jasse

..."každý den, každý den, bych na začátku zahájení zasedání valného shromáždění OSN pouštěl část tohoto filmu." - ano, to máš, Enšpígle, pravdu. Tento film je tu srovnáván s mnohem působivějším Hotelem Rwanda, ale to, že není tak okázalý, nijak nesnižuje jeho výpovědní hodnotu, kterou ještě umocňuje autentické prostředí. S hereckým výkonem Johna Hurta a hlavně Hugha Dancyho jsem byla spokojená, jeho přeměna z nadšeného učitele k vyděšenému člověku, stydícímu se za svůj strach zemřít, byla úžasná.

Hm...tak tohle se paní režisérce moc nepovedlo. Sice se jí podařilo obsadit hlavní představitele (Agnes Bruckner, Hugh Dancy, Olivier Martinez), na které se dalo docela koukat, taky scenérie staré Bukurešti nebyly špatné, ale to bylo asi tak vše. Zbytek byl jen slabý odvar čehosi, co jsme už mockrát viděli...

Jsem divačka boxem absolutně nedotčená, ale podívat se na tenhle dokument mě přiměla skutečnost, že jeden z bratří Kličkových Vladimír před pár dny opět obhájil svůj titul v souboji s Pianetou. Dokument se mi moc líbil, o co v boxu vlastně jde, mi bylo jasně vysvětleno hned v úvodních minutách slovy rozhodčího před jedním zápasem. Pak už jsem jen sledovala osudy jedné rodiny z Ukrajiny a především sportovní příběh obou bratří Kličkových...I přes poměrně dlouhou stopáž jsem se nenudila a dozvěděla jsem se opět něco nového (především se mi moc líbilo, jak tihle bráchové odhalili a posléze vykopali toho kreténa Dona Kinga). - Když se ještě vrátím k tomu poslednímu zápasu Vladimíra s Pianetou, všimla jsem si, že ihned po závěru vytáhla Vitalijova manželka mobil a někomu volala. Ještě jsem si říkala, panebože, komu tak nutně potřebuje v takové chvíli telefonovat...dneska už to vím. Mamince Kličkové... :)

Lidé trpící Aspergerovým syndromem bytostně nesnáší změny v životě. Adamovi se zničeho nic těch změn nahromadilo nějak moc - zemřel mu otec, propustili ho z práce, začal chodit s dívkou, byl kvůli ní nucen zajít do společnosti, setkat se s jejími rodiči..a nakonec se dokonce přestěhovat do Kalifornie za prací. Jak tohle všechno zvládá ukazuje právě tento film - milostná romance mi tu připadá nějak vedlejší. Moc se mi líbil výkon Hugha Dancyho, o kterém jsem jaktěživ neslyšela (no, tak teď už ho znám).

Na tyhle snové věci moc nejsem, ale tohle je tak hezky zpracované, že jsem to zvládla. Filmovou hudbu Dannyho Elfmana miluju...a myšlenku tohoto filmu navíc krásně vystihnul Eddie Vedder v písni "Man of The Hour", kterou napsal speciálně pro tento film.

Zajímavý počin s plejádou slovenských herců, vysílaný v předvečer Velikonoc na slovenské tv. V životě jsem neviděla hezčího představitele Ježíše (Pavol Višňovský ve svých nejlepších letech :) ).

Robert Redford se k tomuto filmu moc nehlásí a já netuším, proč. Podle mě je postava Bubbera jedna z jeho nejlepších rolí, perfektní je i Marlon Brando a Jane Fonda. Příběh i atmosféra jižanského městečka je opravdu dusivá...

Oba pánové (Simpson i Yates) si dávali hodně záležet na tom, aby byl celý jejich reálný příběh zpracován maximálně podrobně a pravdivě. Možná proto se zdá někomu příliš zdlouhavý, ale je tu jasně cítit snaha Joa Simpsona objasnit a zastat se Yatesova rozhodnutí odřezat lano v neřešitelné situaci. Yates tak paradoxně zachránil život oběma. Nutno ovšem říct, že to, že přežil i Joe Simpson, je zásluha jeho chladné, pevné vůle, fyzické vytrvalosti a i přes jeho mládí velmi dobrého odhadu, jak se dostat dolů - odvážné rozhodnutí spustit se do bezedné hlubiny průrvy, namísto vyšplhat se, bylo opravdu zásadní. (Nic na tom nezmění skutečnost, že vyšplhat nahoru by asi nedokázal.) Ovšem neméně odvážná byla i předchozí Yatesova snaha dostat zraněného kamaráda co nejníž. Za celkem pozoruhodné považuju také fakt, že se s celým příběhem oba svěřili veřejnosti, neboť je známo, že se Yates stal terčem kritiky za svoje rozhodnutí nejen od laické veřejnosti, ale i od části horolezecké obce. Viděla jsem kdysi jakýsi film, kde toto rozhodnutí udělal horolezec dole a odřízl se sám - a považuju ho za méně uvěřitelné, než to, co udělal Yates. Samozřejmě z tohoto příběhu vychází vítězně Joe Simpson - to on je ten hrdina, který dokázal v horách nejen přežít, ale také se zraněný sám vrátit do základního tábora. Velmi sympatická je jeho skromnost, a upřímnost, s jakou tu strastiplnou cestu popisoval a také to, jak vždy po celá léta Yatesovo rozhodnutí bránil. (osobně by mě velmi zajímalo, proč je tenhle charismatický chlap stále svobodný a žije sám :) ).

Hezká, líbivá forma...ale ten obsah je nechutný.

Tak u tohoto filmu si odbudu premiéru, že ho nebudu hodnotit. Severokorejci útočící na USA a patnáctiletí partyzáni operující v lesích okolo Seattle - to už bylo moc i na mě, dál jsem to nezvládla, i když mám akčňáky ráda. Děs...