LINKIN

Po třetím shlédnutí jsem tomu humoru asi přišel na kloub a tak musím s hodnocením nahoru.

Kupodivu lepší než první díl. Možná je to paradoxně tím, že je kratší a tak dialogy nestihnou zestereotypnět. Každopádně na to, že jsem se na film koukal pouze z povinnosti vůči prvnímu dílu mě celkem příjemně překvapil.

Dick Laurent is dead...

Třístovka se skládá z mnoha bojů u Thermopyl, které sou jistě vizuálně dokonalé, ale násilně mezi sebou poslepované a mezi nimy se autorům nepodařilo vyplnit nudné mezery. A tak mě chvílemi spíš připadalo, že se dívám na dokument o počítačové grafice, působilo to všechno uměle, až moc uměle. A doufám, že trend digitální krve bude spíše ustupovat a ne naopak, zhruba od 3/4 filmu mi už lezla vysloveně na nervy. A nejen krev, už i samotné záběry z bojiště, na kterých je film postaven po čase začaly nudit. Byly kvalitní, o tom žádná, ale byl jich přehršel. A tak kdo nemasturbuje nad tím, jak dobrou práce odvedli pánové za monitorem, bude mít z celého filmu asi hodně rozporuplné pocity. Jde o to, že je to všechno moc přímočaré a přitom námět Franka Millera přímo vybízí k dějovým zvratům a k mnoha překvapením, jenž by filmovou verzi komiksu značně okořenili. Ale ne, Zack Snyder se rozhodl pro jinou cestu a nejsem si jistý, jestli to byla cesta správná. Dějová linie (dá li se to tak nazvat) s Leonidasovou manželkou mi přišla ve filmu opravdu zbytečná, ostatně jako kterákoliv jiná scéna, která nepocházela z bojiště a měla za úkol jen natáhnou násilně stopáž tak, aby vydala na celovečerní film, za který teď Snyder sbírá kotel milionů. Na druhou stranu sem to tak trochu čekal, takže mé zklamání nebylo zas tak hluboké. Hold se točí stále více filmů pro lidi, kteří neradi u filmu přemýšlí, ale jen se dívají a ve finále jim je jedno, že film neměl žádný děj, měl totiž plno digitálních příšer hodně useknutejch hlav a skvělé kostýmy. Jo a když už sem u toho, tak nominaci na Oskara za výpravu by si třístovka určitě zasloužila.

Tuhle trilogii nelze hodnotit díl od dílu. Samozřejmě by nám vyšlo, že druhý je slabší a třetí zřejmě nejlepší, ale tohle je prostě celek rozseknutý na tři části. Příběh se téměř věrně drží knižní předlohy, kterou Peter Jackson dokázal zpracovat excelentně, za necelých 100 milionů dollarů takové divadlo, to opravdu klobouk dolů. Viděl jsem spousty filmů, které měli rozpočet dvakrát větší, ale Pánovi prstenů nesahali ani po kotníky. Jinak k tomuto filmu bylo napsáno tolik řádků, že ty moje se stejnak ztratí, ale když už, tak musím potrvdit skvělou hudbu, herecké výkony, režii, kostýmy, výpravu a... vlastně všechno.

Skvělá adaptace knihy Oty Pavla s výborný Karlem Heřmánkem v hlavní roli. Podařilo se mu zastínit i Rudolfa Hrušínského a to už je nějaké jméno. Pan Kachyňa to pěkně natočil, ale knížka zůstává ještě o třídu výš.

Geniální genialita protkaná geniálnem. Spirituální cesta skrz vizuálně dokonalé obrazy za podstatou věčného života. Zde nejde o příběh ani v nejmenším. Film jenž se nedá jakkoliv zaškatulkovat a sám ze sebe dělá něco, co už má s hranicemi filmu společného pramálo. Poetická výpověď o lásce a věčnosti v níž se nadpozemské obrazy skloubí s dokonalou hudbou Clinta Mansella. Divák musí přistoupit na Aronofskeho pravidla, ovšem jakmile se tak stane, čeká ho fascinující meditace skrz kouzelné záběry. Darren Aronofsky udává filmu novou dimenzi. Podařilo se mu vytvořit poetické, spirituální a hlavně filozofické dílo, jaké ještě nikdy nikdo nenatočil. A právě onen nový náhled na film jako takový zůstal zřejmě nepochopen u většinově zastoupené společnosti lidí, jenž bere film jako účel zábavy a nikoliv prostředek aktivního zapojení diváka do hloubání o podstatě lidského života. The Fountain je něco jako šestý z pěti smyslů mezi filmy.

Krvavý diamant je něco mezi akční řežbou a společensko-politickou výpovědí o problémech zemí třetího světa. V tomto případě se jedná o Sierra Leone a jeho monokulturně zaměřené hospodářství. Jinak řečeno, pro lidi z Pobřeží Slonoviny je pár karátů čistého uhlíku všechno. Jak bylo už ve filmu řečeno, drtivá většina místních, kteří kvůli diamantům položili svůj život, nikdy v životě neviděla ani jeden jediný. Přesto probíhají bezúčelná krvavá jatka, nad kterýmy (jak už to bývá zvykem) západní svět přivírá oči. Krvavý diamant má proto o mnoho větší výpovědní hodnotu, než tu filmovou. Leonardo DiCaprio se zde představuje v roli cynického překupníka, kterému je tak nějak u zadku, že cena za jeho zbohatnutí se udává v jednotkách lidských životů. Avšak Danny Archer ukáže v průběhu snímku, že i on má city. Edward Zwick také staví do kontrastu jakousi kariérovou morálku Dannyho, kterému jde v životě jen o to zbohatnout a naproti tomu Salamona, pro kterého největším bohatstvým v jeho životě je a vždy bude rodina. Herecké výkony všech tří hlavních protagonistů jsou na jedničku. Od Jennifer Connelly sem to očekával a po tomto výkonu už ani o Leovi nemůže snad nikdo pochybovat. Na závěr nám Edward Zwick připravil i trochu sentimentu, avšak nepřesladil, a to je dobře. Po dlouhé době tak spatřil světlo světa kvalitní Hollywoodský velkofilm.

Jak už zaznělo ve filmu, je mnoho způsobů jak udělat lidem ze života peklo. Erik Ponti se v tomto případě snaží dosáhnout spravedlnosti mírovou cestou, po vzoru Ghándího. Samotného násilí není ve filmu nějak moc, ale atmosféra utlačování a beznaděje dýchne na diváka od první minuty a drží se zuby nehty až do závěrečné scény. Krom výtečné atmosféry, hereckých výkonů a hudby mě ale na Ondskanu už nic moc nezaujalo. Ba naopak. Vadila mi nereálnost celého toho systému, internátní škola jako tahle nemůže být nikde na světě. Neříkejte mi, že v tak vyspělé zemi jako je Švédsko se kantoři dívají na krvavé bitky svých žáků s ledovým klidem. A takovýchto momentů by se našlo vícero. A nakonec trochu subjektivní výtka k samotnému příběhu, respektive k jeho konci. Čekal jsem opravdu, ale opravdu úplně něco jiného.

Cimrmanovská "první liga" a geniální přeměna na princeznu. Na to se jen tak nezapomíná.