Sedliaci

„BŮH TĚ NESTVOŘIL KVŮLI CHUDOBĚ…“ Tak jsem si řekl, že jsem dlouho neartoval (ty vole, žádný prasárny… prostě jen trochu zabřednout do toho světa umění…). No a zjistil jsem, že tyhle vesnický romány, nejsou pro mě. Příběh připomíná starý filmy pro pamětníky, jen tady jsou zvyky a obyčeje polský vesnice. Taky ta animace mě moc nebere (přestože plátno bylo velký…), ale souhlas, je to zase něco jinýho. Příběhu i všemu okolo rozumím, ale já na tyhle trojúhelníky a jejich logický (?) zakončení prostě nejsu. A chybí mě tady ta  poslední část, kdy se Jagna vrací, bere vidle… ale to už by byl jinej biják! /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Předlohou pro film byla čtyřdílná epopej SEDLÁCI, kterou napsal Władysław Stanisław Reymont v letech 1926 a 1929. 2.) Film vznikal technikou malované animace 5 let. Více než 100 malířů malovalo podle filmových záběrů olejomalby, které pak „dokončili“ animátoři. 3.) Thx za titule „kubina28“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (22.02.2024)

Jagna na vás bude působit dvojmo, svým příběhem a vizuální stránkou. Obojí je natolik silné, sugestivní a nadčasové, že to z Jagny dělá jeden z nejvíce emocí vyvolávajících snímků vůbec. Všechno tady dokonale funguje včetně neskutečné atmosféry, charakterů postav (neuvěřitelná mimika), hudby, nadčasovosti navzdory tradicím. Za mě nejlepší film roku. 100% (16.11.2023)

Příběh je dobrý, byť ne vyloženě překvapivý. Vizuální podobu bych tentokrát zbytečně nepřeceňoval. Kombinace živého herectví a olejomalby na mne mnohokrát působila až rušivě. Asi jakoby film natočili s herci a pak to prohnali nějakým digitálním filtrem. Což je podle mne přesně opačný dojem, než který vizuální stránka díla měla vyvolávat. Ale i tak hodnotím vysoko, byť úplně nejásám. (22.11.2023)

Člověčinka z vísky, kde krása jest prokletím, které odhaluje pravou náturu povah jednotlivců i společnosti. V podstatě takový Mrštíkovic Rok na vsi jdoucí však až na samou dřeň postav, tradic, době, vesnice. Vizuál dechberoucí a po celou stopáž se (pro mě překvapivě) nepřejí. Speciálně pak ve spojení s Rostkowskiho uhrančivým "folkově-horrorovým" podkresem. K tomu strhující výkony i průběh tradičního dramatu. Takto se adaptují více než sto let staré literární klasiky pro současného diváka. Není cílem být doslovným přepisem, je cílem zachytit ducha a sdělení filmovým jazykem. Máločemu se to podařilo v posledních letech tak působivým a strhujícím způsobem. (22.12.2023)

RECENZE: Za všechno může Jagna, jeden z nejlepších filmů roku - Českokrumlovský deník  Když filmař dodrží řemeslo a zapojí fantazii, navíc s láskou i respektem k dané látce, nemůže zkrátka vzniknout špatný film. Dorota Kobiela a Hugh Welchman jsou toho živoucím důkazem. Jejich S láskou Vincent si před pěti lety získalo pro svou inovativní metodu „živých obrazů“ srdce diváků po celém světě. Nyní přicházejí do kin se svou novinkou podle polské literární klasiky Sedláci, za niž její autor Wladyslaw Reymont obdržel Nobelovu cenu za literaturu. A opět kombinují animaci s reálnými herci. Ba co více, posouvají tuto techniku do nebeských výšin, aniž by ošidili příběh. Jmenuje se Jagna, je to děvče krásné a šlechetné. Přesto je ve výsledku právě ona terčem všeho zla, jež se v lidech kolem probudí. A je to její vina? ptá se polský snímek, jenž svou epičností maně připomene Jakubiskovu Tisícročnou včelu, s níž krom vyprávění velkého příběhu na pozadí dějin sdílí i dvojici režisérů z rodu kouzelníků. Je to dílo pestré, dravé, jednotné. Od prvních momentů, kdy tým bezmála stovky animátorů zaútočí na diváckou estetiku, je jasné, že málokdo kouzlu Jagni (v originále Chlopi) nepodlehne. Přitom se rozhodně nejedná o samolibé pásmo obrazů. Drama je to skutečně strhující, precizně stavěné, rozčleněné do čtyř ročních období, leč přechody mezi nimi lze poznat i bez nadbytečných titulků, jež si bere z románové předlohy. V záplavě spotřebních titulů i těžkopádných filmařských závětí působí Jagna jako čiré zjevení. S láskou Vincent si vystačilo s žánrem dobové detektivky v hýřivém obalu Van Goghových maleb. Jagna jde dále. Zprostředkovává nám silné lidské osudy skrze nahlédnutí do polských lidových tradic a pošramocených mravů. Stejně tak ji lze přijmout za ostrou kritiku národně-kulturních válek, jež se uznání emancipovanosti žen brání se zaťatými pěstmi dodnes. Že obraz a živí herci v něm filmařsky zabírají, netřeba zdůrazňovat. Účinek barevné mozaiky se stejně nedá slovy popsat. Zato hudba, za níž stojí Lukasz Rostkowski (L.U.C.) si žádá o pozornost. Impozantnější doprovod, který přesně spojuje epický ráz s všední lyrikou, se hodí k poslechu i bez filmu samotného. Jagna se s lehkostí zařadí mezi největší filmové události roku. Doufejme, že i američtí akademici ji po právu odmění. Nejen za moderní zpracování klasické předlohy a náklonnost k populárním tématům, ale i za nevšední práci, která se odráží v každém do detailu vyšperkovaném záběru. Epický monument, který úchvatné obrazy povznesly na roveň vrcholů animátorského řemesla, si v kině rozhodně nenechte ujít. (10.11.2023)