Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Dokumentárny
  • Akčný

Recenzie (405)

plagát

Jednotka príliš rýchleho nasadenia (2007) 

Možná byla chyba v tom, že jsem neviděl mnoho z parodovaných filmů, což je u parodie, celkem zásadní předpoklad. A asi jo, asi to bude tim. Protože jinak si nedokážu vysvětlit, co na tom všichni vidíte. Krkolomný humor, který se mi jeví jako hodně prvoplánový a zasmál jsem se všeho všudy dvakrát? Soumrak mrtvých sem taky neviděl, takže si asi budu muset rozšířit filmové obzory, ale musím se přiznat, že v tuhle chvíli nemám na dalšího Wrighta ani nejmenší chuť.

plagát

Cloverfield: Monštrum (2008) 

Tenhle projekt stojí a padá s nápadem. S nápadem, kterej tady není poprvý a už od dob Blair Witch se dočkal mnoha opracování. No a tak si tenhle nápad vzal na mušku konečně i Hollywood. No co říct? Nedopadlo to nejhůř, ale nic převratného se taky nezrodilo, tedy až na pár logických nesmyslů, které by se u každé sci-fi daly odpustit, ale ne u sci-fi, která si zakládá na autentičnosti. Na druhou stranu v kině to musí bejt lahůdka.

plagát

Sunshine (2007) 

No já sem z toho tak odvázanej, narozdíl od většiny zdejších nebyl. Audiovizuální stránku oceňuju, stejně jako sugestivní režii Dannyho Boyla. A ačkoli se to moc srovnávat nedá, Sunshine nesahá Transpottingu ani po kotníky. Zvraty byly klišoidní a ten zombík byl nakonec jak pěst na oko. A tak něco co se rozjelo jako komorní vesmírné drámo nakonec dojíždělo do cíle jako celkem solidní vyvražďovačka. Chyběl mi docela i úvod. Možná kdyby těch posledních 20 minut se zombíkem bylo použito pro úvod na Zemi získalo by to hned jinčí nádech. Takhle je z toho film, který rozhodně neurazí a na sobotní večer pobaví, ale z hlavy vyprchá téměř rychleji než světlo dorazí na zemi.

plagát

Václav (2007) 

Že by se české kinematografii blýskalo na lepší časy?

plagát

Twin Peaks (1992) 

Krásně divnej film...

plagát

Pokánie (2007) 

Sice rafinovaně, za to ovšem poněkud nudně vyprávěný příběh, který je ve výsledku mnohem jednodušší, než by se na první pohled mohlo zdát. Inovace z pohledu režisérké stoličky pěkné, ale dosti neúčelné. Pětiminutovou a velmi emotivní scénu z pláže kvituji s povděkem, ale celek se topí o něco níže. Nakonec spíše než dojemné a uvěřitelné se to jeví jako vykonstruované a neuvěřitelné. A Keira Knightley je opravdu chodící reklama na anorexii, tfuj!

plagát

Pianista (2002) 

Pianistovi by rozhodně slušela tak o půl hoďky kratší stopáž, jelikož se ke konci stává silně zdlouhavým a bojím se říci, že místy i nudným. Film na začátku nasadí obdivuhodné tempo a drží si ho až do samého závěru, ovšem paradoxně je to na škodu. Rozhodně by mu prospěl jeden dva vrcholy, ke kterým si tak pečlivě budoval atmosféru holocaustu po celých 150 minut. Škoda, mohl spatřit světlo dvěta druhý Schindlerův seznam. Takle je to silně naturalistický a místy až do kýče zacházející příběh jednoho z mnoha, kterým jen tak mimochodem mohl hrát klidně na bubny a na podstatě filmu by to nic nezměnilo. Adrien Brody však celý film odtáhl na svých zádech s velkou noblesou. Málokdy se akademie opravdu trefí se zlatou soškou přesně do černého jako zde. V případě režie a hlavně scénáře bych byl ale s Oskary už poněkud skeptičtější. Nicméně ono se těžko vytýká něco filmu, jenž se snaží poukázat na odpornost holocaustu či nesmyslnost a krutost války.

plagát

Modrý zamat (1986) 

Jeden z těch uchopitelnějších a zároveň i pochopitelnějších filmů od Lynche. Dokonalé obrazové kompozice a atmosféra filmu nám nedávají šanci zaměnit rukopis režiséra. Na jeho filmech je něco víc, něco co je odlišuje od zbytku. Bohužel mám "tu" věc problém analyzovat, ale jak jsem se zde dozvěděl, nejsem sám. Nedokážu říct, proč to není jen tuctovej film o úchylákovi. Zkrátka Davidův film bych poznal, i kdybyste mě vzbudili o půlnoci. A Dennis Hopper je úžasně odporný.

plagát

Zoznámte sa, Joe Black (1998) 

Hopkins Pitta jasně přehrává. Opravdu jsem mu věřil všechno do poslední emoce a snad na vždy zabil všechny moje pochybnosti. Přemrštěná mi stopáž vůbec nepřijde a jak zde kdosi poznamenal, je to jeden z těch tři hodiny krátkých filmů. Hudba od Newmana by také snesla nejpřísnější měřítka a Hollywoodská linie s přeslazeným sentimentálním závěrem mi kupodivu nevadila, což se sám velmi divím. Na konci jsem uronil i slzu (a nejednu) a to se mi už dlouho nestalo. Takže jestli lze filmu upřít kvalitu, konzistentní celek už nikoliv a tak opravdu výborný dojem z dobře odvedené práce kazí snad jen toporný Pitt. Smrt v jeho podání mi přišla spíš jako výraz karbaníka, kterému z balíčku karet vytáhnete všechna esa a on stejně nechápe. No a záběry z očí do očí byly příliš dlouhé (abych si ještě rejpnul). A tak když se divákovi naservírovalo těchto scén třeba na 5 minut v řadě, už to kolikrát nutí odtrhnout od filmu zvýšenou pozornost, kterou si od začátku tak pečlivě buduje. Všechno ale vynahrazuje jedna z nejemotivnějších scén, jakou jsem kdy viděl. Poslední tanec Billa se svou dcerou.