dank011

Severská filmová zima, Minikino Ostrava, 16.2.2013. Ve srovnání s ostatními filmy festivalu není možné za více než 3*, nicméně i bez srovnání to tak sedí. Žánrová rozkročenost nevadí, civilní výraz už vůbec ne, ta Osudovost nad hlavami všech postav ale již ano a tempo vyprávění než k onomu osvícení a rozsvícení dojde je příliš pomalé. Celé motto o "neseném pocitu viny" je taky spíše přáním tvůrců či píár než tím, co se odehrává na plátně. Postavou dodávající vyšší level je pak gastarbeiterka Anna v podání Agnieszky Grochowske - živé slunce zářící z plátna ( ovšem co jí táhne k tomu hňupovi Axelovi, to mi babo raď...). Přesto velmi příjemné pokoukání pro ty, kterým nějaké to déja vu nevadí.

Bondovka, jež je bondovkou jen zanedbatelným množstvím zevních rysů a pro příběh nepodstatných detailů. Akční film, který otřásá v rámci žánrů pozice takových klasik, jako je kupř. bourneovská trilogie. Bond jenž není Bondem, snad jen tím, že zůstává nesmírným sympaťákem. Jako cukrkandl potom kouzelná krajinomalba. Mendesova trefa do samého srdce černé. Úžasný film, chápu ale že může přinést jistou frustraci fundovaným a dogmatickým "bondologům", mezi něž se rozhodně nepočítám.

Prostě srovnání s Pánem prstenů se neubráním, i kdybych se rozkrájel, nejde to a nejde. Koneckonců srovnávání je zde plně legitimní, protože zde nejde o nějaký "nový přístup ke stejnému tématu", nýbrž o identické pojetí rozdílného námětu ( a že je už ve vnitřní struktuře předlohy, myšleno Hobit a LOTR , rozdíl pořádný ! ) a jako takové by si jej měli tvůrci sakramentsky umět obhájit. Je to na mě celé takové sterilní"...byť velmi dobře koukatelné. Tak třebas za vydělané penízky spatří světlo světa něco zajímavějšího, vlastně už Truffaut přiznával doinelovské pentalogii motivaci nejinou než k výdělku pro témata pro něj zásadnější. Potud tedy nic nového pod sluncem. P.S.: a zrovna teď čtu úplně náhodně v jisté knize tenhle odstavec : " ..B.věděl, že to, co světu dává jsou sr...Příliš srozumitelné, příliš čisté. Potíž byla v exaktnosti, dokonalosti, potíž byla v digitalizaci, která vysávala život ze všeho, co prošlo její mikroskopickou siťkou. Všude bylo mrtvo. Estetický holocaust !, naříkal B. v duchu, ale protože měl rozum, nechával si to pro sebe..."

Nemůžu napsat zážitek roku, protože před týdnem Hon je ze stejné kategorie a inflace superlativů ..? Nechť !! Na počátku obava, nepůjde-li o další pseudofilozofickou hříčku ( fakt mě nevzala Melancholia...), případně další Tykwerovo "boření mýtů sexuality" ( pro mě svou konstrukcí děsivě příšerný Drei), ale dostavila se (budiž pochváleno kino jako dobrovolné několikahodinové pouto spřízněných duší !! A ostravské Minikino zvlášť !!) dosud nevídaná hudebně-vizuální jízda časem a prostorem v duchu uvědomění si souvislostí, odpovědnosti vůči Zemi i vůči generacím svým a hlavně budoucím, pokory a osobní odvahy. Ne, po nás kurva nepřijde potopa ( anebo přijde ??)... Navzdory rychlému střihu mnoha časových a prostorových rovin není problém orientovat se, hyperegoistické drobnůstky tvůrcům nejen že odpouštím, ale z celého srdce přeju a rozumím, proč musí být tam,kde jsou. Celkové "new-age" ladění je dle mého jediné možné pro autorské sdělení tohoto druhu a zejména tak širokého rozsahu. Takže problém vidím pouze v tom, kde za měsíc najít kino, abych zhlédl ještě jednou a a pak z výšin shlédl na ty sr... kolem nás...Fakt téhle době chybí téma a příběh.

Tak život přináší náhody : ve stejný den se zcela náhodně podívám na snímky, které zdánlivě nic nespojuje...a přece - Truffautův snímek Příběh Adély H. a Days od Heaven mají jako pojítko osobu kameramana ( Nestor Almendros). Truffaut, žádný velký milovník rozmáchlých exteriérů a Nebeské dny, na kameře dominantně založené. Kdo umí, ten umí. Zde jde o snímek s prevalenční obrazovou složkou, které je podřízeno vše. Umím si v kině a v příslušném rozpoložení představit i pět hvězdiček.

Severský filmový podzim, Minikino Ostrava, 17.11.2012. Naprosto strhující film, spojující dvě roviny: homosexuální pedofilii a absolutní vykořeněnost dítěte, ponechaného v kritických letech dospívání napospas svému osudu. Propojení nabízející se, s falešnou vábničkou pro realizátory ve smyslu uklouznutí ke schematičnosti a pokryteckému "nastavení zrcadla " moderní společnosti. Žánr skoro až thrilleru tady sedí úplně přesně. Lars je zaslepený k pomstě, která je schopná na chvíli zakrýt a obarvit prázdnotu jeho existence, dodat jí jakýsi smysl ( jak se on domnívá ), a na retrospektivní cestu do spálené krajiny svého dospívání si s umanutým nepochopením celého toho VŠEHO vybírá stejným osudem stigmatizovaného Tima. Se zbraní v ruce znovu otevírá veškerou Timovu traumatizující zkušenost. Slepota hněvu je drásavá a lákavá a svůdná, nikdo si pro tu chvíli neuvědomuje, že otevírání starých ran stylem posledního spravedlivého je cestou, kde všichni protagonisté se ocitnou s prominutím v prdeli. Toliko prvoplánová rovina. Na pozadí stále tiká název filmu - "Synové" : příčiny relativně snadného úspěchu Hanse v navazování kontaktů s mladými chlapci. Netřeba dále probírat. Scénář ( až na nelogičnosti- Flarnytryl viz níže, dle mého zde zcela prominutelné), kamera, režie, herecké výkony - vše až ve vzácně vyrovnané kvalitě, kde nic netrčí. Tzn.: je možná katarze ? Tady nikoliv pro žádného z hrdinů. Byť touha po pomstě je námětem starým jak kinematografie sama ... Cituji závěrečná slova: Tim: "Už je po všem?" Lars: "Jo." Tim: " Takže je to za námi ?" A v očích a slovech všech jen hrůza, bez sebemenšího pocitu satisfakce...

Na filmy P.Barabáše ( viděl jsem hromadu jeho pozdějších) trošku stereotypní, rozhodně jeden z jeho slabších, je diskutabilní, na kolik je to jistou monotónností samotné akce. Stopáž 36-ti minut je maximální snesitelná.

Severský filmový podzim, Minikino Ostrava, 16.11.2012 Žánrově naprosto nezařaditelný snímek - krimi ( kdo zabil malého Jesuse a kam se vlastně poděl...), drama ( celá retrospektiva života Fragancie po smrti matky a po boku otce, posedlého alchymistickým hledáním zlata), mystika ( zlatá rybka, otevírající se nebeská brána a jesusovo nanebevstoupení ), psychologie ( Richardovo dětství pod despotickou rukou frustrovaného otce ..a hlavně jak si TOHLE CELÉ přebrat , vysvětlit a možná i pochopit..), komedie ( hokejista-krasobluslař-"procitnuvší" gay) a v neposlední řadě i prvky fantasy ( tady nemyslím jen "zheterosexuálštění" nejlepšího hokejisty světa, ale i veškeré scény s posmrtným Jesusovým bytím...), další z řady filmů, který buď " sedne nebo ne", sedlácky řečeno, a rozporuplná hodnocení tomu dávají za pravdu. Řadím se do první skupiny pro překrásnou Alicii Vikander a nádhernou hudbu a hlavně kameru. A hlavně mě tenhle pel-mel ani chvilku nenudil.

Severský filmový podzim, Minikino Ostrava, 16.11.2012. Vřelé doporučení i pro ne-punkery. Kouzelná sonda do vztahu otce a syna, svérázný návod jak s dospívajícím synem neztratit krok, pohled na reálie Norska 70-tých let ( s kupou banánů..), obraz fungující rodiny ( děti vpadnoucí do ložnice jsou vítány slovy: "ahoj kluci, chcete se podívat na pořádnou šuk.....?") , jejíž pouta nezničí ani puberta, ani smrt matky ( ikdyž...odložení mladšího synka, nechť), ani neuvěřitelné "nasazení" otce ( dovolená s pubertálním synem v naturistickém kempu, rozkošné !!). Další z manifestů pozitivní energie, látky, kterou mám upřímně rád. A závěrečné setkání otce se syny v nemocnici a vědomí si třebas tichého, ale hlubokého porozumnění a spojenectví.

Severský filmový podzim v Minikině v Ostravě, 17.listopadu 2012 Typický film na jedno jediné shlédnutí, bez nutnosti dívat se na čas zbývající do konce: na povzbuzení víry v elfy či čehokoliv přesahujícího příliš málo mystiky, na drama plytké a schematické, jako inzerovanou komedii bych to taky neviděl. Takže jako sláma z bot čouhá poselství, že všechno si za prašulky nekoupím ... Pro nadšence do islandských exteriérů o ničem ( až tak trestuhodně nevyužít skal, sopek nebo prostě čehokoliv co činí Island jedinečným, no toto !)