AdamXB-1

Osvěžující drama na všední den, které se nebere příliš vážně. Nesentimentalní pohled na sbližování otce a dcery zjišťujících zda by se vůbec mohli mít rádi. Nelehká situace je umě odlehčena hravými záběry pastelově barevného prostředí. Jako celovečerní debut více než ucházející.

Tíživé artové drama z podhůří slovenské, skanzenové vesničky přednacistického období. O tom, že hlavním pilířem celého snímku je vizuál není pochyb, ale zatímco na jedné straně se kamera zdárně vypořádala se syrovou atmosférou doby, na druhé již méně zdařile vstupují do hry dobarvené prvky (plameny, svítící oči), které nesou sdělení ďáblova počínání jen tak nějak na půl plynu, působí trochu jako pěst na oko a tak by jejich absence asi ničemu neuškodila. Dvojí mám i pohled na postavy filmu, na jedné straně výborné herecké zastoupení (především ženské role), na straně druhé trochu kazí dojem morální nevyváženost charakterů postav. Mainstreamový divák si k tomuto filmu bude razit cestu jen těžko a je to dobře, není mu určen, no a ten alternativní s povděkem přijme, že se na něj na Slovensku s artem myslí, ale uzná, že je ještě do budoucna co zlepšovat.

Politicko-špionážní thriller z orientálního prostředí egyptské univerzity, jaký by sami Egypťani nenatočili. A právě ono netradiční muslimské prostředí je to, co snímek nejvíce táhne. Což se naproti tomu nedá říct o sdělení či samotném vyprávění, které jsem měl trochu problém rozluštit. V mém očekávání byl i nějaký hlubší náboženský přesah (vzhledem k prostředí legendární Al-azhar), ten zprostředkuje snad jen závěrečná, hlavním hrdinou trefně použitá citace, takže důraz je kladen spíše na politickou rovinu. Jde tedy o ne zas tak špatnou, sunnitskou podívanou, s ne hned na první pohled rozpoznatelným odkazem na román Umberta Eca "Jméno růže" , jež prostě jen nesplnila má možná trochu velká očekávání.

Kouře a potu plný, saunový dokument, jež pouhým aktem pozorování dokáže poeticky zprostředkovat sadu rozhovorů týkajících se tíživých témat nejen estonské společnosti. Kouřová sauna (nebo také udírna) zde působí jako očišťující prostor, který zbavuje zábran a spouští směs zpovědí pokrývající celou emoční stupnici od smíchu k slzám. Vznikl tedy kouřem provoněný, osvěžující a povedený dokument, který má co sdělit.

Svérázné komediální drama s inteligentní romantikou, překypující tím nejsuším humorem vůbec, který ovšem nebrání divákovi smát se a zároveň pocítit upřímnou empatii k hlavním postavám, jež se potýkají s bojem o to nejzákladnější (práci, bydlení, lásku). Kaurismaki se v pouhých osmdesáti minutách zvládne vyjádřit i k současnému politické dění a zajímavým způsobem vše zasadí do zvláštního bezčasového prostředí. Nemůžu se tak zbavit dojmu, že jsem narazil na dost nenápadné, přitom ale mistrovské dílo uplynulého roku.

Zhýralé, vizuálně povedené, dialogově slabší, zazobanecké drama, které nejvíce táhnou scény architektonických míst a herecký výběr, především Rosamund Pike a Berry Keoghan (který dle mého čím dál víc roste do charakterního formátu). Naproti tomu neschopnost vytvořit si kladný vztah k jakékoliv z postav, scény s unuděnou atmosférou, která se místy nechtěně přenáší i na diváka a možná trochu nejistý, zbytečně natažený závěr, jsou tím, co film sráží zase blíž k průměru. Sečteno podtrženo, jde o příjemnou, i když tápající vizuální podívanou.

Nehostinné, vřesu plné, historické drama, které zobrazuje odvěký souboj arogantního, despotického charakteru moci proti nezdolné povaze utlačovaných. Snad neokoukatelná, sošně vysekaná tvář Hanse Mikkelsena a jakoby neustále potemělé scény dávají nejvíce vyniknout atmosféře onoho zapadlého kousku vřesovišťového dánská osmnáctého století. Jde tedy o silně koukatelné, ale trochu předvídatelné dramátko, kterému budou asi nejvíce slušet plátna kin.

Uprchlické a pro mnohé jistě velmi kontroverzní drama, které se trefuje, do jednoho z nejaktuálnějších a zároveň nejvíce polarizujících témat současnosti. Snímek tedy není zrovna pohodičkové pokoukáníčko, spíše zdůrazňuje fakt, že dobrý film nemusí klást důraz na děj a vyprávění, ale že je často důležitější něco sdělit či odhalit. Jenže za ono sdělení je teď režisérka v Polsku tvrdě odsuzovaná a to i ze strany vysoce postavených vládních činitelů... pak tedy po zhlédnutí nutně vyvstane otázka: Kdo všechno se bojí koukat na film Agnieszky Holland?

Nápaditá, lehce černá komedie, kterou kupodivu táhne herecký výkon Nicolase Cage, což by po jeho angažmá v převážně béčkových filmech, čekal už jen málokdo. Skvělý je i samotný snový nápad, který originálně poukazuje na vrtkavé rozmary popkultury. Bohužel působí jako přetěžený a to svým futuristickým koncem, tam mi přijde jakoby ani sám autor nevěděl, kam až chce nápad zavést... škoda toho závěru.

Překrásné olejo-malebné drama skvostně adaptující opus magnum Wladyslava Reymonta ověnčeného nobelovou cenou. Dvojice Welchman zanechali silný dojem již snímkem Loving Vincent, takže nějaká ta očekávání byla, o to s větším potěšením musím konstatovat, že ona očekávání se podařilo výrazným způsoben předčít. Významný podíl na tom má především husokožní soundtrack hudebního uskupení Rebel Babel Film Orchastra, který s pečlivým výběrem herců tvoří působivý folklorní přesah doslova malebně ztvárněného slovanského venkova. Co dodat... Dechberoucí kinozážitek roku.