pursulus

Vždyť je to Francouz.¬         Před "Nevěstou v černém" neviděl jsem žádný ze snímků zaníceného milovníka filmu a proslulého režiséra F. Truffauta. Lituju, že nás svedla dohromady úplnou náhodou až "Nevěsta v černém", neboť jsem přišel, myslím si, o řadu hodnotných filmových zážitků. Moje nesystematičnost se totiž ke stáru zhoršuje... a zhoršuje..., a tak už to možná nenapravím.¬                 Na rozdíl od pana Truffauta dal jsem vždy více literatuře než filmu. Takzvaná "noir" literatura nebo noir filmy vznikaly přede vším v U.S.A., kolébce to tohoto genru, zatímco popisný název je z hlavy francouzského kritika. Francouzi vždy více mluvili, zatímco Anglosasi vždy více jednali, takže to docela odpovídá.¬                 Přestože mám podstatně blíže k Francouzům než k Anglosasům, obdivoval jsem vždy i anglosaskou literaturu, duchem zcela rozdílnou. A zamiloval jsem si i detektivní příběhy "drsné školy", s "noir" genrem mající úzkou souvislost — příběhy Dashiella Hammetta, Raymonda Chandlera, i J. M. Caina nebo Corneilla Woolricha, jehož román "Nevěsta byla v černém" byl tomuto stejnojmennému snímku předlohou.¬                 Tento Truffautův první "černý" film má ovšem s noir genrem společného málo, snad pouze dvě věci: název a odtažité chování hlavní ženské postavy. Jináč celá režie se černému genru podobá jen přes hodně silnou broušenou sklenici. Barevné podání tomu také nepřidalo. A ona skvělá hudba je tady naprosto, ale naprosto nevhodná, takže špatná. Pochopil jsem, že "černý" film po francouzsku je snad dobrý pro francouzské gurmány k lahvi červeného lepšího ročníku, nikoli však pro gurmány literární, obdivující se skladebnosti a podání Woolrichových prací. K dovršení všeho Truffaut závěrečnou dvojí pointu ušmikl, takže divák už se nedozví, jaký byl SKUTEČNÝ konec příběhu.¬                 Srovnám-li skutečné "black" příběhy přenesené na filmové plátno, takový Hluboký spánek amerického režiséra H. Hawkse, Pojistku smrti režiséra B. Wildera, Dotek zla amerického režiséra O. Wellese, nebo i novější "evropskou" Marthu německého režiséra R. W. Fassbindera, s "Nevěstou v černém" režiséra Truffauta, vychází mi z tohoto porovnání Truffaut jako kavárenský hejsek blýskající se svými literárními znalostmi před skutečným spisovatelem. A byť by byl sebelepším a sebezajímavějším režisérem, tady mohu na jeho omluvu uvésti pouze jedno: "Vždyť je to Francouz."

A do toho ta ženská.¬         Velmi dobrý, civilní western, prostý přikrášlování, prostý násilných postupů ve scénáři pouze pro zvýšení účinu. Příběh pojednává o době, kdy době pistolníků a Divokého západu pomalu, ale jistě odzvánělo; takže děj nerámují stílečky a rvačky, ale dny každodenní práce a sváteční zábavy rančerů.¬                 Lze litovati toho, že scénář a jeho vyvedení je až příliš prosťounké; vzpomněl jsem si v této souvislosti na jiný western, Jeremiah Johnson, v němž síly přírody a tužby a vůle lidí jsou podány ostřeji a s pohledem do větší hloubi: ten také je mi doporučiti tomu, komu se Nevěsta pro Zandyho zalíbila.

Čínský Diesnyland.¬         Vadí mi úpravy mythologie ve prospěch současnosti. Změniti svůj osud, to je otázka moderní doby, ne mythologického světa. Tím způsobem se očkuje do srdcí dětských diváků to, co současná společnost považuje za vhodné. Pro to snímek nemůže býti příběhově kvalitní. A co se animace týká, tak ta se až příliš podobá té disneyovské.

Potlesk pro Andersona.¬         Nit z přízraků je dalším filmem v řadě těch, které zabíjí důraz na vnější provedení. Vidím v tom nekončící lidskou snahu o dokonalou formu, vadné synonymum pro dokonalost. Úspěch má takové dílo u lidí, kteří dívajíce se na umělecké dílo, obdivují, kolik práce ten malíř musel do toho dáti a jak nesmírně byl šikovný, avšak smysl jim uniká a nebo nejsou ani schopni se po něm píditi. (Dalším typickým příkladem filmu, kde snaha o formu zcela pohřbila vlastní smysl, je "Parfém: Příběh vraha".)¬                 Kdyby byla v "Niti z přízraků" věnována stejná péče jako formě vnější i ukázání a odhalování vnitřního světa účastněných (a tím nemyslím pouze ústřední dvojici), stanul by její tvůrce, scénárista a režisér v jedné osobě P. Anderson, po boku velikánů. On je ale schopen zdá se věnovati se náležitě pouze formě, a na této cestě jej nečeká víc než potlesk nevzdělanců, kýčařů a snobů.

Hrbáč Gotho.¬         "Hrbáč z márnice" — jak by se správně a případněji měl snímek v češtině jmenovati — je slušně udělaný hororový snímek u nás ne mnoho protežovaného leč plodného španělského režiséra a scénáristy Javiera Aguirreho. Pracuje se z husta s "gotickými" prvky — podzemní kobky, silné dveře, stoky, noční střechy, jámy s kyselinou, znetvoření; také s prvky tzv. "gore" neboli krvavými — uřezávání končetin v přímém záběru atp.¬                 Celý příběh se točí kolem zamilovaného hrbáče do krásné, leč nemocné ženy, pracujícího v márnici, jehož tvář má býti "opičí", ale ve skutečnosti je to tvář běžného muže, což je zápor tohoto snímku. Dramaturgie je na velice průměrné úrovni, hlavní síla spočívá na výše zmíněných "gotických" a "krvavých" kvalitách.¬                 Průměrné hodnocení horního tisíce uživatelů na IMDb dává tomuto snímku 50 %, což je pravdě jistě blíže než 70 % zde na ČSFD.

Před zahozením očichati.¬         Viděl jsem spousty sraček, ale tento snímek do nich nedám. A to z jednoho důvodu. Ne pro dobrou režii (když ta byla naprosto chabá), ne pro dobrou kameru (když ta byla únavně netvůrčí), ne pro dobrý scaénář (když ten byl nápadný jako auto na dálnici D1), ale pro pozoru hodný herecký výkon hlavní představitelky (Emma Fitzpatrick) a spolu s ním spojené scaény, kde budování napětí se dařilo. V mé "školní převrácené" devítistupňové stupnici dávám tomuto snímku 3 body (jako 3 mínus), což jsou, převedeno do šestistupňové stupnice ČSFD, slabé 2 *.¬                 Herečka E. Fitzpatricková je umělkyně, která je hodna pozornosti. Není až tak známá, ale to může býti způsobeno i tím, že má jen slabší ramena či žaludek než jiní ve filmovém průmyslu.

Lež je neukázat pravdu.¬         Stojí-li projev veřejného činitele na náhodných statistických ukazatelích, podružných, náhodných nebo okrajových jevech, není-li v něm zmínky o skutečných potížích a nebezpečích a ni náznak rozboru příčin oněch, po tom si takový projev nezaslouží než odplivnutí občana, pravda, občana aspoň trochu vědomého.¬                 Vynikající a při tom stručný komentář: uživ. Radek99.

Hotel California a Woman prison.¬         Romantické drama z prostředí ženské věznice Hongkongu, 'Taj lamu'. Slabší, nicméně ještě dobře dívatelný snímek, plný žen, absence mužů je až nápadná.¬                 Pozoru hodné, z pohledu právní úpravy většiny evropských států, je přítomnost kojence — dítěte matky coby vězeňkyně, ve věznici. Další pozoruhodností je použití známé západní písně "Hotel California" skupiny Eagles, v tomto východním, hongkongském snímku. Viděno přes internet ZDE (v původním znění s anglickými titulky).

Jejich obchody.¬         Obchod na korze je jeden z řady řemeslně zručně natočených filmů, jimž stafáž dělá buď politicky žádané pozadí, a nebo, na druhou stranu, politikum, pokoušející se teprve protlačiti na scénu. A poněvadž Židům jakožto národu nebylo popřáváno mnoho sluchu vlastně historicky nikdy a nikde, ta vítaná příležitost, totiž propagace židovstva, naskytla se konečně po úspěšném politickém aktu mocností a světové židovské kliky, vytvoření židovského státu Izrael (roku 1948). Toto vítězství židovského národa bylo cítěno židovskou elitou oprávněně jako částečné; hlavním — a emocionálně nejvděčnějším — prostředkem ovlivňování světového veřejného mínění se stalo poukazování na židovské pogromy, z nichž největší z nich byl systemizován Německou říší v programu úplného potlačení-vyhlazení Židů jako národa.¬                 Uvedeného faktu se chopily ve vhodné chvíli i umělecké kruhy tak či onak napojené na Židy; tak vznikala díla, mezi něž Obchod na korze patří. Tato díla, přes někdy v ně umně zabudované zdání, že jde o cosi všelidského, slouží pouze a výhradně zmíněné židovské propagaci a jsou pro to pochopitelně silně protežována světovou židovskou klikou. To je ve zkratce příběh světového úspěchu filmu Obchod na korze.¬                 Nepopiratelné umělecké kvality snímku (scénář ve spolupráci s režijní prací, prací kamery, Liškova hudba, nenásilné herecké podání) může popírati pouze nenávistník, jehož smýšlení je zpracování stranou opačnou, totiž antisionismem. Ale vyzdvihování jeho kvalit až kamsi do nadoblačné výše je neklamnou známkou těch, již buďto podlehli židovské propagandě, a nebo patří mezi její aktéry. Taková je ve zkratce pravda o uměleckých kvalitách snímku Obchod na korze.¬                 Nemám rád černochy více než Cikány; nemám rád Cikány nebo Araby více než Židy; nemám rád Židy více než Rusy nebo Poláky; a nemám rád Poláky více než Slováky. Jednoduché kulturní počty, kterým nerozumí pouze ten, z jehož mozku byl vymazán pojem národ, vlast, a pojmy souvisící.

Tenkrát v černobílé.¬         Do začátku 60. roků min. stor. byly černobílé snímky zcela obvyklé. Nemohly spoléhati na barvu, a pro to o to víc profesionality muselo býti při natáčení. V produkci USA, v době rozvinutého zvukového filmu a ještě převažujícího filmu černobílého, tedy době, kterou lze dejme tomu ohraničiti roky 1935 a 1959, můžeme vypozorovati, že profesionální práce a dobrá kvalita filmu je naprosto běžnou věcí. Kvalitu ještě nekazily netradiční postupy, které se vyvinuly později jako odezva na už přílišnou konkurenci a množství točených filmů. Až na vzácné výjimky, jakými jsou třeba Robot Monster z r. 1953 v režii Phila Tuckera nebo tvorba Edwarda Wooda Jr. v 50. rocích byly i scénáristicky chabé výtvory podrženy profesionálně rutinními osvědčenými filmovými postupy režisérů.¬                 Mezi snímky, které před stoupou zachaňuje pouze a právě tato dobová samozřejmá profesionalita, patří i "Obří spár". Jeho režisér, herec nejprve divadelní a po té i jeden z mnoha režisérů v USA v té době, pan Fred Sears, si poradil s fantastickým a ožehavým námětem tak dobře jak to jen šlo. Tak vzniklo dílo aspoň chabosti snesitelné, dílo dosti podařené na to, aby diváci vydrželi ve svých křeslech až do konce promítání.¬                 Dobré věcné opoznámkování je od uživ zelvopyr (ostatní před díváním raději nečtěte, dosti toho prozradí, nejsou zrovna dobře a ohleduplně napsány).