Huguette

Předem jsem věděla, jak film dopadne, protože známá obraz navštívila v galerii, v níž se obraz nachází. Prý byl velkolepý. Z filmu, na nějž jsem šla hlavně kvůli často vychvalované mé oblíbenkyni Helen Mirren, jsem takový pocit neměla. Líbil se mi, nenudil mě a rozšířil mi obzory. Nicméně jsem stále kdesi uvnitř cítila nějaký rozpor, takovou vnitřní diskuzi, proč se mi ta či ona scéna nebo pojetí nechce přijmout. Zdálo se mi to šponované, nafouknuté a "přiušlechťované"...ano takové pitomé slovo mě napadlo... měla jsem dojem, že se tvůrci násilně snažili převést pohled na Rakouskou vládu a na "spravedlnost" v podobě toho obrazu nepřirozeně do černo/bíla; víc, než to asi bylo... Takové "tlačení na pilu" oběma směry - prázdně přifouknout morální aspekty, vyzdvihnout a zveličit nebo upřednostnit či jen vybrat to lepší z pohnutek získat ten obraz...a naopak vybrat či poskytnout jen to nejhorší z pohnutek protistrany... nejsem právník a uznávám, že moje slovo je víc než nicotné, ale lidsky si myslím, že se spor dal vyřešit jinak - pozor SPOILER! .........stále totiž mám pocit, že Dáma ve zlatém mohla zůstat v Belvederu (pokud by jej řádně odkoupil), se změněným názvem, navrácenou identitou Adele Bloch-Bauer a novým příběhem, který by obraz jen pomyslně posunul na stranu ukřivděných Rakušanů...ale to už je komentář k situaci a ne k filmu. A zpět Helen - ano, souhlasím, byla výborná! Ale i ostatní odvedli dobrou práci. 3,5*

Mně by se to líbilo moc, jen mi vadí momenty, které jsou prostě nesmyslné, neskutečné, neproveditelné, viz třeba skok ze střechy domu, sebrání zbraně ze země z vysokého auta a pod. Naivitu střílení, kdy Antonio stojí a nikdo do něj netrefí ani v tak malém baru, bych prominula, to k tomu tak nějak patří.

:-( Bohužel toto je přesně poloha, kde se mi Chaplinovský přístup moc nelíbil. Možná, kdybych neviděla mnous propagovaná Svělta Velkoměsta, tak bych si tohoto snímku vážila víc, ale opět - "citlivý Chaplin" mě baví víc než "bláznivý Chaplin"

Dle mého názoru velmi dobrý výkon Stockard Channing. A dokonce myslím, že i jako celek je tento televizní film nad průměrem.

Ohromný příběh a senzační Patty Duke a Anne Bancroft...páni, vždyť Anne porazila BETTE DAVIS a vyhrála Oscara!

Nejsem odborník, přesto se u většiny filmů s názory ostatních celkem shodnu, ale tady ne, a nechci si vymýšlet, jen abych šla s davem a nevypadala jak blb. Možná jsem mimo, přesto povím, co se mi vybavilo, když jsem na tento film koukala. Nějak mi to trochu připomínalo stylem Kočku na rozpálené plechové střeše, která se mi ale narozdíl od tohoto líbila podstatně víc, toto mi přišlo jako nějaké "pseudowilliamsovské" drámo. Clara mi byla opravdu neskutečně protivná (ale neříkám, že špatně hraná) a scénář mi občas přišel neuvěřitelný, nabubřelý a nehodící se. Otec rodiny byl vlastně sympatický, až na ty patetický projevy, srdečná obhroublost a drsnost mu slušela víc. Celkem spokojená jsem byla s postavou Jodyho, jeho proměnou. Nu, jsem ráda, že jsem film viděla, i když jsem s ním nebyla tolik spokojená, jak jsem čekala.

No jo, umělecky je to asi strašný, uznávám, ale musím se přiznat, že jsem na něj poctivě koukala, protože atraktivní Claudii Wenzel namluvila paní Zuzana Slavíková, mezi jejíž věrné fanoušky se počítám a Siemen Rühaak byl sexyyyyy. Takže tak nějak osobně dám 2*, které neberte moc vážně. Objektivně by to bylo asi míň.

Asi nedovedu být objektivní, píše se tu, že se ve filmu vyskytuje moc sentimentu, snaha rozplakat, snad i jakési poučení... Nevím, tento si mě získal už jako malou holku, brečím u něj pokaždé, když ho vidím, a prostě ho mám ráda, lidsky ráda. Stačí se jen zamyslet, že to může být pravda. A jako film, umělecky a technicky - nemyslím, že má něco vyjímečného, čím by mohl zaujmout. Ale příběh se mě dotýká a ráda se hezkou, okatou Susan nechám dojmout.

Přesně takové "horory" mám ráda. Nemám strach, že mi bude zle od žaludku, že tam bude výbuch za výbuchem a pod Těším se jen z příjemného mrazení a napjetí. A tenhle film to naprosto splňuje - senzační nápad a atmosféra byla naprosto uspokojující! A musím dodat, že jsem si právě prohloubila vžitý strach, respekt nebo odpor k figurínám. Odmalička jsem nesnášela jejich mrtvolné výrazy...a nu a je to tu, já to věděla ;-) Vytkla bych ale úplný závěr, kdy hlavní hrdinové situaci jen zlehčují, přišlo mi to nevhodné a trochu mě to rozčílilo, poznámka o důstojném pohřbu všech mrtvých by asi byla lepší. A ještě kouala jsem na to jen kvůli Carolyn Jones, která tam byla jen pár minutek, ale ten smííích! Ohromně roztomilé!

Asi trochu netypická role Barbary Stanwyck (žádná drsná Vance Jeffords z The Furies nebo chladná Phyllis Dietrichson z Pojistky smrti). S Bogartem jsou taková zvláštně vypadající dvojice, taková nesourodá, ale nijak zvlášť to nevadilo. Bogart tradiční, osobně mi přijde takový bezvýrazový, monotónní. Ale ano, do těch filmů, kde jsem ho viděla se tento "projev" hodil. Atmosféra filmu byla pro mě vyhovující. A asi nejvíc mě zaujala ta dívenka - Ann Carter.