marhoul

Nadhodnocuji, jednostrannost z dokumentu přímo čiší, důvodem mého nadšení je, že se mi tvůrci trefili do názoru. Nejsem její skalní fanda, ale zajímala mě, dost jsem toho o ní načetla. Na MM se toho nakydalo za více než šedesát let tolik, až to působí podezřele. Koho by taktozajímala jedna holka s depkou? Dokument se nevěnuje otázkám kolem její smrti, ani Kennedymu a i tak se divák dovídá zajímavosti, které bývaly umně skryty roky mezi řádky. Forma recitujících umělců mi neseděla, ksichtů bylo moc, ale ok, vnímám to jako poctu, na stranu druhou film obsahuje řadu fotografií, záběrů, hlasových záznamů, které zaujaly. O Marilyn bylo napsáno přes tisíc knih. Dávno víme, že šlo o děvče ze sirotčince, putovala z rodiny do rodiny, nestarali se o ní dobře, učitelka vzpomíná, že šlo o zakřiknuté, plaché, ale milé dítě, které evidentně citově strádalo. Chtěla být herečkou a udělala pro to hodně. Máme ji zafixovanou jako tu, která se vyválela s každým. Vyválela, ale to byla její věc. Navíc se s nimi válela až v době, kdy ze sebe sama vytvořila MM. Předcházely tomu roky, kdy krom pózování pro hanbatý časopis, brala lekce herectví, posilovala, učila se zpívat, tančit, chodit, mluvit, vypadat a na koleně doháněla vzdělání, které formálně neměla a což ji trápilo. Potřebovala se naučit slova. Aby, „až jí zaklepe příležitost na dveře, byla připravená.“ A to se i stalo. Bohužel měla psychický hendikep z dětství, úzkosti a pocity méněcennosti ji začaly dohánět, čím více známá, tím více nejistá, do toho zaškatulkovaná do rolí naivních pipek, které neumí číst a přihoďme nějaké ty manželíčky, kdy jeden by ji nejraději přivázal k plotně špagetami, ale ten aspoň zůstal dobrým přítelem, pak se ale objevil slizák Arťas a bylo vymalováno. Jednak ji vychcaně využil, aby se vysekal ze svých politických průserů, taky si potřeboval pohonit ego a zahojit se na v podstatě obyčejné, možná i hodné holce, která mu mentálně nemohla stačit, kterou studia finančně sedřeli, až to pěkné nebylo, kdy jakákoli druhořadá role tam vzadu za ní, brala mnohem větší škváru, než hvězda, která nějakou tu minci shrábla, ale studia za jeden rok na ní vydělala pět set krát tolik. To muselo být pro věhlasného dramatika sousto! Být na koni nad psychicky nevyrovnanou, osamělou, zakomplexovanou, ale celosvětově známou sexbombou, to je vážně skalp! Takovému to muselo hodně dobře padnout! Z mé strany, mě jeho absence dobrého vkusu, inspirace a vlastní invence udeřila do nosu už po shlédnutí Mustangů. Takovou sviňárnu udělá jen ocas bez ocasu. Vážně potřeboval takto okatě ublížit? A ona to rezignovaně odehrála. Zlomená, potupená, zklamaná. Já bych ho do prdele kopla, kkta! Takže se milá Marilyn ještě více svezla, zametlo by to ostatně s každým, někdo důležitý mezitím prohrával prachy na film v kasínu, ovšem na někoho se problémy s natáčením hodit musely a samo se nabízí, na koho. Jak prosté. Olivier si taky přihodil nejedno polínko a už to jede. Po světě bezesporu běhají i blbější herečky, ale žádná není Marilyn. Ono jde totiž o to, že herečka nemusí mít doktorát z filosofie, má nás bavit a to se MM povedlo. Nebyla typem pro psychologické postavy, mně přišla jako Chaplin v sukni a tak mě bavila nejvíc. U Slaměného vdovce se válím smíchy. Takže konečně jsem se dočkala dokumentu, ve kterém se krom toho, že byla na hlavu, běhna a blbá jak troky, můžeme dozvědět, jak je snadné zlikvidovat labilního člověka, i když maká, snaží se, pracuje, který se roky způsobně směje do objektivů, září, přičemž v soukromí jen bliká. A závěrem: Ve Snídani u Tiffaniho měla hrát ona. Škoda, že to nevyšlo. Truman to napsal o ní, měla tam hrát ona. Byla by vynikající! Byla by svá. MM by asi dobře nedopadla, ale svět by ji možná, po takto osobní roli, vnímal trochu jinak. Veselé Vánoce!

Vkusně natočený, informacemi natlačený dokument pro milovníky umění s charismatickým Jeremy Ironsem v roli průvodce . ...člověk by se tam snad rozběhl i pěšky... Vánoce 2020.

Člověku se snadno vybaví Kachyňovo parádní kousek Ať žije republika, Němcovo Démanty noci či oscarový Obchod na korze. Atmosférou. Bohdan Sláma natočil nádherný film. Ostudná epizoda našich dějin, přesné podobenství povah lidských (aktuální stále), každý jednotlivý obraz má vysokou sdělovací hodnotu, herecké výkony jsou brilantní, Divišova kamera peckovní. Téma 2. světové války není zdaleka vystříleno a tohle se Bohdanovi povedlo. Podle mě jde o nejlepší Slámův film. Komu se film zdá absurdní, nesourodý a málo vřelý, nelze nevzkázat, že toto vše přesně vystihuje jakoukoli pohnutou dobu, v níž se píší v našich zemích dějiny. V obdobném duchu byli natočeni i Všichni dobří rodáci a jak se líbili... Tendence všechno shazovat, je náš národní sport, s tím se nic dělat nedá, jsme už takoví. Já říkám, než přeceňovaný, přemotivovaný chcankový fantasblábol o vymyšleném partnerovi lidového léčitele s mravencem na prdeli, tak raději všema deseti syrovou Krajinu ve stínu. A taky chválím casting. Potěšilo, že se film absolutně nádherně obešel bez Geislerové, která mi sice nevadí, ale poslední dobou na mě vyskakuje i z pasty na zuby.

Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Opět animace, která mě osobně bezmezně fascinuje, úžasná hudba, vizuálně promakané, jak má Tomm Moore ve zvyku. Pro jeho překrásné počiny mám beznadějnou slabost. Enviro záměr v tomto případě jasný, v hlavní roli neposlušná dívka, tzn. úspěch zaručen, ještě do toho zamíchal politiku, která tam podle mě být nemusela, ale zase by tam musel být člověk tmavé pleti, což by z hlediska historického drhlo, takže raději takto, no a sázka na jistotu byla hotová. Pokud bych neviděla Mooreovy předchozí dva nádherné filmy (Píseň dokonce na velkém plátně), rozplývala bych se, neřešila tolik děj a šla do plných. Jenomže já je viděla a konkrétně Píseň moře je mé animované asi NEJVÍC. Absolutně mě to okouzlilo, dojalo, rozsekalo. Mám v tom nějaké osobní emoce, čili možná proto. No jeho prvotina Brendan a tajemství Kellsu, to je taky pecka jako blázen, Japonci museli čumět jako puci. Každopádně jsou Vlci počinem, který by měl vidět každý filmový fanda, pakliže jej Tommova tvorba dosud míjela, určitě je to perfekrní vstupenka do mistrovského světa jeho fantazie. Přestože viditelně ustoupil trendům, je to stále mimořádně vysoko hozená laťka, potvrzující jeho kvality a vynikající vkus. Ty animace jsou místy naprosto snové! Něco jako Dead Can Dance animovaného světa.

Vánoční rodinné filmy já ráda, tedy vyjma Sám doma, Kronika nakonec předčila má očekávání. Má to sice divný začátek a ty děti nejsou kdoví jak sympatické, ale nakonec si to sedlo příjemně. Dost se to podobalo francouzské vánoční komedii Alaina Chabata "Vánoce a spol." z roku 2017, některé scénky třeba z basy jsou jako přes kopírák, ale kupodivu mě to nerozladilo ani v nejmenším. Sranda, která funguje. Kurt Russell mě v roli Santy výborně pobavil. Kdo se chce s rodinkou pobavit a nemá nutkavou potřebu hledat mouchy, může se do toho pustit s klidnou duší. Počítám, že pod tři nepůjde.

Mrtvou nevěstu mám moc ráda a neviděla jsem ji spoustu let, vlastně prvně se na ni zrovna koukám na artu s českým dabingem a jsem spokojená. Tim Burton se tady vybláznil na max, jeho svět fantazie mě baví. A je to tady! Kostlivec s černými brýlemi alias Ray Charles už ťuká kostičkami do kláves piána.. Krása! Podobně zaměřeným divákům si dovolím doporučit i Koralínu a svět za tajemnými dveřmi.

Výborné ve všech směrech. Inteligentní, příjemné, krásný humor, lehkost s jakou film plyne je obdivuhodná. Skvěle vyladěno. Scénář vhodný i pro divadlo. Taktových filmů mnoho není, takže ode mě plný počet od radosti. Scénka, kterak odchází taxikář od auta mě rozesmála, jako už dávno nic filmově komediálního. Výborný kousek! No a samozřejmě papoušci... :)))) Pěkná záležitost.

Nemohla jsem se na to dívat. Ani mě nezajímá, jak to dopadlo.

Bez příběhu. Ani nádherný francouzský venkov s poetickou atmosférou to nevytrhne. Obdivuhodně o ničem.

Hnusný film. Na ránu všichni. Glenn Close plešouna urve, i Amy Adams jede ve své odporné roli bomby, minimálně nominace jí nemine, celkově je však film podivný. Někomu se líbit bude, jinému ne. Příběh je notoricky známý, pointa zřejmá, režie? No nevím. Howard natočil lepší filmy. Ale chápu, sociální drama si chce natočit každý. Na mě z tohoto soudku zpravidla více zapůsobí filmy malorozpočtové, nezávislé (například Precious z roku 2009 mě solidně rozložil. Dovolím si doporučit, je jen pro silné nervy..). Ono tomuto filmu nelze zas až tak moc vytknout, herci jdou na dřeň, je natočen podle skutečných událostí, má sdělení zejména pro diváky z obdobných poměrů, ale, ale, ale. Ale třeba: nerozumím bezmezné lásce vůči matce, která je příšerná ve všech scénách, vzpomínkách, naprostá absence jakékoli byť minimální laskavosti například v dětství, nulová ohleduplnost, snaha dětem vytvořit domov. Rány, nadávky, křik, podrazy, shazování, střídání chlapů, stěhování, jehla v žíle, léky, hulvátské chování a pořád dokola. Psychologové tvrdí, že dítě svoji matku miluje, ať je jakákoli. Tomu rozumím. Pokud je už ale člověk dospělý, jasný názor, pramenící z četných zkušeností má. Tvrzení dospělého syna, že jeho matka je: "ten nejhodnější člověk na světě. Za to, že bere, může tahle nemocnice, kde pracovala a proto brát začala a blá,blá,blá." -úsměvné. Taky že za to můžou prarodiče, ona byla ve škole ta nejchytřejší atd., atd. . Mno. Zas tak chytrá nebyla, když si nechala udělat dvě děti, o které se nebyla schopná starat, které neměly otce, zázemí, žily ve strachu. Které mlátila a imrvere jim nadávala do všeho, co jí na jazyk přišlo, konflikt vyvolala vždy a všude, vdávala se nahodile, spratek šílený. Že za to můžou drogy? Ano. Správně. Ale pokud vyrůstám v tomhle, nebudu tvrdit, že je moje maminka ten nejhodnější člověk na světě, přičemž je to vyfetovaná, arogantní, nesvéprávná, bezohledná pizda, se kterou jsou jen a jen problémy. Každá lucidní rodina feťáka odřízne. Buď si pomůže sám, nebo ne. Protože buď chce, nebo ne. Nic víc, nic míň. Jiná pomoc není. Rodiče narkomanů by mohli vykládat. Příšerná věc. Nemusíme chodit daleko. Můžeme se porozhlédnout po svém okolí a všimnout si poměrně dosti lidí, kteří pocházejí z různých podmínek, rodiče lítali v kde čem, oporou nebyli, naopak své potomky stahovali do bahna. Zvolení si samostatné cesty nemusí nutně znamenat názorovou rozepři, či nějakou blbinu. Může znamenat život v děsných podmínkách, který už člověk nechce mít na očích, nechce si to připomínat, chce mít klid. Howardova bajka na téma Rodina především by rychle narazila. Mladý, pokud má rozum a koule, se od rodiny alkoholiků, asociálů, feťáků, násilníků, neschopných primitivů nebo sebestředných ztroskotanců definitivně odpoutá a maká na sobě, jak se dá. Drápe se nahoru sám, je to těžké a ano, nemáme tady vysoké školy, za které musíme platit, je to rozdíl, čili brigády, pomoc od jiných ochotných rodin, přátel, prostě dřina. Chci tím říct, že ve vztahu k takovým rodičům mladému nezbude nic jiného, než je odříznout a zařídit se sám. Jsou to zpravidla lidé, kteří o svých předcích nemluví, nevyhledávají je, nepředstavují je svým dětem a mají k tomu pádný důvod. Zažité klišé, že rodina je základ takového člověka zraňuje a vyboxovat si své místo na slunci má o to ještě těžší. Někdy to totiž s rodinou opravdu nejde a nezbývá než zabrat, zamakat a přežít. Naštěstí zázemí se dá vybudovat i svépomocí. Že je maminka ten nejdůležitější člověk na světě totiž platí jen ve vztazích funkčních. Bohužel stejně tak platí, že ne každému je dáno. A malé dítě je to poslední, které by za to mohlo.