Nebeská

Moc se mi líbí originální ústřední motiv houslisty, který hraje ze vzorků na talířích jako z not.

O sny se hodně zajímám a dokonce si je pečlivě zaznamenávám. Nauka o snech je tedy pro mě jako stvořená, neboť právě v tomto vizuálně malebném a něžném filmu jsou sny tak originálně ztvárněné. Hlavní hrdina Stephan se uzavírá do svého vnitřního snového fantazijního světa a ztrácí pojem o realitě. Fantazie je zde jako utržená z řetězu a to je jen dobře - z kohoutku teče celofánová voda, na ulici jezdí auta z vlnité papírové lepenky, textilní zvířátka ožívají, najdeme zde telefon a psací stroj z plsti, obláčky z kousků vaty, jednosekundový stroj času, apod. Po zhlédnutí filmu jsem si hned koupila vatu, perleťové knoflíky a plsť, abych si ušila právě takový telefon. A Charlotte Gainsbourg? Ta byla naprosto přirozená.

Zombie žánr příliš nemusím, ale tato černobílá klasika ze šedesátých let nemá chybu. Dnešní zombie horory tomuto legendárnímu snímku nesahají ani po kotníky. K děsivé atmosféře nejsou potřeba prolévající se hektolitry krve, ale postačí pomalu a odevšad se pohybující potácivé mrtvoly, které se sápou skrz zatlučená okna a dveře a černobílá kamera, která umocňuje stísněnost. Jako malá jsem si venku s kamarády na Noc oživlých mrtvol dokonce hrála. Tento horor je nezapomenutelný a i po tolika letech neztratil svoje kouzlo. "They're coming to get you Barbara..."