dank011

Smysluplné jen a pouze a výhradně v 3D formátu v kinosálu. První část filmu a zejména úvodních deset minut naprosto fascinující tichem, klidem a ...vesmírem. S každou další minutou více a více sklouzávající k hollywoodským klišé včetně pseudofilozofujících a moralizujících frází, nicméně formát devadesáti minut je rozhodně ( byť hraničně ) schopen udržet pozornost a - jistě - podmanivou atmosféru, která rozhodně nenudí. Krásné obrázky pro deštivé podzimní odpoledne. Zároveň nic, co by tu už tisíckrát nebylo. Další vítězství formy nad obsahem, myšleno nikterak hanlivě.

Už jenom trefit se volným časem když v kině jde něco tak ojedinělého jako dokument ! Trošku povinnost pro příznivce divadla obecně a spolku Kašpar zvlášť. Špalkova absolutní zaujatost svým životním projektem, divadelním souborem. Nemožnost skloubit profesní a rodinnou stránku života do čehosi jako základní harmonie. V dokumentu mi vadí nadměrná akcentace revolučního období, kdy podobná euforie až snad posedlost byla všeobecná a nikoliv specifická pro Jakuba. A potom poslední záběry, kdy už pomalu není jasné, jde-li o dokument o Jakubovi nebo jeho ženě Evě. Naopak postrádám více z protagonistova pracovního prostředí, které je evidentním a přiznaným středobodem jeho aktivit. V každém případě příběh muže, který pro splnění svého snu obětoval mnohé a ve středním věku smířený lituje máločeho a jde dál.

Minikino Ostrava, 30.5.2013: Neřešitelné dilema a zároveň zamyšlení nad tím, jak přistoupit k hodnocení filmu, přiznám se, že s něčím podobným se setkávám poprvé a je to výzva. Tak prvně jsem vyrazil na film s tak mizerným hodnocením, považoval jsem to však za takřka povinné, pro patriota umírajícího ostravského centra a ortodoxního příznivce skvělých ostravských divadel, zejména pak nejvěrnějšího fanouška od Bezručů. S tímhle „apriori“ prostě musíte, byť očekávání byla rozpačitá...tedy k filmu: naprosto příšerné, hlučná a návodná hudba snesitelná snad možná v hudebním klipu, nicméně na velké ploše neustále dokola omílané motivy, prozrazující dopředu pointy... Pointy – závěrečné rozuzlení a vysvětlení „filmu ve snu“ bylo jediným světlým bodem filmu, jediným uvěřitelným okamžikem. Scénář s tunou nelogičností, dominantním prvkem, který film zcela shodil do bahna pak byly dialogy, stupidní, hloupé, jak z pera sjetého středoškoláka, dialogy z publika nejprve potichu přijímané, ke konci již provázené smíchem. Na závěr filmu beseda s tvůrci a další zmatení pojmů : takhle prý upíři mluví.. Tedy mělo jít o parodii ?? Herecké výkony bych vůbec nechtěl hodnotit, protože prostě nebylo z čeho brát, o co se opřít. Takže odsudek ?? Teď se podívejme ze druhého břehu, po sejmutí kritických okulárů. Předem tušené osvětlila následná beseda s tvůrci a uniklé informace z kuloárů mého drahého Radioklubu: film vydupaný prakticky zadarmo a z ničeho, jen z prostého nadšení, z touhy a snahy. Film s ostravskými lokacemi, jojo, tleskám. Film dávající první příležitost opomíjeným ostravským hercům, jehož divadlo již po několik let je špičkou této země. Někteří se role hostí se ctí ( Isabel), jiní na mě působí značně nepřesvědčivým dojmem, leč nechť !! Jde o oceněníhodnou záležitost ?? Ba pravda !! Výsledkem je tedy záslužný počin, ve výsledku – eufemisticky - značně nepřesvědčivý. Podobné bývají besídky zušek apod, plněné v hledišti kamarády, bez jakýchkoliv vyšších ambicí. Ty film mít musí, leč kdo je zde cílovou skupinou ? Stěžejní otázka pro tvůrce: proboha proč zrovna tohle téma ?? A neměl by tenhle počin – kterému z výše uvedených důvodů fandím se školometským „chybami se jeden učí „ - být v tichosti stažen, v tichém mlčení pozapomenut a jako memento být přítomen u dalších realizovaných scénářů ?? ( namísto nabízení na festivaly a obrovské hazardování s možným budoucím kreditem ??). Názor tedy jednak filmový, jednak srdcařský, třeba udělit hvězdy : dávám tedy za dvě ...

Jeden z řady , řekněme třeba dokonalých filmů, vyladěných do nejmenších detailů, přesto mu dle mého chybí jakýkoliv moment překvapení, každá další scéna je prostě , jak to říct..jasná jak facka. Nechytne za srdce, neutkví, nepodnítí, prostě jen docela příjemně zaplní volný čas. Do divadla bych na tenhle kousek nešel.

Přiznám se k prvnímu setkání s Buňuelem ( pro samou severskou tvorbu, Truffauta a teď i Lelouche prostě nestíhám..). Hodnotím tedy film bez znalosti kontextu tvorby, hlavních témat ... A musím zvolat se scénaristou Z.Svěrákem: bylo nastaveno nemilosrdné zrcadlo měšťácké společnosti. Trefně poznamenal DannyBoy 80: "ony ty staré filmy jen tak kloužou po povrchu". Neviděl jsem žádný vývoj postav, viděl jsem pouze povrchně až schematicky nastíněné figury ( to by bylo panečku téma na depresivní muzikálek !). Viděl jsem krásné exteriéry oprýskaných dlážděných uliček. Viděl jsem tradičně umělohmotnou Catherine Deneuve, kterou prostě nemůžu vůbec nikdy, dokonce mi kazí i filmy mojeho výše oblíbeného. Tzn. pro nás fandy psychomasakru či sociální kritiky je tu třeba celá severská tvorba posledních x-let, a pro ctitele klasického filmu je to buď anebo. Po mě to sklouzlo bez špetky vyprovokovaných emocí.

Neuvěřitelně překombinovaný, sterilní a po všech stránkách slaboučký film, bez špetky espritu Jasona Bournea nebo posledních bondovek, s (tehdy) totálně necharismatickým Cruisem. Nelze nesrovnávat. Když si představím , že v tom samém čase běžel na jiném kanále Belmondův Strach nad městem, tak bych si rval vlasy....

Tak jsem si na tu severskou "syrovost" zvykl, že se nemohu ubránit dojmu, jestli tahle obrazově-hudební stylizovanost ( chvílemi malebné záběry skoro jako z reklamy..) není trošku kontraproduktivní stran závěrečné katarze. Naštěstí posledních patnáct minut se filmový jazyk zvrtne žádoucím strhujícím směrem. V každém případě zcela legitimní režijní přístup, jehož výsledkem je vynikající film. Bezprostředně po zhlédnutí mě trošku iritoval nepochopený závěr ( přiznal se Thomas, řekl pravdu ? nebo šlo o jistou úlitbu matce ?). Nicméně s odstupem toto nehodnotím jako zásadní, možná žádoucích otázek snad i přibylo.

Scénáři a režii nelze nic zásadního vytknout, svěže plynoucí snímek na smutné i veselé vlně, s velmi pozitivním vyzněním a krásným člověčenstvím a pochopením pro všechny ty přešlapy vedle. Moje jediná výtka tedy jen vůči hereckému pojetí hlavní role - Benta : velmi oploštělý a nepřesvědčivý výkon samotného režiséra. Ovšem za zapamatování jistě stojí dědictví Bentova otce, tři moudré rady: takže až si otevřete svoji vysněnou pizzerii, nad pult si pověste fotku vlastního otce, jehož jste nikdy v životě neviděli, na dotazy odpovídejte sebevědomě a pyšně: „To je chlápek, co vynalezl pizzu…“ a nezapomeňte : " Vypřáhni koně a nech vůz stát !" " My, co máme ďábla za zadkem, umíme pohnout prdelí !" " Ze všech radostí světa jsou ženy tou radostí největší! "

Severská filmová zima, Minikino Ostrava, 13.2.2013. No a je to tady, téma vzájemného oťukávání dvou outsiderů vedoucí k oboustrannému probuzení a naplnění. Možná tady opisoval hit loňského roku , fr.snímek Nedotknutelní. A co u něj mi chybělo k 5*, to jsem tady nalezl v míře vrchovaté. Tou chybějící esencí byla menší kašírovanost, tak typická pro severské filmy. A pro ty, kterým by snad charismatická Sonja Richter byla málo, tu director Clausen nadělil sám sebe v roli Jorgena ( zoufalec k pohledání...), kterého lze chvílemi politovat a vetšinou pak nakopat do pr........ A posledním dárkem pro milovníky teambuildingových aktivit třebas může být stručný a jasný návod "Jak sbalit ženskou."

Severská filmová zima, Minikino Ostrava, 15.2.2013. Dokonale vyladěná kombinace filmových přístupů - tak třeba realistické až mrazivé vstupy do soukromí vesničanů ( zejména v podání faráře Stiga a jeho ženy, její bodající analýzy stran farářovi malosti a zášti vyplývající z promarněných životních šancí, Stigův hněv vůči Danielovi („...proč jsi přišel, proč? Než jsi přišel, všichni mě tu obdivovali..“..). Vůbec linie konfliktu Daniela jako nespoutané osobnosti a faráře, podlého zbabělce ( sakra, leží tvůrcům církev v žaludku a ne že ne !) je už sama o sobě dostatečným nosným motivem. Přidáme-li probouzející se lásku Daniel k Leně a nakažlivé nadšení půlky vesnice ze společného sdílení času a prostoru při sborovém zpěvu ... dostáváme čistý nářez na emoce ( hudba !!) i palici, příběh neopouštějící sféru uvěřitelnosti, přesně se dotýkající elektrického ohradníku s varováním "pozor pocukrováno !" Snesl bych klidně ještě mnohem delší stopáž, závěr byl pro mě strhující. Severský zářez pod kůži nevím už kolikátý...