pursulus

Západ je Západ.¬         Tento dosti obsáhlý dokument o diktátoru Stalinovi, uchopivším moc v Sovětském svazu po smrti Leninově, ukazuje řadu podrobností jak z politického, tak i osobního života Džugašviliho (jeho původní gruzínské příjmení). Tomu, kdo nečetl třeba knihu Stalin od ruského spisovatele Medvěděva a chce se poučiti o dějinách vzniku a rozvoje Sovětského svazu i Stalinovi samém, může tento snímek mnohé říci. Říkám však budoucímu diváku, aby bral ne snad jednotlivosti, ale celkový dojem, dopad na něho, kriticky a s odstupem a aby se raději pro dokreslení poučil i z jiných pramenů, které Stalina ne snad přímo omlouvají, ale vidí jej a jeho dobu očima Veliké Matky Rusi. Teprve potom bude moci býti, skutečně obohacen, nestranným a vidoucím. Takových pramenů je mnoho, velká část jich pochází přímo od Rusů, dějinných účastníků, to jsou ty nejlepší, ovšem na pochopení nejnáročnější (jako příklad uvedu rozsáhlé dílo Ruská revoluce od Lva Trockého, porevolučního ministra vnitra — navíc obsahuje množství dobových fotografií). Dalším klíčem k souhrnnému pochopení je soudobá literatura (před- i porevoluční — Gorkij, Ilf, Zozulja, Bulgakov, ...) a poezie (Majakovskij, Blok, ...) a jako doplněk tohoto základu lze k dokreslení čísti i vybrané Leninovy a Stalinovy spisy. Příručky druhu našich středoškolských učebnic nebo tohoto snímku vám ve skutečnosti skutečnost zamlží. Proč? Protože popisují jevy prozápadníma očima, jakoby z jedné strany barikády. Nebudete-li se dále vzdělávati, budete ve skutečnosti dále nevzdělanými, a co hůř, zmanipulovanými jedním stranným pohledem. Říkám vám na rovinu: Je lépe nevěděti nic a nemíti názor (to žádná ostuda není, věřte mi), než přijmouti názor poplatný.¬                 Tolik tedy k tomuto poučnému a obsáhlému snímku, jenž se tváří nestranně, ale ve skutečnosti není dalek (aniž by si toho tvůrci byli vědomi, myslím) propagandy. Nelze jej proto hodnotiti vysoko — tak lze hodnotiti věc, jež rameny svých úhlů pohledu podepírá celek jako nosná konstrukce.

Ovšem.¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé (zprůměrované) hodnocení je za celou tuto řadu Star treku. Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Obě řady "Star treku" jsou z mého pohledu stejné. Nepřihlížím k "modernizaci", nejsem hráčem počítačových her, chodím raději do lesa na houby a nebo hraji bridž. Na "Star treku" mě zajímá zábavnost a vnitřní hodnota. Vnitřní hodnota příběhů je malá, jde o vykalkulované scénáře později také ovlivněné diváckou objednávkou. Zábavnost je slušná, ovšem kažená častou slabostí scénářů. Je třeba si uvědomiti, že zdaleka ne všechno, co se komu líbí, je také dobré.¬                 "Star trek" bude míti jistě větší hodnotu pro pubertální mládež vychovanou na počítačových hrách a taktéž pro už dorostlou generaci oné. Tito lidé budou do značné míry přehlížeti nedostatky a nacházeti často nejestvující klady.

Ovšem.¬         Poznámka: Toto opoznámkování i mé (zprůměrované) hodnocení je za celou tuto řadu Star treku. Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".¬                 Obě řady "Star treku" jsou z mého pohledu stejné. Nepřihlížím k "modernizaci", nejsem hráčem počítačových her, chodím raději do lesa na houby a nebo hraji bridž. Na "Star treku" mě zajímá zábavnost a vnitřní hodnota. Vnitřní hodnota příběhů je malá, jde o vykalkulované scénáře později také ovlivněné diváckou objednávkou. Zábavnost je slušná, ovšem kažená častou slabostí scénářů. Je třeba si uvědomiti, že zdaleka ne všechno, co se komu líbí, je také dobré.¬                 "Star trek" bude míti jistě větší hodnotu pro pubertální mládež vychovanou na počítačových hrách a taktéž pro už dorostlou generaci oné. Tito lidé budou do značné míry přehlížeti nedostatky a nacházeti často nejestvující klady.

Mé hodnocení všech dílů "Hvězdných válek" v podobě celovečerních filmů (od Lucasovy "Skryté hrozby" po Johnsonův "Poslední z Jediů") a můj názor na ně jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Mé hodnocení všech dílů "Hvězdných válek" v podobě celovečerních filmů (od Lucasovy "Skryté hrozby" po Johnsonův "Poslední z Jediů") a můj názor na ně jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Mé hodnocení všech dílů "Hvězdných válek" v podobě celovečerních filmů (od Lucasovy "Skryté hrozby" po Johnsonův "Poslední z Jediů") a můj názor na ně jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Mé hodnocení všech dílů "Hvězdných válek" v podobě celovečerních filmů (od Lucasovy "Skryté hrozby" po Johnsonův "Poslední z Jediů") a můj názor na ně jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Mé hodnocení všech dílů "Hvězdných válek" v podobě celovečerních filmů (od Lucasovy "Skryté hrozby" po Johnsonův "Poslední z Jediů") a můj názor na ně jsou ZDE. (Vysvětlení, proč hodnotím více snímků jako celek, lze nalézti na mém profilu v úvodní části "O hodnocení".)

Cesta k umění.¬         Asi se opakuju, ale považuju za důležité uvésti, že rozpitváváním psychologických dramat, rozpitváváním jakýchkoli dramat, rozpitváváním jakéhokoli uměleckého díla jsme okamžitě připraveni o umělecký zážitek z něj. Pitvání přenechme doktorům; lékažství, filosofie, práv, theologie. My, jako lidské bytosti, máme-li umění vnímati, máme-li z něj míti to, co doopravdy přináší, tedy pocit, který oslovuje podle souvztažností vlastností a zkušeností vložených do díla a týchž přítomných v jeho pozorovateli, pitvati ve vědeckém, odborném smyslu toho slova nejen nemáme, ale přímo nesmíme. K pochopení, poznávání, odkrývání nás má vésti ne pitva, ale naše vlastní prohlubující a rozšiřující se životní zkušenost — to je pravá cesta k umění, ale i k životu a duši člověka.¬                 "Anima persa" je snímek zasluhující si pozornosti všech, kteří se vydali na nikdy nekončící cestu k umění a duši člověka a světa. Nejedná se o geniální zpracování látky, ale o zpracování velmi povedené, a to po všech stránkách tvořících sled obrazů nazývaných filmem: souhra námětu (novela italského scénáristy Giovaniho Arpina), režie Itala Dina Risiho, kamery Itala T. D. Colliho a hudby Francouze Francise Laie spolu s výkony všech herců (ze jména však Vittoria Gassmana) vytvořila dílo beze sporu pozoru hodné. Uvádím zde všechna ta jména, neboť i další umělecké počiny všech těchto umělců stojí za pozornost.¬                 Uživatel bohemia_regent se zmiňuje, jaké to je štěstí, že se Američané nechopili "remaku" tohoto snímku, který by s nějakým J. Nicholsonem vedeným Polanským nebo Kubrickem (dodávám) posbíral jistě několik "Oskarů". Ano; já bych nehovořil rovnou o štěstí, ale o tom, co bohemia_regent nakousl: o tom, že kulturní tradice a odkazy evropských národů jsou nezastupitelné na té cestě, o níž jsem se výše zmínil; a že bychom si neměli na tu cestu od těch za oceánem nechat kálet.

Poučné je sledovati.¬         Dovolím si porovnati čtyři snímky-dramata, které spojuje ukazování života v lidské pospolitosti úzce ohraničené v prostoru a času; jde o Ostrov (Japonsko, 1960) — o životě jedné rodiny žijící na malém ostrově v Japonsku a živící se zemědělstvím, časově umístěno do 50. roků 20. stor.; Baladu o Narajamě (Japonsko, 1983) — o životě japonské horské vesnice v divočině, časově umístěno asi někam do 19. stor.; Strom na dřeváky (Itálie, 1978) — o životě venkovské chudiny v Itálii konce 19. stor.; Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna (Rusko, 2014) — o životě lidé žijících u jezera na ruské Sibiři, časově umístěno do začátku 20. stor.¬                 Ostrov, minimalistické (černobílé a bezdialogové) dílo mimořádné působivosti, kterému jeho tvůrce, Japonec Kaneto Šindó, vzdechl syrovost i poetičnost zároveň, patří mezi vrcholy podruhoválečného filmu. Náboženství tu je nahrazeno jednotvárnou dřinou bez konce, osud člověka ukazován vpravdě po "východním" způsobu. Hodnocení na filmové databázi TMDb (považuji ji za nejhodnověrnější) je 81 %.¬                 Balada o Narajamě je syrové drama takměř bez poetičnosti natočené podle novely japonského spisovatele Shichira Fukazawy. Stáří, boj o potravu a pohlavní záležitosti ukazované tímto na křesťanskou Evropu příliš krutým snímkem jsou na TMDb ohodnoceny 74 %.¬                 Strom na dřeváky italského tvůrce Ermanna Olmiho je nejpoetičtějším snímkem z výběru. Založený je na křestanských hodnotách žijících v prostých vesničanech navzdory surovému skutečnému životu, v němž hlavní úlohu hrají obchodní vztahy určené velkosedláckým kapitálem; tento snímek prostý revolučnosti je na TMDb ohodnocen 79 %.¬                 Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna ruského tvůrce Andreje Končalovského mají v sobě trpkou poetičnost života v odlehlé málo přístupné oblasti Ruska; nejvíce z vybraných snímků poukazují k společenským jevům a politice a jako jediný ze snímků jsou přímou obžalobou společenských poměrů, v tomto případu v posocialistickém Rusku. Na TMDb jsou ohodnoceny 69 %.¬                 Žádný z vybraných snímků není špatný nebo pouze průměrný; přes to mi je vyzdvihnouti dva z nich, a to Ostrov a Strom na dřeváky. Zbylých dvou umělecká síla už není tak velká; za shlédnutí však rozhodně stojí také.¬                 Poučné je sledovati hodnocení uživatelů zde na ČSFd. Tak třeba jistý uživatel hodnotí vysoko Baladu i Bílé noci, nízko Strom na dřeváky; toto spolu s jeho opoznámkováním jej usvědčuje z liberalismu, ateismu a protikřesťanství. Jiný uživatel zas hodnotí vysoko Strom na dřeváky, ale dosti ponižuje Baladu; to spolu s jeho opoznámkováním jej usvědčuje z neporozumění, nepochopení a nezájmu o japonskou a v širším ohledu "východní" kulturu. Další, poníživ hodnocením Strom na dřeváky, otírá své boty o italský neorealismus a kritizuje nudu a délku snímku v protikladu k záživným a divácky zajímavým a vstřícným dokumentům National Geographic.