Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Komédia
  • Krimi
  • Rozprávka

Recenzie (565)

plagát

Mezi námi (2020) 

Tahle intimní výpověď se mi moc líbila. Jsou to v podstatě jen obyčejné rozhovory tří párů, které se každý nachází v jiné fázi svého vztahu, řeší jiné starosti a radosti. Působí to ale hrozně upřímně, zaujme vás to, vtáhne, je to navíc podbarvené příjemnou hudbou a vy tak máte po zhlédnutí pocit, že jste s těmi lidmi strávili příjemnou hodinu. Navíc se tu řeší věci, které nejsou vlastní jen těm několika párům, ale zabývají se jimi i desítky a stovky jinych, takže maji tyhle rozhovory i určitý přesah a každý si v tom může najít "to své", podle toho, v jaké životní fázi se zrovna nachází. 85 %.

plagát

Generál in memoriam (2020) (TV film) 

Jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco více o možná trochu pozapomenuté osobnosti, velkém muži a hrdinovi. Dík za to. Svým zpracováním mě ale dokument až tak nenadchl, byl na mě až moc popisný bez výraznějších oživení v podobě např. vyjádření pamětníků (či vzhledem k době, která od popisovaných událostí uplynula, asi spíše např. jejich potomstva). Moc mi tam neseděly hrané vsuvky z výslechů ve věznici, závěr života strávený Karlem Lukasem právě ve vězení byl pak na můj vkus popsaný příliš zrychleně a stručně, podobně i Lukasovy partnerské či rodinné vztahy. Na druhou stranu bylo zase např. zajímavé si virtuálně listovat různými jeho deníčky, diáři, legitimacemi... Těžké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nakonec dávám silné tři (60 %).

plagát

Snížit se (2009) 

Jak už tady někteří psali, je to přesně ten typ snímku, kde se toho objektivně vlastně až tolik neděje. Jsou filmy, u kterých vám to vadí a máte problém je dodívat a pak takové, kde vám to nevadí vůbec a z nějakého důvodu si je užijete. A Get Low je pro mě jednoznačně ten druhý případ. Bude to zřejmě proto, že tenhle film má prostě tak nějak všechno, i když není dějově nijak složitý. Má skvělé herecké výkony, dialogy, v nichž se mísí životní pravdy i tak akorát humoru, atmosféru, výbornou hudbu... Celou dobu mě velmi bavilo pozorovat, jak jsou z toho divného chlapa všichni okolo překvapení, šokovaní, nesví, možná proto, že to odráželo mé vlastní pocity. Tušíte, že ten divný chlap nebude zase až tak zlý a to velké závěrečné odhalení asi nebude až taková bomba, jak by se mohlo zdát, stejně na to ale čekáte plní napětí a zvědavosti, které ve vás ten film dokáže vzbudit a udržovat po celou dobu s tím, jak postupně odhaluje střípky toho, co přijde na konci. A v tom závěru vás možná na chvíli napadne, že si s vámi tvůrci trochu nehezky pohráli, když vás nechali napjaté čekat na tohle. Pak si ale řeknete ne, takhle to mělo být, ten film byl celý prostě moc, moc hezký... 90 %.

plagát

Chyť ma, ak to dokážeš (2002) 

Příjemná, místy správně vtipná krimikomedie s výbornými herci (DiCaprio, Hanks, Walken,...). 80 %.

plagát

Dámy a páni, finálna verzia (2012) 

Lahůdka, u které by mi vůbec nevadilo, kdyby trvala třeba o dvě hodiny déle. Člověk by si po prvotním seznámení s tím, o čem film bude, řekl, že to asi bude zajímavé, ale možná nijak extra objevné, když má jít o "pouhý" sestřih již vytvořených snímků. Jenže on to pouhý sestřih není. Režisér si s poklady filmové tvorby pohrává, umně je skládá k sobě a daří se mu z nich vytvářet v podstatě skoro plnohodnotný nový příběh plný skvělých herců, emocí, který naprosto dokonale doplňuje velmi vhodně volená hudba. Řada scén ze známých filmů zde dostává nový rozměr s tím, jak jsou vloženy na místa, kde mají dotvářet jiné situace a vzbudit jiné emoce než ve snímcích původních. To je věc, která mě na Final Cut třeba také hodně baví. Zkraje jsem musela trochu bojovat se svou obsesí pomyslně si zapisovat názvy filmů, z nichž byly ty které scény použity a "ověřovat", které filmy jsem už viděla, které znám a které zase ne. Postupně se mi to ale celkem podařilo eliminovat a nechala jsem se celou tou filmovou krásou pohltit. Opravdu mimořádný zážitek, který si určitě po nějaké době zase ráda zopakuji. 95 %.

plagát

Sex, lži a video (1989) 

Příjemný konverzační snímek, neobyčejný v tom, jak je vystavěný na obyčejných otevřených rozhovorech mezi lidmi o trochu nekonvenčních tématech. 80 %.

plagát

Vášeň Ayn Randovej (1999) 

Ukázka toho, že sex možná ano, ale láska se nedá vědecky přesně a striktně rozebrat a naplánovat, vybrat toho ideálního partnera z hlediska rozumového a poručit srdci, aby i ono si ho zvolilo. Vše je mnohem, mnohem komplikovanější, v lecčems zase naopak jednodušší. Co říci dále? Většinu filmu mě jednotlivé postavy neskutečně rozčilovaly, nemohla jsem vystát, jak se tam vzájemně ponižovaly, využívaly se, neustále rozebíraly nerozebratelné. Slabé tři hvězdičky za dobré herecké výkony, které ve mně dokázaly vzbudit uvedené (ač tedy vesměs nepříjemné) emoce a také za závěr, v němž Barbara konečně skončila ve (alespoň zdánlivě) zdravě vypadajícím vztahu s člověkem, který možná tabulkově nevypadal jako její ideální partner, prostě a jednoduše se spolu ale měli rádi takoví, jací byli. 45 %.

plagát

Stratené mesto (2005) 

Hodně zvláštní film. Většinu času na mě působil tak nějak zmateně, ač jsme měli možnost vidět hodně postav, situací, spousta věcí mi přišla moc útržkovitých, někdy to bylo takové "páté přes deváté". Hlavně zkraje jsem vůbec nechápala, kdo je kdo, co s kým dělá a proč. Například, i když oceňuji, pokud se v podstatě v jakémkoli filmu objeví Bill Murray, tady jsem jeho přítomnost jako "pana bezejmenného" moc nepobrala (ano, asi to měl být takový moudrý šašek, se kterým může hlavní hrdina rozjímat a být sám sebou, Bill Murray si svoje scény jako obvykle užívá a dobře se na něj dívá, kdyby tam ale tahle postava, která se vždycky prostě odněkud vynořila a zase zmizela, nebyla vůbec, asi by se nic nestalo). Dost často na mě také hodně rušivě působila hudba - ač sama o sobě by byla příjemná, připadalo mi, že se místy moc nehodí k jednotlivým scénám. Přes uvedené "výtky" či trochu nechápavé postřehy je třeba říci, že se na tenhle film dobře dívá (je krásně natočený), místy je z něj hodně cítit (hlavně ke konci), že je pro Andyho Garciu opravdu mimořádně důležitý, osobní, že se v něm otevírá a vyznává ze svých pocitů, ze své lásky k vlasti a rodině. Jsou zde například některé silné uvěřitelné scény a dialogy s příbuznými nebo jeho drahou. Díky tomu může divák (ač bohužel jen místy) trochu proniknout do hercova/režisérova zjevně rozervaného srdce plného emocí a nedá se tak říct, že by se u tohoto filmu nudil a nic neprožíval. Možná do toho snímku toho chtěl ale Andy Garcia nacpat až moc, nemohl se rozhodnout, jak to poskládat, aby to mohlo jako celek zapůsobit na diváka tak, jak mělo, nevím. Celkový dojem je (vlastně kvůli všemu uvedenému) u mě prostě takový rozpačitý. 60 %.

plagát

Správa vo fľaši (1999) 

Tak jsem si zase jednou uvědomila, jak důležité pro celkový dojem z filmu může být aktuální rozpoložení diváka. Když jsem Vzkaz v láhvi viděla naposledy, nijak zvlášť mě neoslovil, prostě jen další romantické, trochu klišoidní drama. Tentokrát mě to ale dokázalo vtáhnout a velmi jsem si film užila. Už mi to nepřipadalo tak přehnaně sentimentální, bavila mě chemie mezi ústřední dvojicí, dobře se tam vyjímal i šarmantní Paul Newman. Bylo zajímavé (a příjemné) pozorovat Robin Wright jako citlivou romantickou ženu, když ji má člověk zažitou jako drsnou nelítostnou paní Underwoodovou z House of Cards. Pěkný film, u něhož bych tedy ale dost snesla happy end. 75 %.

plagát

Spielberg (2017) (TV film) 

Na to, že je film poměrně dlouhý, vůbec nenudí. Řekla bych, že se zde daří strhnout diváka zejména nadšeným vypravováním samotného Spielberga. A rovněž třeba i jen "pouhými" záběry z jeho známých, v mnohých případech revolučních snímků. Líbilo se mi, jak byly poskládány a vzájemně se doplňovaly jednotlivé úseky režisérova pracovního i osobního života, jak jsme mohli postupně čím dál více poznávat a pochopit, jak ovlivnilo Spielbergovo soukromí výběr látky i způsob tvoření jeho filmů. Zajímavé byly i archivní záběry z natáčení, videa či fotky mladého režiséra. Také jsem neměla pocit, že by se nám tvůrci snažili představit Spielberga jen v superlativech, působilo to na mě jako snaha ukázat ho opravdu takového, jaký byl, se všemi klady, zápory, strachy, nejistotami i věcmi, co ho dělají šťastným. A toho si cením. Občas jsem měla pocit, že si v dokumentu někteří hovořící protiřečili (např. když nejprve bylo řečeno, že úspěch Jurského parku byl jasný hned, jak se podařilo zakomponovat digitálně vytvořené BĚHAJÍCÍ ještěry, aby za chvíli bylo vykládáno, že Spielberg s filmem riskoval, nevěděl, zda uspěje atp. - a takových míst bylo ve snímku více) a možná přece jen mohl být trochu kratší (kdyby se sem tam některé promluvy vypustily, zkrátily, asi by se nic nestalo). Nicméně celkový výborný dojem poslední uvedené věci nezkazí. 90 %.