marhoul

V brownovském žánru dobrá, odpočinková zábava. Navíc Dante, Florencie, Benátky, Istanbul. Nijak mě to nepohoršilo, spíš se divím, že jsem to neviděla dřív. Šifra mistra Leonarda to není, myslím knižní, která je perfektním trhákem, (filmová verze na ni nedosáhla ani náhodou), ale vidět se to dalo. V záplavě všelijakých jiných hloupostí? Pohodová božská komedie.

Trochu života do toho umírání! Kam se poděla energie, která z Monetovo díla srší? Umírající labuť, která nás dokumentem provází umrle motá dokola tři věty stylem, že by ji temperamentnější divák nejradši kopl do hlavy, pojetí opravdu děsné, ubíjející, nudné. Nechápu! A než se to aspoň nějak rozběhlo... Ufff. Výstava ve vídeňské Albertině byla TOP! Lidé stáli frontu i se zakoupenými vstupenkami v monetovském dešti za roh, po velkém schodišti dolů, kolem budovy, až za křižovatku, něco naprosto nenormálního, obrazy- ryzí oslava umění, tlačenici člověk ani neřešil a pak si pustím dokument, z něho lze vyzdvihnout známou, překrásnou květinovou zahradu a několik málo záběrů na obrazy. Povídání o Monetovi, pokud by se hodilo na papír a napsalo věcně, by vystačilo na deset vět, tedy to, co tady předvedli, ubohé zpracování. Divím se, že to prošlo.

Švédi to natočili lépe, z tohoto titulu zbytečný počin, Finchera nehodný. Navíc se ani moc nepředvedl. To ale pochopí jen ten, kdo si dá tu práci a kromě knihy mrkne i na verzi z roku 2009. Po pouhých dvou letech zbouchat identický plagiát... nevím, nevím. Amíci jsou vesměs blboni, ovšem aby se rozplývalo i evropské publikum? Divné.

To muselo dát práce a přitom taková blbost. Na stranu druhou je hezké, že si režisér natočil film nikoli pro diváka, nýbrž pro sebe. A loajální fanda dokazuje svou mentální bystrost chválou a oslavným opěvem. Co se týče mě, nedisponuji mozkem Stephena Hawkinga. Ani jsem se tedy nepokoušela namáhat s rébusem, co tím chtěl básník říct. Hezky jsem se protahovala na gauči a připadala si, jako když přepínám mezi osmi různými programy. Vždycky to pár minut drželo fazónu, pak tanec v temnotě. Na stranu druhou si říkám, že je řada lidí i blbějších než já a taky to přežili, čili otázka do pranice: hodnotíme, že je to barevné, hýbe se to, herci pronášejí jakési tatarské fráze a sem tam cosi vybouchne? Čím zamotanější, tím lépe? Vážně stačí tak málo? Mně osobně připadli rafinovanější Návštěvníci. Za okaté pohrdání divákem jedna rána z milosti.

Perfektní pohádka! Zrovna viděno s novějším českým dabingem z roku 2016 a moc se mi to líbilo. Jak nastoupil na scénu part, který vystřihl Jiří Lábus, řezali jsme se jako koně. Skvělé celé, montypythonovské, nestárnoucí klasika. Vedle Nekončného příběhu další důležitá pohádková záležitost osmdsátých let.

Makačka na bednu alias ještě vypeckovanější sorkinovka než made in Sorkin, která nebude pro každého a se Sorkinem bude srovnávána, to je bez diskuze. Skutečně je nutno provětrat závity a dávat majzla každou vteřinu, což je náročné ne že ne, ale mě to tak bavilo! Brilantní scénář, pro diváka opravdu náročný, Kaneovsky vyskládaný, je tedy s výhodou něco nemálo o továrně na sny vědět, ale myslím, že to má potenciál vtáhnout i pole neorané, které si to cosi dodatečně dohledá. Briskní dialogy jedou jako namydlený blesk a říkají si o další projekce, Kanea včetně...Po Trumbovi další perfektní počin o velkém scénáristovi, který nenormálně zaválel. A zaválel i Gary! A ani děvenky rozmilé nezaostávaly. Skvělé! Mě v posledních letech Fincher nebavil. Třeba zmizelá hovadina mě utvrdila akorát v tom, že se borec nadobro vystřílel, ovšem Mank mi otevřel prostor pro další velká očekávání. ..několik scén bylo tak ukrutně lidsky silných, že z mé strany klobouček. Po dvou dnech druhá projekce v těle a zmítá mnou nadšení ještě větší! Tohle se Davidovi povedlo a nemá smysl řešit, že je to z jiného soudku, že od něho chceme druhé Se7en nebo pikantnější Klub rváček. Panáček skutečně překročil svůj stín ve velkém stylu.

Pohodový, vcelku vesele laděný, příjemný film o boji dělnic u Forda za rovnost platů. Pěkně natočeno, Sally Hawkins mě tady bavila, narozdíl od Tváře vody, kde jsem nad výběrem herečky kroutila nevěřícně hlavou, byla tady skvělá. Odlehčené, pěkně obsazené, odsejpalo to, ráda jsem film viděla. Možná časem hodnocení zvednu. Oceňuji, že ženské byly ryze ženské, že nebyly vyobrazeny jako androgenní feministky s obočím Brežněva, byly to baby všech věkových i váhových kategorií, které rády tancovaly, smály se, v práci šily v podprdě, protože bylo horko, některé byly parádnice a velké drdolové fešandy, jiné úplně běžné maminky nebo babinky, ale pokud šlo o červené šaty, měly jasno všechny. Včetně strhující Mirandy Richardson v roli ministryně. Sympatické pojetí, které se dnes už moc ve filmu nevidí.

Takové mám ráda. Bezprostředně po shlédnutí jsem dala plnou palbu, dneska jsem malinko vychladla, protože přeci jen, už jsem viděla i lepší věci, nicméně výborný počin, ve kterém se vedle, poslední dobou excelentního hráče Hugha Granta a tradičně standardně dobré Kidman, blýskla v roli státní žalobkyně Sofie Gråbøl, která je čelní představitelkou dánského seriálu Forbydelsen (Zločin). Pro mě představuje konkrétně první řada špičkový kriminálně psychologický počin, napsaný a zahraný tak, že se od Dánů spousta nadšených tvůrců krimi má stále hodně co učit, i třináct let po té. Ona existuje i, u nás zjevně známější, americká verze, je taky kvalitní, ale já si na seriál původní sáhnout nenechám. A velice mě těší, že se Sofinka ukázala i v tomto novém počinu, sedlo jí to, a tak se těším, že ji budeme vídat častěji. A taky že se třeba najde další zástup diváků a pustí se do dánského Zločinu, který jim zajisté velmi dobře padne a možná trochu napoví, kde všude brali inspiraci všechny ty Temné případy atd... Mělas to vědět bylo v obdobném duchu, chválím, líbilo, bavilo, Nicol se sice pomalu ale jistě proměnila z šedé zubaté myši s prasečím nosem, přes zplastikovanou rádoby Grace Kelly na cosi, co bych ve tmě potkat nemusela, jinak Vřískot, ale dobrý vkus a odhad na zpracování atraktivní látky, ani herecké umění jí upřít nelze. Fakt šikovná, pracovitá baba.

Takový pěkný film a takhle ho zdepresit... Úmorná, uplakaná hudba, uondaná atmosféra, beznadějné, bezútěšné, smutné celé, přitom stačilo málo. Odlehčit to kvalitní hudbou, přidat o špetku víc úsměvných, drobných momentů a jinak bych neměnila nic. Stala by se z toho sice variace na Čokoládu, tvůrci se toho asi chtěli vyvarovat, ale udělali chybu. Já bych šmrncovní, nostalgický příběh o anglickém knihkupectví milovala. A Bill Nighy? Ten byl NEJVÍC! Romantika největší! Patricia Clarkson v roli mrchy- excelentní.

Podle mě by bohatě stačilo osm dílů, dost věcí se tam omílalo stále dokola, taky mě rušila linka gamblera s dluhy, což je škoda, zkrátka mě více oslovila rovina sociální a rodičovská, kterou pokládám za velmi důležitou. Je třeba zdůrazňovat, že nic není černobílé a život člověku kolikrát nachystá takové situace, že rozum couvá a pak mají nástup emoce a instinkty. Soňa Norisová výborná, Alex Bárta taky. Být to kratší a bez vaty, byla by to špica. Ale i tak nadprůměrný a zajímavý počin. Pěkná telka pro širší divácké spektrum.