Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (2 619)

plagát

Zakázaná láska (2016) (seriál) 

Nejprve kritika: odrazující překlad názvu série, přílišné uvadnutí žánru do téměř nesnesitelné argentinské telenovely, krasavice v roli markýzy neumí hrát, ale dívá se na ni opravdu dobře, a pak ta přepálená délka…. Sestříhat to na tři díly max., vůbec nic by se nestalo, a nebo? Hluchá místa naládovat scénami z politického dění, z války, rozvinout příběhy služebnictva, generála Fraca (výborný Javiér Guttiérez z Mokřiny nebo Kde jsem doma mě v této roli velmi potěšil) atd. A pak bychom se možná mohli přiblížit i k takovým příběhům, které sepsali velcí ruští klasikové. Jinak je to kvalitně obsazeno, má to na seriál parádní výpravu, kostýmy, účesy, šperky, lokace, příběh taky není od věci, love story podle skutečných událostí ve vyšších kruzích na kulisách válečných dějin Španělska, donášení, atentáty, pletichy u dvora i na dvorcích, bohužel je to celé takové zbytečně.., jak jen to říct? No jako pro staré báby, které u telky vzdychají, štrikují nebo hladí domácího mazla na klíně, přitom to mohlo dopadnout mnohem luxusněji. Zřejmě ti, co do toho nasypali prachy, taky zamíchali vařečkou, výsledkem je tedy telenovelní mišmaš, který je problém obsedět. Na který se místy hezky kouká, ale chvílemi je to náročné i pro průměrně kritickou vyvoněnou paničku v listopadovém rozmaru, která má náladu na trochu té dobové romantiky, chce očumovat hezké prádélko na španělské Monice Bellucci, chce koukat na večerní róby Cristobala Balenciagy 40. let, nebo se lehce zamýšlet nad dvoumetrovým, modrookým kořenem (fešný Kubánec Rubén Cortada- zahrál si hlavní roli, přestože je zde zatím uveden mezi posledními z účinkujících...), otcem šesti dětí, který, sviňa jedna, zvládal mnohem víc, než tehdejší noviny stíhaly tisknout. Takže nevím, komu doporučit a jestli vůbec doporučit. Viděno se slovenským dabingem, který mi sedl, pokud se do toho pustíte, nekamenujte mě, vidět se to dá, ale zatnuté zuby se budou v první vedlejší roli ucházet taky o nějakou významnou cenu.

plagát

Neriadené strely (2010) 

S lehkostí příjemných francouzských potřeštěných komedií nám Turek Ozpetek servíruje ryze italskou laskominu, která bravurně kombinuje všelijaké vymazlené chutě a tak pořádná pizza plus několik skleniček vína u projekce nemusí být vůbec na škodu. Konverzačka, vztahovka, která sice v druhé části mírně ztrácí dech, přesto mi variace na italskou Ptačí klec dobře padla. Často se můžeme setkat s nálepou, že Ozpetek je homosexuál a jeho filmy jsou o homosexuálech, ale ono to nelze takto zjednodušit, protože on točí filmy o lásce, vztazích, o běžných situacích, které se dějí a člověk se s nimi musí nějak popasovat. Prostě život.

plagát

Bohyňa šťasteny (2019) 

Bohyně štěstěna je mnohem více smutná, něž veselá, což mě mrzí. Na Oztepekových filmech mám ráda ty prvky úsměvné, veselé, přirozeně vyplývající z italské mentality, umí je mistrně zkombinovat s dramatickými lidskými milníky, skvěle dokáže vystřihnout temperamentní italskou rodinnou atmosféru, drobné třenice, až po životní hádky, přičemž poukáže na to citlivé, v čem se mnoho lidí najde, ale tady mu to až tak nevyšlo. Zpočátku bylo přeplácáno, nepřehledno, změť tváří i humoru, ale ihned jsme rovnýma nohama skočili do vážného, tíživého, pomalého, až mírně hororového čehosi, co mě až tak moc nebavilo. Více mi seděly Neřízené střely, u kterých jsem se chvílemi z plných plic zasmála, jindy zatlačila slzičku dojetí. U Bohyně štěstěny byla řada dobrých momentů, ale že bych film chtěla někomu doporučit, to zas ne. Krásně natočeno, ale drhlo mi to i na obsazení. Své publikum si najde, mě ale ovládal dojem, jakoby se to snažilo být jako starší Pedro Almodóvar, přičemž Pedro je Pedro. Ten má cit vyšroubovaný do vyšších obrátek.

plagát

Chľast (2020) 

Miláček Mads včera oslavil 55 let, nevím, jestli má ještě nalito, ale já zrovna exla jeho Chlast, aniž bych mrkla. Vynikající! Precizní, výborný námět, perfektně zahráno, tragikomický tanec nad hlubokou roklí, kdy se směje jenom blázen. V závěru ani blázen. Excelentní v jemných nuancích, mimice, výrazu, proloženo výbornými momenty všeobecně přijímanými coby norma (chlastající děti, státníci) či inteligentním testem, koho od oka volit. Do toho "dogmatická kamera" a ta radost, když dá malý Brejla gól... Celá čtveřice alkoholtesterů  byla obsazena skvěle. Ve své době zazářil Nicolas Cage v Leaving Las Vegas, který je povinnou jízdou, pro správného fanouška syrového herectví. Má za to Oscara. Pokud si dobře vzpomínám, nalitý pod obraz se sám točil na malou kameru a učil se pak své vlastní opilecké výrazy. Zatím jsem nezjišťovala, jak se natáčelo tohle, ale výsledek by zlatého plešouna zasluhoval taky a nejen za hlavní mužský herecký výkon. Když už se Akademie rozšoupla směrem do Mexika, Korey, proč by to nešlo na Dánsko? Aha, vlastně bílí lidé, heterosexuálové a hlavně naléhavé sdělení, palčivé téma, ...beztak by to nebylo dost potřeštěně vykradené Tarantina či nudně, artově, černobíle, niterně osobní? Hm. Nevadí. Divák sám pozná, co je TOP. Během projekce člověku automaticky naskočí naše slavná Nohavicova teorie alkoholického kopce či řada přátel, známých, jejichž osobnosti se v chlastu rozpustily také.., ale to už jsou jiné příběhy, však všechny jako přes kopírák. Pět promile! ...a z repráků duní (a ještě dlouho dunět bude) "What A Life" od Scarlet Pleasure, sem tam proběhne husí kůže a nesmělé "Tak na zdraví!"

plagát

Poďme kradnúť kone (2019) 

Obrazy z minulosti, vzpomínky beze slov, prostřihy, úklid v sobě, detailní záběry flóry a fauny, neštěstí, bolest, samota, vina, ztráta, trauma a život plyne dál. Krásná kamera, nevšední  film, který plyne v příliš pomalém tempu, komorní drama. Dobové scény mají silnou atmosféru. Vytěžené dřevo tažené koněm, sekery, loupaní kůry, plavení kulatiny po řece, brilantní záběry, vynikající střih. Jsou filmy rychlejší, veselejší, atraktivnějších žánrů, pravda, mě však tento, z kategorie skandinávských, dostal. Naštěstí mě rozpačitý úvod neodradil. Škoda, že režisér hřebík nedoklepl pořádně.

plagát

Bezstarostné dievča (2019) 

Pokud se máme bavit o umění, tak to je tady těžko. Kámenem úrazu je ústřední role. Zahia Dehar, až nápadně připomínající vyžilé peroxidové Aranky z Ostrava- Přivoz (ne že by to nebyly fešandy, často ozdobené šátkem s květinovým motivem přes ramena a zlatým chrupem v celém úsměvu ), od své životní role, kdy coby sedmnáctiletá, oděna jen do mašle v rozkroku, podržela na bujarém večírku dvěma nagelovaným kopačkám, které následně zažalovala za sexuání zneužití, což už samo o sobě vyznělo všelijak, nijak nepokročila. Evidentně nepoučitelná i nadále pokračuje v nejlehčím módu. Ono by na to zas tolik nebylo, jenomže místo rajcovní éterické bytosti ražení Laetitia Casta, máme možnost v podstatě celý snímek ohlížet odhalenou, vulgární šlápotu, promenádující se bez vršku, nebo bez spodku, nebo roztahující nohy, pochopitelně silikonem ani botoxem se nešetřilo, prostě Oscar za kostýmy nehrozí.., což chlípné pánské publikum rádo ocení, však o žádné velké herectví se nejedná, ani neuvidíte nic, co byste ještě neviděli. Na pornhub bez problému narazíme na lepší herecké výkony, navíc vizuálně příjemnější, a to je co říct. Bardotka byla taky poleno, ovšem její exhibice byly z jiného vesmíru. Přitom snímek jakýs takýs příběh má, takže z mé strany: pakliže by byla obsazena do hlavní role dívka méně vyžilá, rafinovaně vnadná, ale herecky talentovaná, nikoli takto laciná, jistě by se to u mě setkalo s lepší odezvou. Komediální, psychologický snímek si představuji jinak. A může tam být erotických scén víc, než písku na dece.

plagát

Šarlatová sůl (2008) 

Celkem dobré to bylo. Ale taky tomu něco chybělo a něco naopak přebývalo. Ale vidět se to určitě dalo.

plagát

Rozprávka o revolúcii (2019) 

Moc pěkně zrealizovaný dobrý nápad. Naše malé děti mlčky sedí a hledí střídavě na bednu a na mě. Stokrát slyšet a jednou vidět je rozdíl. Oceňuji formu, animaci, odpouštím několik naivních vsuvek, ale berme to tak, že je to film pro děti. Soudružka učitelka je přesně taková pizda, jaké pamatuji ze svých juniorských let. A sranda je, že banda z pionýrského školního výboru, je sebranka omezených bonzáckých primitivů i dnes. No sranda.... Nepatřit mezi takové je ovlivnitelné morálkou, etikou, výchovou, vzděláním (mnohdy stačí prostá zkušenost) a svědomím. V jakékoli kombinaci dvou až všech pěti bodů.

plagát

Koruna - Série 4 (2020) (séria) 

Meryl Streep se může jít se svou Margaret zakopat. A to ji mám moc ráda. Co předvedla Gillian Anderson v roli Theatcher ji myslím navždy vyzulo z dosud životní role agentky Scullyové. :) Vážně. V momentě, kdy nastoupila na scénu, ukradla si celý díl absolutně pro sebe. Ne-li celý seroš. Jsem v dobrém časovém rozmaru, čili jsem se písemně vybláznila snad u každé epizody, kde rozvádím (s nebývalou chutí) své soukromé názory na věc, je tedy zjevné, jak jsem si tuto řadu báječně užila. Olivia Colman, dle mého vnímání, zaostávala jen zdánlivě, protože ve scénách s Železnou lady musela vyznít jako ta méně výrazná a světe div se, jako ta "možná trochu měkčí". A tohle zahrát, muselo být nesmírně těžké, takže poklona. Obě dámy se svých alter ego zhostily excelentně. Slečna, které představuje Dianu se role ujala také na výbornou. Já tady zastupuji kritické křídlo zvané AntiDi, princezně jsem samozřejmě její tragický konec nepřála, však k jejímu "účinkování" v dobách, o kterých pojednává tato série, jsem výhrady měla vždy. Z tohoto titulu mě scénáristé příjemně překvapili, když její party načrtli v duchu, který zvesela zastávám. Helena Bonham Carter byla v roli mé oblíbené princezny Margaret úžasná. Tímto vyzdvihuji sedmý díl, který začíná Heleniným tancem na Davida Bowieho, což je tak anglicky- anglické, Margot- tragické, nostalgicky nenaplněné, že jsem si jen sedla a celý JEJÍ díl užívala, s pochopením pro rebelující princeznu, dle které se kdysi podstatně přifintily a natočily ty báječné, nesmrtelné Prázdniny v Římě. Nebýt jí, nevznikly by. A o tom to někdy je. Sedmý díl, ačkoli pojednává o čemsi jiném, pokládám za jeden z nejzdařilejších, možná proto, že v něm zrovna nekraluje Gilliam a že se vrací k ryze rodinným záležitostem, které v Koruně miluji. :) Charles byl opět přesný, jeho současné naplněné štěstí mu přeji. Celkově řada opět obsáhla mnohé historické události, v určitých momentech velmi silné, takže já si přišla na svoje a spokojeně zvolávám: Vánoce můžou začít. :) Příznivci The Crown si možná svoje mušky najdou, počítám, že ty budou pramenit (stejně jako u mne) povětšinou z osobních pohnutek a averzí, každopádně přeji všem příjemnou zábavu a těším se na další várku. Pěkné!