, u které jsem byl hodně naměkko, a bezvýhradně podlehl kouzlu té noblesní ženy, která byla neuvěřitelně krásná zamlada i po devadesátce (podobně jako třeba Meda Mládková, k níž jsem choval podobný nehynoucí obdiv). Její život mi přijde naprosto fascinující, a už jen z vděku k tomu, že se Sommerová rozhodla o ní natočit film - který jsem sledoval bez dechu od začátku do konce - nemohu nehodnotit maximálním způsobem. Jsem šťastný, že jsem měl možnost zažít ji kdysi zpívat naživo, a její nedávné úmrtí mě hluboce zarmoutilo. Čest její památce.

Pro mě osobně naprosto nesnesitelný film, který mi přišel k uzoufání nudný a takřka se nedal vydržet do konce. Nechápu zdroj jeho všeobecné popularity a jediné, co jsem si z něj vzal, bylo potvrzení toho, jak hnusná doba to byla.

Hodně nenáročná komedie, u které jsem se nemohl zbavit dojmu, že to měl být (minimálně trochu) pokus o novodobou verzi Homolků (což je názor, který zde sdílí víc lidí), a i když mě to neiritovalo tolik jako Moravcův předchozí film Matky, asi už si jeho další tvorbu nechám s radostí ujít.

Kromě půvabů Jany Brejchové (v jedné scéně dokonce letmo odhalí prsa) to už dnes nemá moc co jiného nabídnout. Dějově je to zcela nesmyslné, a co je nejhorší, i dost nudné, a když si k tomu vezmu ty Neckářovy otravné hudební vložky, jen se utvrzuji v tom, že kdybych to i nadále neznal, o nic bych nepřišel.

Strašná blbost. Nesnesitelně nudné, s vrcholně odpudivým Novákem a místy směšnými hereckými nevýkony (např. postavy fízlů). Iritující obsah i forma.

V bídné nabídce Netflixu po čase něco koukatelného. Není to zas až taková pecka a v některých jednotlivostech mě to otravovalo, ale má to fajn obsazení (Gilles Lellouche je veký sympaťák a na Adèle Exarchopoulos se jako vždy kouká více než dobře, byť se tam mihne jen v pár scénách) a kvalitní námět ze současnosti, který je zpracovaný velmi slušně. Finální rozuzlení je potom hodně silné.

Film, na němž mě nejvíc zaujaly 3 věci: 1) to, jak strašlivě za těch skoro 50 let zastaral (opakování vtipu s vyprodanými kroužky na záclony - v prodejně železářství na Staromáku, příšerné dobové kostýmy a účesy, dnes již nemyslitelné mytí auta na břehu Vltavy v pražském centru, dnes již nesrozumitelné narážky typu "Fifi pírko", všichni tam neustále a všude kouří, a kapitola sama pro sebe jsou megatrapné scény s předpotopním počítačem, respektive rekvizitou, která je za něj vydávána), 2) to, že tam snad polovina herců nosí paruku (u Brejchové bych za to ruku do ohně nedal, ale jako paruka mi to přišlo fest, a minimálně u plešouna Bláhy a Zázvorkové jsem si tím naprosto jistý, protože u něj si nevybavuji, že bych ho někdy jindy viděl s vlasy, a u ní chápu, že z ní potřebovali těmi umělými šedinami udělat Vikyho tetičku, protože ve skutečnosti on byl dokonce o 2 roky starší než ona), 3) a konečně mě nesmírně překvapilo, že film nijak netematizuje na tu dobu překvapivý fakt, že je manželství hlavních postav po 10 letech stále bezdětné, pro což mě jako jediné vysvětlení napadlo, že si chtěl prostě Schulhoff ulehčit práci, protože výskyt dětských postav by mu to komplikoval. Každopádně přes všechny mé výtky k tomu, jak to beznadějně zastaralo a jak je použitý humor místy hloupý, respektive dost nenáročný (najmě v postavách ztvárněných Menšíkem, Peterkou, Jirouskovou a Filipovským), přesto se tomu nedá upřít, že to finále na bytě je celkem vtipné, a že ten nápad s lidmi, kteří svěří svůj výběr partnera moderní technologii, byl možná trochu vizionářský, protože jsem si u toho prostě nemohl nevybavit dnešní dobu, kde se stalo normou digitální seznamování, kdy je výběr protějšku více či méně také řízen strojově. Navíc když člověk ví, že Brodský a Brejchová byli manželé i ve skutečnosti (a hlavně jak to s nimi dopadlo), tak to tomu filmu dodává další významovou rovinu, ze které je člověku lehce smutno.

Planeta Česko se mi kdysi celkem líbila, tak jsem dal nakonec šanci i tomuto, a přišlo mi to podobným způsobem fajn. Byť jsem měl očekávání asi přece jen nastavená trochu výš, a ten superpomalý Macháčkův přednes spolu s použitou hudbou na mě měly dost uspávací účinek, a to finále s možnou budoucí Prahou zarostlou vegetací mi přišlo veskrze stupidní, ale budiž no. Na to, že mě podobná produkce normálně k smrti nudí, zde nemám potřebu to nějak shazovat, a tvůrcům přeju, ať ten film ještě nějaký lidi vidí, protože si to zaslouží.

Pro mě osobně veskrze nesnesitelný film, který mi coby komedie přijde až šokujícím způsobem nudný. Postava, kterou ztvárnil Abrhám, mě silně iritovala, a nechápal jsem, proč je slyšet pouze jeho vnitřní hlas a Šafránkové nikoli - postavit to na jejich konfrontaci by snad mohlo být zajímavější než toto. Širokou popularitu této televizní nekomedie si vysvětluji hlavně obsazením hlavních rolí (Šafránková je zde skutečně úchvatná), ale jinam mi to fakt přijde scenáristicky strašné (btw. irituje mě už samotný název s tím neexistujícím Jiljím), a dokonale mě to uspalo a současně připomnělo, jak hnusná doba ty osmdesátky byly.

Když jsem se o tom filmu dozvěděl, myslel jsem, že by to mohl být skrytý poklad, ale bohužel mě to příšerně nudilo (nesmyslné scény v jeskyni mě vyloženě otravovaly) a dospěl jsem k názoru, že se Hofmanovi tento úkrok od jeho celoživotní dětské tvorby příliš nepovedl. Herecky tomu ale samozřejmě nejde nic vytknout (btw. nepostřehl jsem, kde se tam měl vyskytnout ten Viktor Preiss) a jako zpráva o své době to může někoho zaujmout i dnes. Btw. podobně jako jiní jsem nepochopil smysl názvu filmu, byť jsem si u něj vzpomněl na píseň Marty Kubišové Sněžný muž (z filmu Vražda Ing. Čerta), v níž zazní slova: "Láska není hřích / je jak padlý sníh / je jak vostrej nůž / a chce svý", tak snad by to mohla být stopa.