Markussis

Není to tak zlé, jak se zdá. Jedná se o lehký ztravitelný humor. Ovšem divák to nesmí brát smrtelně vážně. Je to natočeno celkem s dosti velkou nadsázkou a i milou naivitou. To jsou důvody, proč jako hodnotící měním trochu svůj metr. Samozřejmě, že mé hodnocení je také hlavně za Helenu. Navzdory tomuto nepříliš vydařenému filmu jsem přesvědčen, že Paní Růžičková zůstala vždy charakterově silnou a srdečnou osobou. Bohužel se, zejména coby herečka, stala obětí své porevoluční doby.

Režisérský způsob natáčení Asterixových komiksů nastolený Claudem Zidim roku 1999 vůbec nebyl špatný. V tomto filmu byla patrná jak dávka zábavy, tak i silného francouzského (galského) folkloru. Objevila se zde plejáda známých francouzských herců, zejména co se devadesátých let týče. Téměř vše zde bylo tak akorát vyváženo. Vynikající filmové obsazení z filmu na žádný pád nedělá frašku, oproti pozdějším případům. Film má díky tomu dokonce i nádech klasiky. Velmi mne mrzí, že se v tomto duchu nepokrračovalo dále. Tento první díl je zajisté kvalitní, ovšem na plné hodnocenníí to u mne přesto není. Ocenil bych, kdyby tímto podobným způsobem byl zfilmován jiný Asterixův příběh. Například by mne potěšilo 12 úkolů, pak by to byl daleko obsahově plnější hraný film. Myslím, že není dobré snažit se zfilmovat každý Asterixův komiks postupně v časovém sledu. Stačilo by natočit jeden zajímavý díl, ovšem pořádně.

Velmi příjemná podívaná. Celý film je cítit atmosférou staré Francie. Mám rád zelenou barvu a Jean Gabin je s ní zde příznivě spjat . Jeho zahrada je místem klidu a bezpečí, ale nejen jeho zahrada, hlavně klid , který sebou on sám nese. Film sice celkově nic neřeší, ale i přesto má své kvality. Krásná hudba a také přejezd do oblasti jižní Francie jsou nádherné momenty. Samotný závěr nakonec ani tak moc klišovitý není právě vzhledem k tomu, že se Gabin ani přes svou výhru, svého pohodlí a starého životního stylu na předměstí Argenteuil nevzdává. Dlouho jsem se už tak u nějakého filmu neuvolnil. Pravý naturalistický zážitek. Bravo Jean Gabin.

Jedna obrovská vymakeupovaná a dvakrát krájená nuda. Vše je tak umělé a plastické. Z ničeho zde nedýchá život. Naopak nesouhlasím se zdejším převládajícím názorem.Tohle nemá vůbec žádnou atmosféru a hezké exteriéry ji samy vykouzlit nedokážou. Vím, jedná se o televizní produkt, ale já viděl mnohem lepší televizní seriálové cykly. Herci zde nejsou špatní, avšak jsou hrozným způsobem omezováni šablonovitým scénářem. V jednotlivých dílech chybí především pravidelná gradace děje. Krom toho se nejedná čistě o popis nějakého mafiánského impéria. Je za tím bohužel trochu schovaná hodně laciná vztahová seriálová záležitost. Tohle mne prostě nebaví. Je to jednoznačně umělý prefabrikát vytvořený za účelem zisku. Bohužel to celkem funguje. Proboha, proberte se. Až takovéhle hodnocení?

Myslím si, že nebudu přehnaně kritický, když prohlásím, že tento lehký snímek je jedna velká fraška. Děj filmu je naprosto jasný, scénář je takový nemastný neslaný. Co mi zde však zásadně vadí je především herecký (neherecký) přednes Jude Lawa. V okamžicích kdy se o slovo hlásí jeho údajný italský temperament, jsem jako jeho divák dostával soustavné záchvaty smíchu. Neuvěřil jsem mu snad ani jedno jediné gesto. Zkrátka nejedná se o herckou genialitu, nýbrž jen o obyčejné přehrávání. Inu tak talentovaný zas až Jude Law prostě není. Navíc to ubližuje komplexně celému filmu, který poté působí spíše jako laciná tragikomedie než-li jako hluboké psychologické drama.

Velmi zajímavé imaginárium a obrovský prostor pro lidskou fantazii. Velmi mne potěšila přítomnost mého oblíbence Christophera Plummera. Dlouho jsem ho v současném filmu neměl možnost vidět. No a po tomto mohu říci, že ve svém pokročilém věku dozrál do podoby rozevláteho, životem ošlehaného bohéma. Jeho role mu v tomto snímku velmi seděla. Mihnou se zde samozřemě i další hvězdy. Nádherná a celkem nic neřešící podívaná, jejíž přínos je pro diváka postižitelný jednak z estetického hlediska, tak i s hlediska pro jeho vlastní fantazii a nejrůznější představy.Tento filmařský směr je velmi zajímavý, avšak ještě stále tak trochu v plenkách. Prostor pro fantazii a zároveň určitá volnost jsou zde samozřejmě důležité, ale přeci jen znatelnější dotaženost a pomyslný větší tah na branku zde chybějí.

Film na svou dobu celkem normálně natočený. James Dean je jakýsi duchovní vůdce nastupující rokenrolové generace. Vzdor proti existencionalismu rodičů v amerických rodinách je zde znázorněn perfektně. Film má slušné tempo a typické znaky rebelství, které se projevují symbolickým způsobem snad ve všem. S Rebelem bez příčiny jsem se seznámil nedávno, byť jsem velkým fanouškem rokenrolové éry. Výsledek je takový, že tento film se pro mne stal velkým překvapením. Hrdě se k němu hodlám v budoucnu vracet.

Joel Schumacher se zde spojil se skutečným hereckým kalibrem, spojil zde své síly s Michaelem Douglasem. Natočeno s naprostým scénáristickým přehledem a také s jistým režisérským nadhledem. Douglasova postava jedná jako obyčejný čestný americký občan, který však bohužel své emoce nedokáže udržet v kritických chvílích na uzdě. Film je za prvé kritikou a do jisté míry satirou americké moderní společnosti. Foster je velmi citově labilní člověk. V okamžiku, kdy ztrácí svou rodinu, tak už je mu vše jedno a tak své názory vůči společnosti po cestě za svou dcerkou vyjadřuje již naprosto bez zkrupulí. Tento film má v sobě zaprvé špetku anarchie i jasné rysy dramatu. Velmi zdařilá kombinace.

Barva peněz je film, kterému osobně velmi věřím. Respektive zde velmi věřím Paulu Newmanovi. Jeho zestárlý Eddie Felson jedná pomocí logických postupných kroků. Ke všemu a ke všem okolo sebe přistupuje naprosto s chladnou hlavou. Své emoce Newman vyjadřuje minimalistickým způsobem. Toto vše způsobuje, že se v jeho postavě nikdo nevyzná. Možná z toho též plyne jeho zdánlivá arogance. Felson v závěru opouští roli pomyslného biliárového kouče a pomýšlí na svůj postupný návrat do nejvyšší ligy. Tento svět ho znovu vtahuje. Mladého floutka Cruise tedy nakonec využívá ke svému návratu, byť právě toto na začátku jistě nazamýšlel.Vše natočeno velmi efektně, Scorseseho rukopis je též velmi patrný. Prostředí heren má díky tomu tu správnou atmosféru. Za toto na sto procent Oscar pro Paula Newmana.

Borsalino je naprosto klasická gangsterka evropského střihu. Není to žádný Kmotr a podobnost nehledejme ani v americkém filmu Podraz. Zde se jedná o gangsterku, která od začátku dokonce prostě odsýpá a žádné velké scénáristické brikule se zde nekonají. Film je postaven na spolupráci Belmonda a Delona. Je to taková celkem nenáročná zábavná podívaná. Vše zde funguje, ovšem přesto si myslím, že druhý díl je výše. Celý filmový projekt Borsalino, tedy i druhý díl je totiž stvořen hlavně pro samotného Delona. Né že by se sem Bébel nehodil, ale je znát že prvotní impuls a záměr točit Borsalina pochází z Delonovy hlavy.