pytlik...

Málokdy člověk vidí film, který by se dal označit za krystalicky čistý odpad. Kanárek jím bezpochyby je. Celý snímek je pojednán jako hitparáda, kde si má člověk vybrat, který z účinkujících se mu jeví jako nejnechutnější. U mě to vyhrává hlavní představitel, těsně následovaný Hlavsou a párkem Čížkovou s Křenem. Tauš mě štval od první minuty, co se ve snímku objevil. Lehce trumfnul ony sebevědomé české kapely, které si navlečou triko se svým zahraničním vzorem a jdou natočit originální desku; neboť jen za prvních dvacet minut zaznělo ve filmu 8x jméno jeho oblíbeného režiséra, pak jsem to přestal počítat. Pravda, na tričku ho neměl, ale na ponožkách nejspíš ano, anebo to minimálně zachraňovaly spodky tarantinovky. No a kromě toho projevoval fascinaci krví, násilím a smrtí, takže prostě blbeček non plus ultra, zvlášť když si uvědomíme, že začal brát drogy jen proto, aby se znechutil té postarší stíhačce, co ho chtěla mermomocí svést. No Hlavsa se taky ukázal, před a po koncertech bublalo na scéně to nejprimitivnější hospodské bahno, pomyslného dna dosáhl "nezávislým a nespoutaným" bouráním popelnic za řevu rolingstonovské satisfaction. Člověk tak nějak začíná ty komunisty chápat. Zkrátka, pro mě naprosto zbytečný film, perfektní tak maximálně pro lidi s nízkým tlakem, kteří jsou líní udělat pár dřepů.

Nechápu, proč jsou u seriálu uvedeni scénáristi, když jedinou práci tu odvedl překladatel. Přesto výsledek dopadl lépe než ona děsivá americká zpotvořenina vynikajícího anglického originálu. A česká verze měla dokonce oproti anglické předloze i několik předností. Konkrétně řečeno dvě, představitelky ženských rolí byly totiž daleko hezčí a přitažlivější! PS: Jinak tedy musím říci, že před deseti lety mi originál přišel velmi nápaditý a ten šéf příšerný, ovšem s rostoucími zkušenostmi z všelijakých zaměstnání musím říct, že realita je daleko fantazijnější než seriál a ten šéf by patřil tak do lepšího průměru, ať se jedná o inteligenci, vtip nebo chování k lidem. Nezapomenutelná třeba byla jedna šéfová... která byla velká kamarádka s jednou kolegyní, chodily spolu doslova všude (Pavlí, potřebuju čurat, pojď se mnou!), byla zaměřená na detail, a to na úplný detail („koukejte zaplatit čezu ten nedoplatek 0,01 Kč, nebo nám vypnou elektřinu!“ anebo: „jestli po nás dodavatel bude chtít to haléřové zaokrouhlení na faktuře 0,06 Kč, osobně jim to donesete na vrátnici, z firemního účtu se to platit nebude!“), v kadenci slov a délce proslovu by překonala i Novotného, když za humny vykládá svou nejoblíbenější historku, jak přišel k jizvě (čtvrt hodiny si stěžuje, že kvůli objížďce v jedné obci strávila na cestě do práce o čtyři minuty víc), vždy přiznávající svou chybu („jak to, že mě třikrát ústně urgujete, to není divu, že na to zapomenu, máte mi poslat mail!“) a její vyšetřovací metody a dedukční schopnosti by jí záviděl i Colombo (Pavlí, si představ, dneska jsem si ve svým autě sedla do něčeho mokrýho, no mlíko to nebude, protože nákupní taška byla suchá, jé, mě to tak studí a podívej, jak mám mokrý kalhoty!) a kdybyste to nevěděli, nejhorší zranění je, když člověka kousne kočka do malíčku. To pak jeden tři dny nemůže vůbec nic dělat, chodí z práce o tři hodiny dřív, aby si pořádně odpočinul, podrobně referuje kolegyni Pavlí o aktuálním stavu zranění (jé, ono mi v tom začalo cukat. jé a teď to ale fakt bolí. jé, teď jsem jím omylem ťukla do klávesnice), do práce a z práce ji musí vozit manžel, páč s nefunkčním malíčkem na levé ruce se prostě řídit nedá, to dá rozum.

Animovaný film režiséra Hayao Miyazaki překleslený dysgrafikem v záchvatu padoucnice, tak působí britský kancl v porovnání s americkým.

Chápu, že nacisti měli rádi, když se opěvovala práce, neb český průmysl vyzbrojoval německé armády, ale přeci jenom, Cikán to nemusel tak přehánět. To bych musel být pěkný pytlík, abych věřil, že postarší bohatá dáma v obrovské vile požaduje po svém budoucím zeti, aby měl na ruce mozoly od tvrdé práce, když samozřejmě pro její sociální vrstvu byly a vždy budou nejdůležitější hodnotou peníze, získané jakkoli. Nehledě na to, že nejtěžší prací, kterou ona ve svém životě udělala, bylo tak maximálně vyluštění křížovky v neděli po obědě. Ve filmu je také tradičně protektorátně otupováno ostří mezi proletariátem a továrníky, Vojta se tváří, že teprve včera svlékl montérky a Marvan naopak vyznává krédo, že ztrhat se pro svého zaměstnavatele je tou nejvyšší dělnickou hodnotou. Plachta ztvárnil pěknou postavu, i když v určitých okamžicích dost přehnanou. Ale jeho "on je hodnej, ty jsi taky trdlo, tak se k sobě báječně hodíte", je geniální. A tu jeho lásku ke koním chápu... Jak nemít rád tvora, který člověku pomáhá, pracuje za něj, teplou kobližku k snídani mu pravidelně nadělí a jednorázově poskytne i vlastní salám? I když pravda, tenhle kůň zase tak dobrý nebyl, ani se neoptal na páníčkův stav, když Plachta onemocněl.

Nechápu, proč má Dogma číslovku 95, když evidentně vzniklo v Československu v r. 1986. Také mě překvapilo Gottovo publikum, už tehdy se skládající zejména z babiček a malých holek a Gottův naprosto stejný medový hlas, úsměv a pohyby jak na jevišti, tak v zákulisí, prozrazující užívání nějakých těch omamných prostředků. Jinak považuji za naprosto skandální, že taková veličina, jakou Gott bezesporu je, nepronikla do úplně všech zákoutí našich životů, např. do vtipů. Já teda aspoň žádný fór na něj neslyšel. Proto jsem si dovolil vzít na sebe břímě a pár jich vymyslet: 1. Proč už u nás v přírodě nenarazíme na žádného zlatého slavíka jako kdysi? Protože je má všechny doma Gott! 2. Proč je Gott naším národním pokladem? Protože má zlato v hrdle! 3. Kterého herce má Gott nejradši? Nárožného. Připomíná mu lysohlávky. 4. Letí Rus, Američan a Gott v letadle, které najednou vybouchne a všichni tři padají k zemi. Kterého Bůh zachrání? Varianta I.: Žádného. Rusů i Američanů je jak much, jeden sem nebo tam nehraje roli. A Gott pro něj zase představuje konkurenci. Varianta II.: Gotta. Rusů i Američanů je jak much, jeden sem nebo tam nehraje roli. Když zachrání Gotta, získá Bůh pár dalších poklidných a tichých let v nebi navíc, než mu tam začnou všechny babičky a holky do 15 let ječet nadšením. 5. Proč nás dosud nekontaktovali mimozemšťané? Oni už přiletěli, viděli Karla a řekli si, á, tady už jsme to obsadili.

I díky tomuto filmu víme, proč byl rohypnol vynalezen až v šedesátých sedmdesátých letech. Dřív nebyl potřeba, když se točila takováto veledíla. Každopádně v divadle se muselo jednat o lepší podívanou, už proto, že by mě zajímalo, jak se vešlo na jeviště tolik sou(d or st)ruhů, popř. jiných strojů, jak se tam ztvárnily ty motocyklové závody a taak. Také publikum muselo řvát nadšením, po celodenní šichtě koukat na něco takového. To jako kdybych já koukal v divadle na člověka, jak celý představení dělá tabulky v excelu. Jinak samozřejmě film dělal čest socialistickému realismu, kdy Plachta, na začátku sympaťák, neb švejkoval a plival jedovaté sliny všude okolo, odchází do důchodu a zjišťuje, jak příšerný je život bez továrny. Takže když se po čase dozví, že se teď na šichtě dělají šestnáctky, neodolá a polepšený se vrací a stává se jedním z nejlepších úderníků. To vše je okořeněno takovými dramaty, jako jsou zpronevěřené modráky předákem směny, to jsem vzrušením nedýchal, jak to dopadne. Dopadlo to dobře, modrákový parádník byl po zásluze potrestán sesazením.

Filmu ubližuje ne moc povedená kresba. Pokud jsou postavy v klidu, ještě to relativně jde, jejich pohyb ale spíš připomíná počítačovou hru. Nejošklivější je Karkulín, působí velice úchylně a to přesto, že bonbóny od dětí žebral než aby na ně lákal. Ani se nedivím rodičům, že nechtěli, aby na jejich potomky sahalo něco takového. Jediným kladem u něho zůstávala ta vrtule, v případě potřeby ho bylo aspoň kam kopnout.

Silně pochybuju, že se tenhle film vysílal v Československu v kinech... Nevím nevím, zda by se zdejší holčičky, které měly doma tak maximálně rozbitého houpacího koně po pradědečkovi, dokázaly identifikovat s problémy té své silně rozmazlené německé vrstevnice, která tolik fňukala jen proto, že chtěla živého poníka a tatínek né že by nechtěl, ale nebyl schopný jí ho okamžitě sehnat. A konec taky prozrazuje, že film byl především určen (západo)německému publiku, protože ona mädchen nebyla za své nepřiměřené tužby potrestána, naopak, vše se jí splnilo. Což moc výchovné nebylo, že, a určitě to nevyváží ani kratičký dialog, který Hofman vpašoval do scénáře, kde bodrý český člověk poučuje onoho německého tatínka, že peníze nejsou všechno. Jinak má snímek značné dokumentární hodnoty, po vystříhnutí několika málo scén by se hodil do školní výuky, když se probírá naše květena a nějaký ten hmyz. Z jazykového pohledu je též na výši, v podstatě českoněmecký, takže člověk se při jeho sledování nenásilně naučí spoustu německých slovíček, třeba že osel se řekne.. á teď jsem to zapomněl, ale to na věci nic nemění! Taky z historického pohledu není nezajímavý, ukazuje Karlovy Vary z doby, kdy se přes ně přehnal pouze komunistický vánek, ještě ne onen odésácký uragán, který navždy zničil jejich panoráma. Z doby, kdy se ještě v Karlových Varech bylo možno domluvit česky, popř. německy. A taky ukazuje pražskou Malou Stranu a Staré Město z dob, kdy se v jejich uličkách mohl člověk vesele a volně prohánět autem, aniž by každé dva centimetry srazil nějakého turistu.

Koukám, že Erben a Němcová dostali těžkou konkurenci... Oberfalcer by se měl přihlásit do konkurzu do ČT, ať konečně ta štědrovečerní pohádka za něco stojí.

Vůbec si nedokážu představit, jak to na Malé Straně muselo vypadat v sedmdesátých letech, v době husákovského baby boomu, když už o deset let předtím nebylo na ulici pro samé dítě kam plivnout. Taková koncentrace se jen tak nevidí. A zároveň je také jasné, že právě děti byly příčinou zaostávání socialismu za kapitalismem... protože se pořád někde motaly, zlobily a nedaly tak dospělým klid potřebný na pořádné budování (viz scénka s hasiči). Zajímavost: Kromě Vladyky, Krause a Prostenalu se zde poprvé před kamerou objevil i Krytinář, a to dokonce v hlavní roli. Pravda, nebyl vůbec vidět, jsouc zašitý v masce, ale ten jeho krokodýl byl jako živý!