Markussis

Snad ta nejdotaženější a nejvymakanější parodie sebe sama, která se kdy na filmovém platně objevila. Bebel čaruje a v závěru se stává naprostým lvem salonu. Jeho neuvěřitelná živelnost a houževnatost přivádí až k slzám štěstí. Tohle silné herectví natur již dnes téměř neexistuje. Vůbec v tomhle žánru asi francouzi nemají konkurenci. Jacqueline Bisset je zde půvabná až z toho mrazí. Ještě podotknu, že film má nádherný závěr, jeden z nejlepších jaký jsem kdy viděl. Chytne za srdce i dnes.

Naprostý nesmysl, hodnotit tento seriál odpadem. Zajisté to není žádná vážná tvorba, která by měla ambice aspirovat na nějaká prestižní filmová ocenění. Ovšem seriál je ve své jednoduchosti upřímný. Nádherná příroda kouzelných Tyrol a sympatičtí herci jsou jednoznačným plusem seriálu. Divák se zde má především uvolnit a né zas tak moc přemýšlet. Je to taková určitá forma televizniho relaxingu. V porovnání s českou současnou prefabrikovanou seriálovou tvorbou je tento seriál naopak ještě velmi vkusný, alespoň řízlý tamním folklorem.

Pro mne toto byl úchvatný filmový zážitek. Scénář filmu je napsán naprosto rutinérsky. Ale to není prvořadně důležité. Kdepak, tento film je originální svým námětem a také svým zpracováním. Charismatický ďábel Al Pacino je samozřejmě také prvek, bez kterého by tento film nebyl takovým jakým je. V závěru hodnota filmu ve vzájemném dialogu dále stoupá. Samotné závěrečné vyvrcholení je sice předvídatelné, ale zároveň také logické. Tento film jistě patří do škatulky neobvyklých a pro mne velmi zajímavých.

Úchvatný povídkový film nesoucí v sobě snad všechny odstíny Itálie oněch let. Spojení Loren a Mastroianni v dialozích funguje perfektně. Miluji ten obrovský nadhled, se kterým je tento povídkový film natočen. Na tehdejší dobu je to jednoznačně, právě vzhledem ke zmíněné nadsázce, film velmi moderní. Z filmu přímo číší bezstarostnost a radost ze života. To je možná asi ten hlavní důvod, proč je v mých oblíbených. Zkrátka zlatá šedesátá.

Vše je již od začátku filmu jasně nalinkováno. A každému dojde, že si to stará vojna Eastwood rozdá z nebezpečnými příslušníky gangu. Film se rozjíždí a vše funguje, jak má. Eastwood hraje jako ďábel a divák hltá každý jeho pohled a gesto. Myšlenka filmu je naprosto patrná a pro každého jedince přínosná. Vůbec nevadí, že se nejedná o myšlenku nějakým způsobem novátorskou, neboť účelem filmu je především perfektní podívaná pro diváka. Jelikož film spadá z části neoddiskutovatelně do žánru krimi, tak mne jednoznačně zklamal nelogický závěr. To bylo naprosto směšné. Zkušený Walt Kowalsky mluví o důmyslném plánu, který se však nekoná. Film se tedy v závěru stal velmi šablonovitým.

Je nezpochybnitelné, že se jedná zas a jen o takzvanou romantickou slaďárnu. V devadesátých letech byly takovéto filmy točeny daleko přímočařeji. Dnes je již tento žánr obsahově bohatší. Je zde velice patrná snaha o jakousi intelektuální analýzu světa okolo. V konečném kontextu je film méně romantický, ale bohužel také né tak úplně upřímný, neboť prostředky, které slouží k zakrytí velmi šablonovitého scénáře fungují jen do určitého okamžiku. V každém případě však uznávám, že film své kvality má, ale na žádný pád se o zázrak nejedná.

Celkem hezky natočeno, ale celkově nechápu tak vysoké hodnocení. Souhlasím s mnohými zde. Tento film je takový hezký průměr, ale že by to byl až zas takovej odvaz mi tedy nepřijde. Problém je především v tom, že je film velice nevyvážený a jeho tempo velmi kolísavé. Ve filmu byly nádherné momenty, za které bych dal i plný počet. Bohužel těchto momentů vzhledem k délce filmu bylo zoufale málo a místy jsem se vyložeňě nudil. Je to asi nejznámnější dílo Quentina Tarantina, ale já v tom žádný kult nevidím, jelikož je tento film podle mne nedotažený a tím pádem velmi průměrný.

Tento film, který vznikl na začátku devadesátých let se v následujících letech stal synonymem pro slovo Thriller. Jsem naprosto přesvědčen, že to platí dodnes. Psychologicky vše neuvěřitelně propracované. Je zde perfektně zvolené prostředí, kde se film odehrává. A hlavně Hopkins a Foster. Toto spojení zafungovalo na sto procent. Je možné, že si tímto následujícím prohlášením znepřátelím mnoho lidí, ale pro mne tento film patří v žebříčku nejlepších filmů ještě výše. Z hlediska hereckého ztvárnění jedince, jehož osobnost vykazuje silné patologické rysy, je výkon Anhony Hopkinse v dějinách celé kinematografie naprosto ojedinělý. Jeho výkon za sebou znatelně daleko zanechává i herectví Toma Hankse. Mlčení Jehňat je film, který není starý, ale v rámci svého žánru je již kultovní a to dokazuje jeho naprostou výjimečnost.

Ve filmu jsou zastoupeny snad všechny prvky českoamerického přátelství a také samozřejmě úžasné herecké výkony. Formanův rukopis, byť v americkém filmu, je přesto velmi patrný. To je samozřejmě velmi přínosné. A to je také hlavní důvod, proč je film již klasika. Myslím, ale že k tomuto pocitu také hodně pomáhá právě hudba. Velmi se mi líbili ty uvolněné pasáže filmu, to byla naprostá pohodovka. Zde byla právě cítit ta úžasná nadsázka a také trochu vůně Čechoslovakismu. Škoda, že to v tomto tvaru nevydrželo až do konce. Bohužel závěr filmu byl velmi předvídatelný a také trochu režijními prostředky uměle zvýrazněn. To mne trochu zklamalo. Na druhou stranu je nepopiratelné, že film jako takový je naprosto ojediňělý. Miloš Forman má zajisté potenciál k tomu točit filmy světové extratřídy. Avšak z mého pohledu mu k dosažení hvězdných výšin scénáristicky něco chybí.

Ano tleskám, skutečně velmi silný a originální námět. No nic proti tomu, ovšem samotné provedení je dohnáno až do takové krajnosti, že se může třeba náhodnému kolemjdoucímu udělat nevolno, a to bych řekl, že asi není dobře. Právě pod tímto druhem filmu si já představuji ten nejpokleslejší humor té nejspodnější cenové kategorie. Smutné na tom bohužel také je, že se z typu takovýchto snímků po revoluci stal jakýsi nový tuzemský kinematografický folklor. Jedná se zde o naprosto vulgární humor zabalený do panenského roucha feminismu. Tento humor tak či tak je poté samozřejmě už násilný. Tomáš Hanák a Miroslav Donutil možná působí komicky ve svých samčích úlohách, to beru, ale znásilňují tím zde akorát sami sebe jako samostatné herecké existence. Paní režiserka Věra Chytilová je zajisté naprosto suverénní dáma, která se zničím, abyste věděli, jen tak nepáře. Já nechci být přehnaně kritický, ale přesto myslím, že to poté podle toho také tak vypadá. Tento film bych se osobně nanejvýš odvážil promítnout opilým navracejícím se účastníkům zájezdu od Jaderského moře. Proboha tohle snad nemůže zkousnout ani nefalšovaný recidivista.