klertecka

Největší doják hned po Titanicu.

Nikdy v životě neomrzí. I po tisicáté jsem u obrazovky jak hypnotizovaná :) prostě vynikající záležitost

I přes tříhodinovou stopáž a dlouhý záběry beze slov, ktery jsou v 80% filmu, jsem se ani na minutu nenudila- coz me samotnou překvapuje. Film je hodne lidskou sondou do života zvědavý stredoskolacky, která vlastne nevi, jestli je lesba nebo ne, tak zkouší oboje, a zjišťuje ze romance s holkou ji naplňuje vic. U toho zjišťování prasacky jí boloňský špagety, kouři jedno cigo za druhým, ma vlasy v ksichtě a neustále soplí. A prave tahle stránka filmu se mi nejvíc líbila. Ta přirozená lidskost, kterou Kechiche zobrazil, absolutně se nesnažil o dokonalost, která je lživá a nevěrohodna, tím jí ale dosáhl. Vubec na nic si to nehrálo, at uz šlo o tělesný projevy nebo společenský chování, představuje nám zivot ve svý skutečný ryzí podobě a to mi je hodne sympatický. Jediný co mi vadilo byla nekomplexnost příběhu, kdy se autor totalne vybodl na rodinný pozadí a okolí, od půlky filmu uz jen sledujeme vývoj vztahu hlavních postav a ostatní se odsouvá do pryč, coz je dost skoda, omezeny kamosky i rodiče Adéle me docela zajímaly. Hej a ti Francouzi jsou fakt klasika, vsechno se vyřeší vínem, cigaretou a intelektualnima debatama.