Obří spár

Plakátové.info: LÉTAJÍCÍ MONSTRUM Z PREHISTORICKÝCH NEBES!!! VELKÉ JAKO BITEVNÍ LOĎ!!! LÉTÁ ČTYŘIKRÁT RYCHLEJI NEŽ ZVUK!!! ATOMOVÉ ZBRANĚ MU NEUBLÍŽÍ!!!____Kouzlo a zábavnost 50´s béček spočívá v tom, že jsou nesmírně hloupé a naivní a přitom se berou smrtelně vážně. A v případě tohoto kousku to je dvakrát tak zřetelné. Už úvodní patetický mužský voiceover při představování hlavních postav navodí „dramatickou“ atmosféru: „Blíží se významný moment v dějinách lidstva. Moment, kdy strojní inženýr Mitch MacAfee při svém pravidelném letu zahlédl na nebi cosi, co téměř znamenalo POČÁTEK KONCE ŽIVOTA NA ZEMI!!!“….Někdy člověka při prvním spatření monster v podobných filmech napadají podivné asociace, ale zde jsme se s kamarádem Cooperem vzácně shodli – JŮ, HELE a MUF. Ne, že by si byli se zdejším monstrem až tak podobní, ale budí přibližně stejnou hrůzu a působí obdobně dětinským dojmem. Tedy monstrum - velký – ehm - snad pták (??) s vypoulenýma očima, ozubeným zobákem, dlouhým pštrosím krkem a prďáckým pankáčským (téměř) čírem na hlavě, s trhanými pohyby, kde se ani nesnažili filmaři zakrýt, že jde o loutku na provázcích. Tady opravdu nejde o děj, tady se modlíte každou sekundu, ať už Mitch se Sally přestanou žvanit a znova přijde na scénu jedno z nejsměšnějších monster v historii kinematografie a jeho – slovy jedné z postav – „fantastické orgie zkázy“ (útoky na auto s rozjařenými teenagery, únos nákladního vlaku někam do stratosféry a ve finále bourání Empire State Building). A komu by to bylo málo, je tu i bonbónek v podobě scény, kdy jaderný fyzik vysvětluje, proč na „ptáka“ (říkejme mu třeba familiérně „Dodo“), tedy proč na Doda nepůsobí ani rakety, ani střelba z kulometů. Nuže – dle slov pana fyzika – atomy naší pozemské hmoty se skládají z „pozitivních jader“ a „negativních elektronů“. Jenže ve vzdálených vesmírných galaxiích, odkud smrtonosný Dodo pochází, je to prý přesně naopak – atomy Dodova těla jsou proto složeny z „negativních jader“ a „pozitivních elektronů“, díky této mimozemské anomálii vyzařuje ochranný energetický štít, A PROTO mu nemohou způsobit zranění žádné pozemské zbraně :o) Slyšel jsem za svůj život spoustu sraček (občas usínám u nočních Záznamů z Poslanecké sněmovny na ´dvojce´), ale tohle překonalo všechna očekávání :o)____NEJLEPŠÍ SCÉNA: V podstatě každá, kde se objevuje smrtonosný Dodo, ale přeci jenom, ta první, kdy se náhle zjeví , ten prvotní šok, kdy se smějete a nemůžete přestat, na to se nezapomíná. Obzvlášť, když je to vážně „hustej“ útok na vojenské letadlo, ze kterého vyskakují parašutisté a Dodo na ně postupně nalítává a jednoho po druhém polyká (za použití stále stejné zpětné projekce) :o) (08.02.2008)

Nemuzu se prestat smat 😂 jako vazne myslenej film samozrejme prisernost, ale ten sup nebo co to melo bejt byl fakt k posrani vtipnej. Obcas schramstnul papirovy letadlo, tu vydesil obyvatele NY, kdyz se usalasil na papundeklovy Empire State Building a zacal ji cupovat na kousky, pripadne proste jen tak poletuje zavesenej na snurkach a srandovne krakora. A konecne se dozvite, kde se inspirovali tvurci zaverecny sceny v Terminatorovi 2. (27.11.2018)

Sympatičtí herci, kteří bez uzardění hrají s vážnou tváří v neskutečné pitomince. Vědecká mlha musí být krajně nevěrohodná i pro laiky (a je to jediná část, kdy hercům dialogy neplynou z úst moc lehce, protože cítí, že to jsou nehoráznosti). Velmi svižná konverzačka, milá a celkem věrohodná ústřední dvojice, dobří přihrávači, rozsáhlá práce s modýlky a dobrá kamera. Samotná kapitola je ptáčátko, strká do kapsy velkou část monster, co znám (samozřejmě až na Mothru, Gameru, Godzillu a tak). (14.04.2014)

Já tyhle starý monstrfilmy miluju, neopovrhuji jimi jako někteří, naopak, jejich snaha o to, aby se tvářili co nejvážněji zbožňuji, dodává to tomu ten správný lesk. Všechny ty bizardní teorie pronášené superdramatickými tvářemi, záchrany na poslední chvíli, obluda sestavená z nefunkční ledničky (jakpak se asi budou naši vnuci tvářit na naše filmy), to buď musíte milovat, nebo nenávidět. Navíc mám rád starou, poctivovou symfonickou hororovou hudbu, často ji dělali opravdoví mistři a Mischa Bakaleinikoff byl jedním z nich. (13.04.2010)

Celý film stojí za jedno velké pousmání, nic víc. Není totiž tak blbý, až je legrační, je jenom blbý - kromě několika úžasných momentů. V první řadě je to samozřejmě monstrum, které mi tolik připomínalo nejen animací, ale pohyby a chováním draka Mraka z jedné roztomile pitomoučké české pohádky (akorát tu chybí sexy mladá Andrlová, kterou by zprznil nejdřív drak a pak princ... nebo opačně? Už nevím, ale na pořadí nesejde). Pak tu jsou neskutečné pseudovědecké rozhovory, opakující se záběry (filmaři chtěli ušetřit) a několik ukradených záběrů z jiných filmů (ano, filmaři chtěli hodně ušetřit). Smůla je, že jak ty filmy z 50´ sleduju chronologicky, leckterý záběr jsem v posledních dnech už viděl. Kdyby se to alespoň nebralo tak smrtelně vážně, pobíhalo tam víc herců nebo statistů (všechno řeší dvojice hlavních hrdinů, přicmrndávající vědec a dva generálové, toť vše)... ale výjev, jak si na Empire State Building sedne velkej sup s čírem, tváří se jako bůh pomsty a následně budovu zničí, dlouho nezapomenu. Jen nevím, zda mám říct bohudík, nebo bohužel. (06.04.2014)