Markussis

Nemohu hodnotit jinak než-li plným počtem, neboť právě kdybych hodnotil jinak, asi bych si připadal jako pokrytec. Vždy když vidím takovýto tuzemský film a v něm herce, kteří kriticky a upřímně svým uměním odhalují nějakou problematiku naší společnosti, tak mám jakýsi pocit zadostiučinění. Jíři Kodet, Iva Janžurová a brilantní Vladimír Dlouhý jsou perfektní. Vladimír Dlouhý svůj part sehrál velmi tvrdě a nekompromisně a také naprosto realisticky. Vždyť ono to také ani jinak nešlo, neb mnoho takovýchto inteligentních hyen v naší společnosti jest. Úřední byrokracie je zde další velké téma a to se mi velmi líbí. Film velmi silně poukazuje na to, že právě proti této byrokracii takřka žádné zbraně neexistují a malinko tak v samotném vyvrcholení děje vybízí k takovým lehkomyslným anarchistickým myšlenkám. Tedy poškozený si již razí cestu vlastních pravidel. Scénář je sepsán velmi zručně a také stručně. Film má díky tomu dokonalé proporce. Je to velmi zapomenutý film a to je velká škoda, možná je díky svému komornímu ladění trochu nevýrazný, to je snad ten důvod.

Ano, toto je film jako víno. Inu Spielberg je prostě Spielberg. Tak neuvěřitelně dobově věrohodnou atmosféru už jsem na vlastní kůži u nějakého filmu opravdu dlouho nepocítil. Film naprosto přirozeně plyne a naprosto správně postupně psychologicky graduje. Myslím, že byť tento film znázorňuje ony hrůzy druhé světové války, tedy holocaust, tak přesto je ,hlavně jeho závěr, pěkným humanistickým způsobem pojat. Je to možná paradox, ale na mne tento film působil velmi jemně. Já myslím, že z hlediska charakterových kvalit je Oskar Schindler typologicky opravdu velké téma a Spielberg se ho na filmovém plátně zhostil s grácií.

Zaprvé zdůrazním, že jde o film, který má co říci. Byl jsem velmi potěšen stopáží filmu, která nepřekročila ani dvě hodiny. Přesto bylo až neuvěřitelné, jak dokonale film dokázal vykreslit a nastínit vůbec rasistickou problematiku právě za tak krátkou dobu. Právě díky intenzitě vykreslení této problematiky na mne film nepůsobil agitačním dojmem. Neměl jsem ten pocit, že by film chtěl násilím něco vštípit, nějakou pacifistickou myšlenku. Naopak, film tuto pacifistickou myšlenku divákovi pouze nabízí a zároveň zdůrazňuje, že rozhodnutí je na každém jednotlivci. Ve filmu je toho obsaženo skutečně mnoho a jsem přesvědčen, že je toto je dobrý materiál k přemýšlení. Tento film je profesionálně odveden do puntíku.

Podle mého názoru je tento díl ten nejlepší filmový Asterix. Hezké animace postaviček a vzhledem k putování hlavních hrdinů do Říma také krásně graficky zpracované kulisy antického světa. Tento díl je asi vůbec nejzábavnější a to díky různorodosti úkolů, které Asterix s Obelixem dostali. Vyzdvihl byh především úkol sníst všechno jídlo v restauraci u kuchaře, který obsluhoval samotné Titány. Následný nevěřícný pohled Asterixe na vycházejícího Obelixe z hostince je přímo bombastický. Geniálně vymyšlen byl také úkol o získání propustky v domě, kde se zatmívá rozum. Celý tento díl je však obdivuhodně vyvážen. A když se k tomu přidá ještě skvělá hudba, pak vznikne parádní atmosféra. Napadá mne jediné přízvisko a sice - Geniální dílko. René Gosciny byl ve svém oboru zkrátka bůh.

V žádném případě se nejedná o film, jehož hodnota by byla nějak zásadní. Velmi zajímavý začátek, kdy se řešila pouze otázka vyhazovu z práce kvůli AIDS pod záminkou nedobrých výsledků, byl velmi slibný. Problém nastal v okamžicích, kdy film začal zacházet do otázek spojených s homosexualitou. Snažil se být přehnaně dojemný. Scénář není zdaleka ideální a není ani dobře vypointován. Chybí zde postupná gradace. Fim je úděsně rozvleklý a moc dlouho se zabývá otázkou diskriminace homosexuálů. A tím si právě nejvíce konceptuálně uškodil, neboť poté trochu působí nadměrně poučně a buditelsky, což se mi nelíbí. Nebudu zde vyzvihovat rutinerský dobrý herecký výkon Toma Hankse, protože to není zde zásadní. Film nakonec celkově působí jen jako účelně vyrobený produkt, jež má za domácí úkol vštípit společnosti, aby se začala zabývat otázkami homosexuality a její tolerance v širokém povědomí . Já z toho cítím tuny nahraného patosu a účelnou propagandu těchto myšlenek. Krom toho si nemyslím, že toto jakési vtloukání myšlenek do hlavy diváka je vkusné. Celkově je to naprosto průměrný film.

Takto nějak si představuji moderní snímek, který se zabývá válečnou tématikou. Všechno zde sedí. Nic zde není přepáleno a ani dohnáno do nějakého úplného extrému. Touha vojáků, dostat se domů, je zde zahrána tak citlivě a opravdicky, že není o čem mluvit. Tom Hanks v jedné ze svých nejpovedenějších rolí. Matt Damon jako starý pán dodává celému příběhu pocit hloubky a vážnosti. Koncept filmu je zde jasně stanoven a není přebyt sekundárními filmařskými prostředky. Ať si říka kdo chce, co chce, tak tento film má zkrátka duši. Je to věrohodná výpověď. Film není přehnaně stylizovaný a není z něho cítit pozérství jeho tvůrců. Film svým realistickým znázorněním válečného prostředí znamená bezesporu přelom. Někdy je těžké být přelomový, trochu šokující a zárověň si zachovat nadhled a vkus. Zde se to povedlo vše, není co vytknout.

Bezpochyby brilantně zahraný a natočený film. Dustin Hoffman ve vrcholné formě. Tom Cruise je pro mne naprosto tuctový herec a ani zde napředvedl nic výjimečného. Myslím, že celý tento film s ohledem na všechno neznamená žádný přelom. Ani forma a ani obsah tohoto filmu pokrokové nejsou. Jde o případ, kdy citlivé téma je natočeno velice detailně a herci dobře zahráno. Takže, je to jistě kvalitní film, ale dávno překonaný. Nezaslouží si zas takové hodnocení.

No, tak toto bude na delší rozbor! Je to velmi kontroverzní film, především co se vůbec nějakého jeho objektivního hodnocení týká. Film nemá žádná hluchá místa díky výbornému scénáři. Tom Hanks a další jsou skvělí a herecky už do toho dát více nemohli. Bohužel Tom Hanks u mne svou účastí v tomhle filmu dost klesl na vážnosti. Tady už přebral, tohle bylo už jen pozérství.Dost mě to zamrzelo, neboť jeho herecké kvality jsou nezpochybnitelné. Atmosféra věznice a poprav je díky stylizovaným zvukům a hudbě velice působivá. Problém nastává v otázce po nějakém konceptu filmu. Věznice je plná vězňů a stejně tak vězeňských pracovníků, vykonavatelů poprav. Jako všude na světě jsou jak mezi vězni, tak i mezi těmito pracovníky hodní a zlí lidé. Nevím, proč velké americké produkce přitahuje dělat nějaké psychologické drama v takovémto prostředí. Toto prostředí je už samo o sobě dost kontroverzní. Je to zkrátka velmi tenký led. Ale Darabontova troufalost snad nezná mezí. On zkrátka chce té své bombastičnosti dosáhnout za každou cenu, bohužel velmi povrchní bombastičnosti. Když už chci točit film tohoto druhu, myslím, že bych měl vůbec zvážit a uvědomit si, v čem bude vůbec jeho přínos. V tomto případě se však nejedná ve zdejších vězeňských vztazích o psychologicky nově objevené typy takovýchto vztahů. Je to pouze zas a jen pouhý fetiš. Ukazování těchto vztahů zejména mezi bachaři a vězni zvlášť efektivnímí prostředky. Nevidím v tom vůbec žádnou genialitu. Celkově se film tváří velmi chytře a propracovaně, ale bohužel ve svém jádru je nudný a velmi myšlenkově chudý. Nevím , proč bych měl sledovat až tak morbidní efekty, když pod nimi není schovaná nějaká hlubší myšlenka. Ve filmu je kopa falešného sentimentu, který je zakryt líbivým makeupem tvrdých a drsňáckých scén, které jsou dnes velmi in. Je to prostě strašně cool a to mi vadí, to už je právě onen účelný prostředek na diváka. Navodit na oko jaksi citovou hlubokou atmosféru. Z filmu cítím jenom prachsprostý účel a ambicioznost, bohužel nikoli upřímnost. Také jsem již viděl na toto téma pár snímků. Viděl jsem hodně snímků o přemítání člověká nad svým životem těsně před popravou a vždy jsem byl překvapen zajímavou myšlenkou. Zde však je na prvním místě elektrické křeslo bez mokré houbičky. Je to možná také trochu věc vkusu. Ale nechápu, jak se může někomu líbít tento typ filmu, když v něm žádný hlubší smysl zkrátka není. Problémem je právě to, že si pár dní poté, co jste ho viděli, pamatujete pouze tu houbičku a usmaženého člověka na elektrickém křesle. Ale kdybych se někoho zeptal, co mu to vlastně hlubšího dalo, tak by dlouho a dlouho přemýšlel a tupě civěl. Jak řekl jeden nejmenovaný režisér: " Se svým materiálem by měli tvůrci chodit na filmové plátno s pokorou podobné té jako když vcházíte do kostela". Závěrem bych rád podotkl, že nechápu, jak můžou zdejší hodnotící vyzdvihnout tento film na pátou příčku žebříčku nejlepších filmů. Jsem přesvědčen o tom, že tento výtvor je za hranicí jakéhokoliv dobrého vkusu a tím pádem konstatuji, že se pro slušného diváka jedná o naprosto hloupý a zbytečný film. Ovšem za předpokladu, že divák nemá sklony k úchylce sadismu. Nekonečné americké pokrytectví. Ať žije Amerika, zachránce lidských práv ve světě.

Odjakživa jsem byl fanatickým vyznavačem Vinnetoua. A nebyl jsem vyznavačem pouze Vinnetoua, vždy se mi líbilo, že původní filmové Májovky nebyly jen pouze dobře zpracované, ale měly i výpovědní hodnotu, měly své jasné mírové poselství a vůbec byly obrazem své doby. Toto se mi velmi těžko hodnotí. No, v rámci německé televizní produkce je to naprosto šedivý průměr. Film samozřejmě v základu staví na přítomnosti kultu. Kultu jednoho herce ze 60. let. Už v tom je to směšné. Na druhou stranu však naprosto nevěřím tomu, že kdyby se projektu ujala byť třeba i špičková produkce se všemi potřebnými nástroji, podobného výsledku jako v 60. letech by se stejně nedosáhlo. Samozřejmě nechci omlouvat mizerný scénář, chabou výpravu, ještě slabší herce a naivitu režiséra a také fakt, že do jedné řeky zkrátka dvakrát vstoupit nelze. Toto pořekadlo v tomto případě platí samozřejmě naprosto přesně. Ono už v samotném konceptu je to nerealizovatelné. Na tento film může samozřejmě klidně bežet reklama třeba i v teleshopingu. Důvodem mého hodnocení je pouze a jen obsazení jedné legendy. Nezkoumám onen důvod tohoto obsazení, chovám k onomu kultu stále úctu a sympatie a tak za tři.

Specifické kouzlo herectví Anthony Hopkinse je naprosto ojedinělé. Myslím, že neznám žádného tak vynikajícího herce tohoto typu. Herectví tohoto pravého anglického gentlemana spočívá v jeho kultivovaném a naprosto důstojném projevu a také v jeho neuvěřitelném citu pro své filmové nebo i divadelní role. Jeho minimalistické herectví má snad všechny ctnosti, které lze vyjmenovat. Ano viděl jsem filmy s Anthony Hopkinsem, které byly méně vydařené. Ovšem nikdy jsem ve filmu neviděl hrát tohoto brilatního herce průměrně. Ke všem svým rolím přistupuje s obdivuhodnou pokorou a disciplinovaností. Film Krajina stínů má velice poutavý dramatický příběh, pojednávající zejména o všemožných rozdílech mezi dvěma lidmi. Osamělý filosof Lewis se zdá spisovatelce Greshamové na začatku jejich vztahu velmi rezervovaný a chladný. On si však není jistý sám sebou a svou upřímnou a vroucí láskou, kterou by měl muž k ženě cítit. V okamžiku kdy žena onemocní, se Lewis zachová jako někdo, kdo pouze nevykládá svým studentům pouhou teorii. Jeho počínání je v humanistickém slova smyslu to vůbec nejkrásnější. Chvíle, kdy potřebuje podporu syn jeho ženy, je nádherná tím, jak spolu tyto dvě bytosti splynou. Film je humanistický a nádherný až do posledních okamžiků jejich společného vztahu. Je pln těch nejšlechetnějších principů lidské etiky a v podání Anthony Hopkinse to nejsou jen pouhá slova ale i skutečné činy. Klobouk dolů.